Asi 50 pacientů s postcovidovým syndromem ošetří každý měsíc v královéhradecké nemocnici, jediném místě v České republice, kde funguje specializovaný multioborový tým. Dojíždí sem lidé trpící těžkými dlouhodobými následky covidu-19, nejčastěji chronickou únavou, mozkovou mlhou nebo ztrátou chuti a čichu.

Odborné studie odhalily více než 200 příznaků, které se k onemocnění mohou vázat, postcovid však zatím není možné jednoduše diagnostikovat. Stabilní není ani průběh nemoci – projevy se mohou zlepšovat, zhoršovat, ale i zmizet a později se vrátit. Na začátku pandemie se navíc jednalo především o přetrvávající plicní symptomy, zatímco nyní má většina pacientů problémy extrapulmonální, tedy mimoplicní.

„Z akutních stavů jsme věděli, že v prvních fázích to byly dominantně respirační problémy. Teď se bavíme o neurologických, kardiálních a dalších,“ popisuje plicní doktor a vedoucí centra postcovidové péče královéhradecké nemocnice Michal Kopecký.

„Většinou jsou pacienti vyšetřeni ve spádu, kde vyloučí všechny ostatní možnosti. Pak si nás buďto najdou sami, nebo je sem pošlou specialisti s tím, že si myslí, že by se mohlo jednat o postcovidový syndrom,“ popisuje pneumolog, jak se k nim dostávají noví pacienti.

Dodává také, že objednací lhůta obvykle bývá mezi pěti a šesti týdny. „Je to těžké, protože sem jezdí celá republika. Pak je složité se s nimi domluvit, protože musí dojet třeba 200 kilometrů,“ říká Kopecký. Odhadem 80 procent nemocných poté musí kvůli jejich stavu docházet na pravidelné kontroly.

Tygřík a krokodýl

Po vyšetření v centru postcovidové péče přichází na řadu léčba, respektive snaha o zmírnění symptomů. V současnosti podle Kopeckého existuje jediná možnost, která je potvrzena a funguje, a tou je takzvaný pacing: „Pacienti si musí činnost dávkovat tak, aby nedocházelo ke zhoršení nebo propadům.“ Aktivitu by měli prokládat odpočinkem a poté pečlivě monitorovat reakci na zátěž pomocí tepové frekvence.

„Pokud to přeženou, tak v následujících hodinách nebo dnech nejsou schopni lépe fungovat,“ vysvětluje lékař. Někteří k hlídání tepu používají nástroje typu chytrých hodinek, jiní dokážou zátěž odhadnout pocitově. „Pacing jako takový je prakticky základní léčbou. I podle Světové zdravotnické organizace to je jediná věc, která je pacienty schopna posunout dál,“ doplňuje královéhradecký doktor.

Mimo to postcovidový tým doporučuje také lehké cviky. Na nerespirační problémy zabírají cvičení typu jógy nebo taj-či, nemocným s plicními příznaky zase pomáhají některé statické polohy, například tygřík nebo krokodýl.

Několikaleté čekání

Než se vůbec do královéhradeckého postcovidového centra někdo s podezřením dostane, čeká ho dlouhý a složitý proces návštěv praktických i specializovaných doktorů. „Minimum lidí nemoc prodělalo třeba v loňském roce. Většina z nich je z roku 2021 a 2022, někteří i z roku 2020,“ vysvětluje pneumolog. Za dlouhé prodlevy s nalezením vhodné pomoci viní nízké povědomí o syndromu mezi odbornou společností i laickou veřejností.

Lékaři podle něj nemají o syndromu dostatečné znalosti, a nedokážou ho tak ani rozpoznat, ani doporučit pacientům vhodnou léčbu či podat referenci ke specializovanému týmu: „Na nás teď je přinutit odbornou společnost, aby o tom bylo větší povědomí, a abychom akceptovali obtíže těch lidí a vyloučili jiné choroby, které by za tím mohly být.“

Pacienti se u doktorů-specialistů podle zkušeností hradeckého týmu často setkávají s nepochopením, většinou právě kvůli neznalosti long covidu. „Chodí ke specialistům, kteří jim říkají, že jsou magoři a že se mají nechat psychiatricky vyšetřit,“ popisuje Kopecký a doplňuje, že psychické projevy se také objevují, ale až jako následek ostatních symptomů.

„Když jste tři roky doma, ztratíte zaměstnání, musí vám někdo pomáhat, nejste schopni vyjít z bytu, tak je to pro vás složité. Pak se k tomu přidají i ty depresivní stavy,“ dodává plicní lékař.

David Čížek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít