Nanoskopie umožňuje lékařům detailně vidět dovnitř kloubu, pacient po zákroku odchází po svých
Stovky lidí u nás už podstoupily ortopedický zákrok pomocí nanoskopie. Moderní metoda, při které se operatér dívá do bolavého kloubu prostřednictvím miniaturní kamery, se hodí hlavně pro diagnostiku a ošetření lehčích poranění – například kolene. Miniinvazivní operace se oproti klasické artroskopii dělá jen v místním znecitlivění. Berle pacient nepotřebuje, ze sálu odchází po svých.
Koleno si Vít Křivan zranil při běhu. „Tehdy to bylo asi větší přepětí. Pak se ozval problém, který řeším už asi rok a půl,“ popisuje. S potížemi se potýká dodnes. Teď leží na operačním sálku v pražském ORP Centru.
„Absolvoval jsem artroskopii kolene, ale vyskytl se další problém, který je nedořešený,“ uvádí Křivan.
Nakonec pacient podstoupil ještě magnetickou rezonanci, říká ortoped František Picek. „Nás zaujalo, že byl meniskus lehce mimo kloubní štěrbinu, což by mohlo znamenat, že není stabilní. Diagnostiku, která může posoudit jeho stabilitu, ale magnetická rezonance nezvládne, protože je to statické vyšetření, kdy se koleno nehýbe,“ popisuje Picek.
V tom lékař právě vidí velký přínos nanoskopie. „Při vyšetření můžeme s kolenem pohybovat a šáhnout si na jednotlivé měkké struktury vevnitř a zjistit, jestli nejsou někde utržené. I kdyby to mělo mít pouze diagnostický přínos, je to velký posun,“ říká ortoped a potírá pacienta dezinfekcí.
„Přímo v místech, kde budeme zavádět tenkou jehlu s čipem, to ještě umrtvíme, aby to pacienta nebolelo,“ doplňuje Picek.
Dvoumilimetrová kamera
K výkonu lékař potřebuje jednorázovou sadu nástrojů. Ta obsahuje mimo jiné také nanoskop, tedy kameru, která není ve srovnání s artroskopickou kamerou tak robustní, i s pouzdrem má asi dva milimetry.
Speciální technologie je schovaná v rukojeti přístroje. Na jeho konci je čip. Operatér vyzývá svého asistenta, aby do kolene přidal vodu. Obrázek, který společně sledujeme na obrazovce, je pak čitelnější.
„Už jsme uvnitř kloubu a krásně vidí zadní roh menisku, který není nijak poškozený nebo prasklý. Horní plocha, která sousedí se stehenní kostí, je zcela hladká. Spodní plocha, která sousedí s holenní kostí, je také bez prasklin. To znamená, že i kdyby tam byla horizontální prasklina, jak bylo vidět na magnetické rezonanci, nedotýká se kloubní plochy a nemůže tak škodit,“ popisuje ortoped.
Poté, co se lékař přesvědčil o tom, že meniskus není natržený, zkontroluje ještě chrupavku. „Nevypadá zcela jako porcelánový talíř. Je nerovná, a když na ni zatláčíme, zjistíme, že je měkká,“ komentuje Picek.
Nanoskopie prokázala, že pacient má jen mírně poškozenou chrupavku. Další operaci tak potřebovat nebude.
„Kdybych nevěděl, že zákrok probíhá, myslel bych si, že jenom ležím. Necítil jsem žádnou bolest,“ říká o nanoskopickém vyšetření pacient.
Vít Křivan odešel krátce po zákroku domů. Pomocí nanoskopie se poškozený meniskus dá i sešít. Metoda slouží také k vyšetření jiných kloubů – třeba kotníků nebo ramen.
