Pane velvyslanče, operace Anthropoid představuje jeden z největších hrdinských činů v historii Česka a Slovenska. Jak to vnímá Velká Británie?
Samozřejmě byl to, jak říkáte, počin Československa a my bychom si ho neměli přisuzovat, ale myslím si, že jsme ve Velké Británii velmi hrdí na to, jakou podporu jsme tomu všemu mohli poskytnout z hlediska praxe, logistiky a výbavy. A také samozřejmě politickou podporu, protože Benešova vláda v exilu byla v Londýně a tam také o všem rozhodla.

Jak to mají běžní Britové, znají tento příběh? Učí se o něm děti v hodinách dějepisu?
Teď se povědomí o události zvýšilo, máme o něm nový film. Vím, že Češi i Slováci o atentátu také natočili několik snímků, ale teď vznikl jeden velmi povedený také v Anglii. Takže i lidé, kteří se o tom nikdy neučili v dějepise, můžou jít do kina a seznámit se s tím příběhem. Myslím, že i díky tomu se teď o události ví mnohem víc.

Co je podle vás tím nejdůležitější momentem ve spolupráci československé exilové vlády Edvarda Beneše a britského kabinetu?
Myslím, že tím úplně nejdůležitějším krokem bylo to, že Benešova vláda vůbec přijela do Anglie. Víte, nerad bych zacházel k těm nešťastným momentům naší historie, ale je moc dobře, že i po roce 1938 se stal právě Londýn tím místem, kde se usadila. A pak samozřejmě spolupráce ve všech možných aspektech na cestě ke svobodnému Československu. I dnes je mým úkolem tady zajistit, aby tato spolupráce, i když ve zcela jiném kontextu, stále fungovala.

Paralela s Ukrajinou

Co bychom se v dnešní době podle vás ještě stále mohli naučit od Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a jeho spolupracovníků?
Samozřejmě, že dnes sledujeme Ukrajinu a vidíme tam spoustu podobných činů jako ten, který podnikli Gabčík s Kubišem. Na Ukrajině navíc bojují lidé, kteří nemají profesionální výcvik, mají běžná civilní povolání. A úplně stejně nám dokazují, že i dnes, v 21. století, existují hrdinové. Tato tradice pokračuje a měly by nás v ní vést právě kroky z historie. Mají nás inspirovat, abychom byli tak dobří, jak jen můžeme být.

Myslíte si, že se to daří? Vidíte okolo sebe hodně hrdinů?
Z lidí se stávají hrdinové ve velmi náročných okamžicích a při velkých výzvách. Takových, jaké třeba čelilo Československo od roku 1938, a to vytvořilo vaše hrdiny. Vidím tam paralelu s tím, co se teď děje na Ukrajině. Má to několik podobných rysů. Vidíme tam muže s minimálním vojenským výcvikem, kteří se chopili zbraní a dosahují pozoruhodných úspěchů proti lidem, kteří nelegálně okupují jejich zemi.

Vím, že je to těžké, až nemožné srovnávat tyto dvě odlišné věci, ale Velkou Británii provázela během druhé světové války pevná slova Winstona Churchilla. Jeho projevy dodávaly Britům odvahu a dodnes se z nich cituje. V posledních měsících všichni sledujeme Volodymyra Zelenského. I jeho vystoupení jsou silná, můžeme v tom hledat srovnání? Zapíší se podle vás do historie i projevy ukrajinského prezidenta?
Přál bych si, abych uměl ukrajinsky… Ale to, co můžeme říct, je, že válka vyžaduje mimořádné vůdce. Churchill nebyl před válkou vůdcem a i poté, co se stal znovu premiérem už v dobách míru, nebyl tím nejlepším premiérem. Ukrajina má obrovské štěstí, že v jejím čele stojí muž, který má v 21. století všechny schopnosti na to být dobrým vůdcem. Pakliže budeme hledat paralely mezi těmito dvěma muži, tak můžeme říct, že oba dva moc dobře chápali význam slov a rétoriky a oba dva si velmi uvědomovali, jakou sílu můžou národu dodat vhodně užitá slova.

Pavlína Nečásková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít