Není moc co slavit, říká o výročí sametové revoluce signatářka Charty 77 a herečka Bára Štěpánová
Diváci ji znají jako filmovou a divadelní herečku, komerční moderátorku i tvář v nekonečných seriálech. Bára Štěpánová je ale také jednou z osobností spjatých s disentem. Podepsala Chartu 77, založila recesistickou a protirežimní Společnost za veselejší současnost a mimo jiné byla krátkou dobu také hradní sekretářkou Václava Havla.
S protirežimním postojem měli v rodině herečky už zkušenost a jejím otevřeným odporem proti komunismu se necítili nikdy ohrožení.
„Bylo to dáno tím, že můj strýc, Rudolf Battěk, si odseděl poměrně hodně let v kriminále. Táta měl, myslím, velké štěstí, že nikdy nevstoupil do strany. Rodiče mě nikdy v životě neusměrňovali v mých postojích a světonázoru,“ podotýká v pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.
Bez oslav, spíš k zamyšlení
Jak hodnotí politické a společenské klimat 30 let od sametové revoluce?
„Kloním se k tomu, co nedávno napsal na sociálních sítích Bohumil Doležal. Ani není moc co slavit. Nemyslím, že 30. výročí listopadu 89 je ke slavení, spíš je to k zamyšlení. Nad tím, jestli se to všechno nemůže vrátit. Najednou totiž sama vidím, že může.“
Divoká devadesátá
Štěpánová současně hájí politiky 90. let a má námitky proti stereotypnímu nahlížení na tuto éru jako na dobu, kdy se vše rozkradlo. Upozorňuje, že udělat ze svobodného a demokratického režimu diktaturu je jednoduché.
24:55
Rozklad demokracie nebolí hned, zatím jsme v anestezii, říká signatář Charty 77 Doležal
Číst článek
„Chviličku říkáte, jak to bude krásné, a současně využíváte komoditu, která funguje dokonale. Tou je strach. Jak se lidi začnou bát, budou dělat cokoli, co se jim řekne. Ale jak se to dělá obráceně, jak se z totalitního režimu dělá svobodný, to prostě nikdo nevěděl. Neměli jsme, kam se podívat, kde se inspirovat. Samozřejmě že se to dělalo divoce. A ano, vždycky se najdou lidé, kteří takové situace zneužijí,“ uvádí herečka.
Přepsané dějiny
Téměř zapomenutým zůstal fakt, že Štěpánová zakládala dnes populární hudební skupinu Čechomor. S tehdejším studentem loutkové katedry DAMU Čendou Břenkem zpívala na trzích v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, dnešního pražského Výstaviště. Poznamenává, že současný šéf kapely přišel až léta po tom, což se dnes snaží zakrývat.
„Říkám si, panebože, když někomu stojí za to předělat historii jedné kapely, tak se nemůžeme divit, že se přepisují dějiny lidstva,“ dodává Štěpánová na adresu hudebníka Karla Holase.
Sama ale na zpívání nezanevřela a i dnes je možné se vypravit na koncert a poslechnout si šansony v jejím podání. S úsměvem k tomu vypráví o radách, které má od svého muže, rovněž hudebníka, a dává tak trochu nahlédnout do rodinné zpěvácké kuchyně.
„Vždycky mi říká, abych proboha hlavně nedělala to, čemu se říká herecké zpívání. Herci totiž mají pocit, že když neumí intonovat, nahradí to ,prožitkem‘. Když to prostě hezky zazpívám, nemusím se do toho nějak zvlášť pokládat,“ uzavírá s úsměvem.
Poslechněte si celý rozhovor Vlastimila Ježka s jeho hostem. Dozvíte se mimo jiné, proč Báru Štepánovou nezajímá věk.
