Problém s vejci od slepic, které nikdy neopustily klec. Lacinější neznamená správné
Drtivá většina vajec prodávaných ve velkoobchodech pochází od slepic z velkochovů, které většinou za celý svůj život neopustily klec. Proč je to špatně? A jak poznat kvalitní vejce od spokojené slepice?
Možná jste si všimli, že se minulý týden v médiích dost probíraly slepice a vejce. Řeší se, jestli mají slepice nadále úpět v klecích, nikdy se během svého krátkého života nepodívat na slunce, nebo naopak roztomile běhat po trávě či bahnitých, rozhrabaných pozemcích a být takzvaně v ekorežimu, zobat červíky a kořínky na farmě nebo prostě jen žít víc přirozeně.
Odborník na dobré jídlo a pití Pavel Maurer prozrazuje, v čem je rozdíl mezi vejci od slepic žijících ve výběhu a v klecích
Myslím, že není třeba zdůrazňovat, která varianta je správně. Mnozí z nás měli doma slepice, já také, přesněji řečeno, moje babička i táta. Jsem si jist, že všichni víme, jak chutná domácí vejce, konečně na různých tržištích bývá u farmářských vajíčkových stánků často nejdelší fronta.
Ať si říká, kdo chce, co chce – volské oko, smaženice na cibulce nebo vejce do skla, když jsou žluťoučká, a ne žádné bledule, tak je to opravdu úplně jiná chuť. A samozřejmě i energetický přínos: čím je žloutek tmavší, tím vám signalizuje lepší nutriční hodnoty.
Jenomže když se zeptáte, jaká vejce se nejvíce prodávají v obřích obchodních řetězcích, které vlastně určují náš trh, tak je to téměř 90 procent vybledlých vajec od nosnic z takzvaného klecového chovu.
Proč? Protože jsou nejlacinější! Když zatoužíte po vejci z podestýlky, nedej pánbůh po farmářském biovejci, tak musíte sáhnout hlouběji do peněženky. Je to jako se vším – boj peněz a chudoby: máme investovat do kvalitního jídla a něco jiného si odepřít, nebo je nám to prostě fuk, hlavně aby bylo hodně na talíři za nejnižší cenu?
Nemůžeme jen brát
Potýkám se s touto otázkou velmi často i v restauracích. Jsou podniky, kde se vše točí jen kolem velikosti porcí, ale s jakými surovinami se pracuje, to nikoho nezajímá.
Od klecového chovu slepic ustupuje v podstatě celá západní Evropa, v některých amerických, evropských i našich restauracích na jídelním lístku pyšně uvádějí, odkud mají máslo, maso, vejce a další ingredience.
Pokud je ovšem mají z gigantických velkochovů, raději neříkají nic. A tak je jasné, že vejce budou časem i u nás trochu dražší a ztratí se ta nejhorší kategorie.
Někoho to asi finančně nepotěší, ale věřte – má to tak být! Hlavně, aby byla ta neklecová vajíčka také kvalitnější, když už se bude více investovat do humánnějšího přístupu k chovu nosnic.
Přístup lidstva ke konzumaci naší planety – to je strastiplná, nelehká cesta. Nemůžeme ale jen brát, ale také dávat. Jinak to totiž nepůjde. Ať už tu byla první slepice, nebo vejce!
