Novým očkováním nevěří ani část zdravotníků. ‚Mají málo informací a čerpají ze sítí,‘ říká výzkumnice
Očkovat proti opičím neštovicím by se nechalo jen 8,8 procenta zdravotníků, kteří se zapojili do průzkum Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). Zkoumání se zúčastnilo 341 lidí. „Objevují se nové nemoci a nová očkování. Lidé mají pocit, že vakcíny byly vyvinuty příliš rychle,“ upozorňuje Andrea Pokorná, přednostka Ústavu zdravotnických věd Masarykovy univerzity.
Zdravotníků je v Česku čtvrt milionu, vašeho průzkumu se zúčastnilo 341 z nich. Očkovat proti opičím neštovicím by se momentálně nechalo jen 8,8 procenta z uvedeného vzorku. Skoro 45 procent by ho odmítlo a 46 procent váhalo. Do jaké míry je tento výsledek ovlivněn statistickou chybou?
Je to prvotní výzkum v této oblasti, kdy jsme se zaměřili na takzvané opičí neštovice. Riziko chyby tam určitě je, protože se průzkumu s vysokou pravděpodobností účastnily osoby, které byly motivované k tomu, aby odpovídaly.
Na druhou stranu se domnívám, že i díky tomu, že studie děláme opakovaně a že se zaměřily i na očkování proti covidu-19 a proti dalším onemocněním průzkum chystáme, tak jsme schopni odhalit alespoň náladu a postoje u vybrané populace. I když generalizovat není možné.
Co jsou hlavní důvody nedůvěry v očkování mezi zdravotníky?
Domnívám se, že je to nedostatek informací. Je to dané tím, že se vyskytují nová onemocnění a s tím přichází nová očkování.
U tradičních nemocí předpokládám, že očkování zdravotníci jednoznačně podporují, chápou, že je to nejlepší ochrana, kterou máme.
Ale u nových onemocnění je to může být tím, že nemoc podceňují, nemají s ní dostatek informací a možná proto si myslí, že očkování není důležité.
6:04
Epidemiolog Smejkal: V Číně podcenili očkování, jenže pak omikron dokáže zabíjet. U nás se bát nemusíme
Číst článek
O jaké zdravotníky se ve vašem průzkumu jedná? Jsou to lékaři, nebo spíš zdravotní sestry a bratři?
Obecně nám v těchto průzkumech odpovídají spíše nelékařští zdravotničtí pracovníci. Tedy všeobecné sestry, nutriční terapeuté, fyzioterapeuté a podobně.
Možná je to proto, že oni sami tráví nejvíc času s nemocnými. A mohou je následně ovlivnit.
Nové nemoci, rychlá vakcína
Historie očkování sahá do 19. století, dalo by se tedy říci, že lidstvo už přínosy a komplikace spojené s očkováním zná poměrně dobře. Je nedůvěra v očkování trvalý jev, nebo se tohle téma zvedlo až v souvislosti s covidem-19?
Domnívám se, že došlo k významné změně právě v souvislosti s novými infekčními onemocněními. Jsou to nejen covid-19, ale i opičí neštovice.
Když se objeví nové onemocnění, tak lidé mají možná pocit, že byla vakcína vyvinuta příliš rychle. Přitom Česká republika je jedna ze zemí, kde platí nejpřísnější pravidla pro uznávání nových zdravotnických prostředků či léků, kam spadají i vakcíny.
„Zdravotníci v našem průzkumu uváděli, že nejčastěji využívají jako informační zdroje sociální média, webové portály, ale už nevyužívají odbornou literaturu.“
Je to tedy chyba ve vzdělání?
Tím, že zdravotníci nebyli v době svého vzdělávání konfrontováni s novými infekcemi, tak tím bylo ovlivněno to, jestli novému očkování důvěřují, nebo ne. To je jeden fakt.
A za druhé, zdravotníci v našem průzkumu uváděli, že nejčastěji využívají jako informační zdroje sociální média, webové portály, ale už nevyužívají odbornou literaturu.
Nechci, aby to vyznělo, že jsou zdravotníci nevzdělaní, ale je potřeba na vzdělání pracovat. Jak jsem říkala, u tradičních očkování problém nevidíme.
Máte recept, jak to zvrátit?
Jednoznačný recept nemám. Jako dlouhodobou cestu vidím určitě vzdělávání, ne působit na emoce, ale používat racionální argumenty, vhodné výstupy z klinických studií, které jednoznačně prokážou potenciál, benefity, případně rizika očkování. Nebudeme si lhát do kapsy, nějaké riziko vždy existuje.
Také by se měly vytvářet nové edukační materiály ve smyslu letáků a podobně. A měly by se využívat i osobnosti, které mohou pomoci v získávání informací.
Resort zdravotnictví chce zvýšit kapacity vysokých škol pro sestry. Fakulty toho o plánu moc neví
Číst článek
To znamená, že by známé osobnosti jezdily do nemocnic a tam zdravotníkům přednášely o benefitech očkování a o tom, jak informovat veřejnost?
Doufám, že nenarážíte na kampaně, které už proběhly. Protože to se úplně nesetkalo s pozitivními ohlasy, jak vím ze svého okruhu lidí.
Nemyslím si, že to musí být kontaktní kampaň. Dokonce si myslím, že ta by mohla nastoupit až ve chvíli, kdy budou selhávat běžné nástroje vzdělávání. To znamená poskytnutí tištěných informací, možná nějaké besedy, které si budou moci lidé pustit. A určitě tam musí hrát roli správná čísla, tedy jestli je očkování opravdu nebezpečné, nebo je to dojmologie.
