Semena, skořápky, pecky, pyly. Klášterní jímky jsou rájem pro archeobotaniky, prozrazuje vědkyně
Ke klášterům odjakživa patřily také ovocné sady. „V benediktinských klášterech byly povýšeny i ve spirituálním slova smyslu, protože v nich mohli být pochováni zemřelí bratři. Nevíme přesně, zda to tak skutečně bylo, ale těsnou blízkost hřbitova a ovocného sadu ale známe i z našich krajů,“ říká v pořadu Host Radiožurnálu Jarmila Skružná z Botanické zahrady v Praze, která se dlouhodobě věnuje historii klášterních zahrad.
Jak jdou dohromady klášterní zahrady a užitkové rostliny mírného pásma?
Je v tom velice úzká souvislost. V podstatě mě k tomuto tématu přivedla péče o tuto sbírku. Nejprve jsem se zabývala léčivkami v tradiční čínské medicíně a v dalších tradičních medicínských systémech. A začalo mi vrtat hlavou, jak to vlastně bylo v evropském prostředí.
Nálezy v klášterních studnách či jímkách například potvrzují hypotézu, že kláštery sehrály významnou roli v importu nepůvodních rostlin, vypráví botanička Jarmila Skružná
Dnes máme vynikající diagnostiku, medicína je na výborné úrovni, ale fytoterapie u nás trošku zapadla. Proto jsem se chtěla dostat ke kořenům, zajímalo mě, jak to bylo ve střední Evropě ve středověku.
Když vejdete do klášterní zahrady, po čem se díváte?
Trochu jsem začala koketovat s archeobotanikou. Primárně jsem se chtěla dostat k exaktním datům, potvrdit to, že do střední Evropy a do Čech přišli první benediktini už v 9. století v rámci misií.
Kromě velice dobré znalosti antických autorů měli benediktini i svůj vlastní vztah k rostlinám. Zahrady byly nedílnou součástí jejich klášterních areálů.
Otázka ale byla, zda rostliny pěstovali i u nás. A proto jsem se začala dívat po tom, jestli v klášterních zahradách nejsou makrozbytky rostlin, zkrátka pozůstatky středověké kultury pěstování užitkových rostlin v klášterních zahradách.
Pozapomenuté dřeviny
Co návštěvníka klášterní zahrady upoutá nejvíce?
Záleží na tom, do jaké klášterní zahrady vejde. Téma je velice široké, ale obecně kláštery u nás prošly ve 20. století bouřlivým vývojem, respektive zánikem. V 50. letech byla během akce K zrušena řeholní komunita a kláštery, které byly do té doby živými organismy, byly velice brutálním způsobem poničeny.
Dnes jsou klášterní zahrady většinou upravené a zrekonstruované. Na řadě klášterů je ale pořád znát jejich těžký osud.
3:28
Revoluční kamera odhalí to, co běžně nevidíme. Pomáhá při restaurování stoletých maleb v klášteře
Číst článek
Když přijdu do klášterní zahrady, která ještě není obnovená, konzultuji s historiky a archeology, jestli tam není nějaká stará studna, která třeba ještě nebyla prozkoumána, odtěžena. Jestli tam není zasypaná stará jímka, kde by mohly být nejenom zbytky rostlin z novověku, ale možná i ze středověku.
Když si zajedeme třeba do Litomyšle, řád piaristů tam v klášteře kdysi pěstoval ovoce a zeleninu. Co víme o tomto pěstování?
Ovocné sady byly tradiční součástí klášterních areálů. Měla jsem možnost studovat písemné prameny z 9. století, kde se dočítáme exaktně, které dřeviny byly doporučeny pěstovat v klášterních zahradách.
Byly to ovocné dřeviny, které dnes běžně pěstujeme, jako hrušeň, jabloň, ale třeba také fíkovník nebo kaštanovník, oskeruše, což je druh jeřabiny, mišpule, kdoule.
Jsou to dřeviny, které jsou dneska pozapomenuté, protože konzumace tohoto ovoce není úplně jednoduchá. Do kdoule se nedá jednoduše zakousnout, protože je velmi tvrdá a za syrova nepříliš chutná, i když aromatická. Naši předci ale věděli, jak kdoule zužitkovat.
2:45
Zeleň ve městě, i role květin ve společnosti. České centrum v Paříži se proměnilo v botanickou zahradu
Číst článek
Bylo to ovoce, které se velice dobře konzervovalo sušením, připravovaly se z něj rosoly, zavařeniny, džemy, přidávalo se kvůli vysokému obsahu pektinu do dalšího ovoce, aby dobře želírovalo.
Z plaské jímky máme doklady o tom, že i v novověku bylo ovocnářství na vysoké úrovni, pěstovala se řada kultivarů odrůd švestek, slivoní, třešní, višní, zkrátka že ovocné dřeviny patřily do klášterních zahrad a dodnes se v areálech pěstují.
Třeba v Želivu, kde sídlí dodnes premonstráti, je konventní zahrada plná ovocných dřevin. Nádherné mišpule zase rostou v Břevnovském klášteře.
Ovocné sady a užitkové zahrady bývaly v benediktinských klášterech povýšeny i ve spirituálním slova smyslu, protože v nich mohli být pochováni zemřelí bratři. My úplně přesně nevíme, zda to tak skutečně bylo. Těsnou blízkost hřbitova a ovocného sadu ale známe i z našich krajů.
Jaké to je držet v ruce starý herbář? A jak si malou klášterní zahradu vybudovat u sebe doma? Poslechněte si celý rozhovor v nahrávce v úvodu článku.
