Analytička Klímová: U kořene selhání státu stojí instituce, které slouží vybraným elitám
Proč jsou země chudé a bohaté? Letošní laureáti Nobelovy ceny za ekonomii nabídli odpověď. Prokázali význam společenských institucí pro prosperitu zemí. Společnosti se špatným právním řádem a institucemi, které vykořisťují obyvatelstvo, podle nich negenerují růst ani změny k lepšímu. „Není tam úplně volný pohyb pracovní síly, úplná svoboda v podnikání, lidé jsou sledováni, kam se přemisťují,“ přibližuje na příkladu Číny analytička Jana Klímová.
Teorie vědců Darona Acemoglua, Simona Johnsona a Jamese Robinsona pracujících a žijících v Americe je postavena na přesvědčení, že společenské instituce, politické i ekonomické, jsou přímo provázány s prosperitou dané země.
Host: ekonomická analytička Českého rozhlasu Jana Klímová. Moderuje Zita Senková
„U kořene selhání státu přitom podle nich stojí tzv. extraktivní instituce,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... ekonomická analytička Českého rozhlasu Jana Klímová.
„Ty slouží pouze vybraným elitám a zbytek společnosti utlačují. Oproti tomu inkluzivní instituce prosazují dodržování vlastnických práv, nastavují rovné podmínky pro všechny v hospodářství, povzbuzují k investicím do nových technologií a dovedností, do vzdělání pro všechny, čímž pomáhají růstu ekonomik,“ říká Klímová.
Nejde to do nekonečna
Společnosti, které nechrání vlastnická práva a nemotivují k ekonomickým aktivitám, fungují velmi dobře v autoritářských režimech typu Čína nebo bývalý Sovětský svaz, což ekonomové podrobně rozebírají ve své knize Proč státy selhávají: Kořeny moci, prosperity a chudoby.
23:54
Lidé chtějí od státu online služby, říká ekonom. ‚Stát ajťáky neumí zaplatit,‘ tvrdí expert Pirátů
Číst článek
„Oni připouštějí, že systém extraktivních institucí, které vylučují část společnosti z podílu na moci, může po určitou dobu fungovat, dlouhodobě udržitelný ale není. Není totiž rovnovážný a spravedlivý. Vidíme to v dnešní Číně. Podniky, které jsou řízeny lidmi, kteří mají blíž ke komunistické straně, mají určité výhody. Ti, kteří mají rozpory s komunistickou stranou, často zmizí nebo se dostanou do problémů.“
„Není tam úplně volný pohyb pracovní síly, úplná svoboda v podnikání, lidé jsou sledováni, kam se přemisťují. V dlouhodobém měřítku je to tedy pro udržitelný růst problém,“ popisuje analytička.
Důležitou podmínku úspěchu státu je podle trojice badatelů určitá míra centralizace. Příkladem jsou některé africké země, kterým se podařilo na rozdíl od jiných, byť mají stejné podmínky geografické, klimatické nebo kulturní, být úspěšné právě z důvodu, že dokázaly sjednotit vládu a vynucovat zákony, které jsou správné.
„Zkrátka nastolily zákon a pořádek, jednotný jazyk, kterým se společnost vzdělává, a rovněž dbají na dodržování vlastnických práv. Společnost se nerozděluje tím, že někdo má přístup k bohatství a někdo ne.“
Dědictví kolonizace
S výše zmíněným úzce souvisí i téma kolonialismu, který nobelisté ve svém výzkumu označili za velmi negativní záležitost, která zbavila místní lidi vlastnictví.
„Zjednodušeně z nich kolonizace udělala otroky a z bohatství potom profitovala pouze úzká skupina lidí. Po pádu koloniálního systému se bohužel některé modely převedly dál, kdy se Evropany budovaných institucí vždy chopila nějaká místní elita a vykořisťování vlastně pokračovalo dál,“ uzavírá Jana Klímová.