Měl by se zvýšit počet školení?
Nepřidávala bych na frekvenci, spíš bych změnila obsah. Když budou muset lidé místo jednoho školení měsíčně chodit na tři, tak to v době přetížení zdravotnického systému a nedostatku zdravotníků může způsobit problém.
Ale když změníte obsah a umožníte lidem, aby vznesli dotazy na to, co je trápí, tak by to bylo asi efektivnější.
Emoce a kult nemoci
Čeho se v souvislosti s očkováním obává širší veřejnost?
Domnívám se, že zejména dlouhodobých negativních dopadů očkování. Mají pocit, že vakcína není dostatečně bezpečná a že jim může v dlouhodobém horizontu ublížit.
Nemyslím si, že je to jejich vina, ale vnímám to tak, že na ně byl vytvářen emocionální tlak a oni mu podlehli. Na rovinu si musíme říct, že v období pandemie covidu-19 byl tlak vyvíjen na náš všechny.
Celulitida může být i prospěšná. Přispívá k ochraně těla proti zánětům včetně těch srdečních
Číst článek
Z jaké strany? Přece když začala pandemie, tak se veřejnost dotazovala, kde je očkovací látka. A když přišla, tak se jí lidé začali bát.
Myslím, že lidé očekávali všespásnou účinnou látku, která je zachrání. Nakonec se začalo zcela racionálně hovořit o tom, že očkování vás nezachrání stoprocentně, ale zabrání závažnému průběhu onemocnění a tomu, abychom měli přeplněné nemocnice.
A samozřejmě jsou s jakýmkoliv očkováním spojené drobné nežádoucí účinky, které jsou bezprostřední. O těch se mluvilo. A lidé následně sdíleli zejména tyto negativní zkušenosti.
Když si sednete do čekárny, tak si lidé nepovídají o tom, jak se mají dobře, ale právě o tom, čemu se dříve říkalo kult nemoci – jak jsou nemocní a kdo je nemocnější. Tohle k tomu určitě přispělo.
V Česku máme také poměrně nízkou tzv. zdravotní gramotnost. Neustále očekáváme, že nás zachrání nějaká vyšší moc, ale že bychom o své zdraví pečovali, to není běžné.
Co by se s tím mělo udělat? Předpokládám, že chtít po lidech, aby pročítali vědecké články, by bylo přehnané. Mělo by být aktivní třeba ministerstvo zdravotnictví?
Myslím, že ministerstvo aktivní je a informace předkládá v laické řeči, v angličtině se tomu říká plain language recommendation. Otázkou je, jestli je na to ta správná půda, jestli už to nepřesáhlo dobu, kdy se lidé už ani nechtějí k informacím dostat.
„My vědci jsme velmi opatrní. A než vypustíme nějakou informaci, tak to trochu trvá.“
Já to vnímám tak, že existuje dostatek i laicky přeložených informací, jenom to přeprala ta emocionální složka. Myslím, že roli v tom sehrála i mediální zkratka a to, že lidé sdíleli právě ty negativní zkušenosti.
Jak říkáte, lidé určitě nemají pročítat vědecké publikace. Spíš mají využívat zdroje, které jsou oficiální.
Ale pokud někdo nebude chtít věřit, bude mít vysokou nedůvěru, tak mu stačí jedna zprávička, kterou někde zaslechne, a podle ní se bude řídit a bude ovlivňovat svoje okolí.
Do jaké míry ovlivňují důvěru lidí ve vakcínu dezinformace?
Domnívám se, že dost vysoké. Nejsem schopná to procentuálně vyčíslit, ale právě dezinformace o tom, co vakcína může a nemůže v krátkodobém i dlouhodobém horizontu ovlivnit, tak s tím se hodně nakládalo.
Možná je to právě proto, že my vědci jsme velmi opatrní. A než vypustíme nějakou informaci, tak to trochu trvá. A ti, kteří to nemají až tak vědecky založeno, vypouštěli informace v poměrně krátkých časových úsecích. Tím pádem na to laická veřejnost reagovala.
22:53
Tři jídla denně a dostatek bílkovin, doporučuje odborník na výživu. Jak překonat vlčí hlad?
Číst článek
Přesto se i mezi vědci objevili ti, kteří do jisté míry zpochybňovali očkování. Jak se v tom má pak člověk vyznat?
S tím souhlasím. Bohužel i některé významné osobnosti ve zdravotnictví tuto situaci ovlivnily a ne zcela pozitivně. Na druhou stranu, to, kdo měl stoprocentně pravdu, se dozvíme v dlouhodobém horizontu. Ale v každém případě počet proočkovaných významně ovlivnil průběh pandemie v Česku.
Liší se věková skladba těch, kteří důvěřují a nedůvěřují očkování?
U laické a zdravotnické populace se to liší.
Z našich výzkumů víme, že mladší zdravotníci jsou proaktivnější a mají vyšší důvěru. To bychom paradoxně čekali u těch starších, tradičních, s dlouhodobou zkušeností s tradičním povinným očkováním.
U laické populace jsme ještě výzkumy nedělali, ale myslím, že tam je to právě naopak. Určitě to bylo i tím, že jsme byli naučení na pravidelné prohlídky, že fungovalo zvaní pro očkování, vyšetřování dětí. Spíše vnímám, že u starší populace je důvěra vyšší než u mladší. Možná je to i tím, že si uvědomují rizika a dopady infekčních nemocí.
Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
