Bojovali proti zlu a zaplatili za to životem. Na hrdiny 2. světové války nesmíme zapomenout, říká historik
Ministerstvo obrany si připomíná výročí osmdesáti let od konce druhé světové války. Spustilo proto kampaň „Protože 80“. „Poděkovat musíme nejenom těm, kteří zaplatili svým životem, ale i těm, kteří válku přežili a kterým se nedostalo správného ocenění, protože po roce 1948 byli perzekvováni, zavíráni nebo skončili na popravištích komunistického režimu,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.
Jaký záměr má kampaň Protože 80, která odstartovala 7. dubna a která potrvá do 8. května?
Už sám název napovídá, že letos uplyne 80 let od konce druhé světové války. Ministerstvo obrany ČR a samozřejmě i Vojenský historický ústav si chtějí tuto událost připomenout v maximální možné míře. Vytvořili tedy kampaň, která spojuje a propojuje to, co bylo dříve a co je dnes.
Pamětníci druhé světové války odcházejí. Historii je ale třeba neustále připomínat, aby se nic podobného už neopakovalo, nabádá ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek
Jedna věc je vojenská technika, která prošla za posledních více jak sto let velkým vývojem. Mnoho věcí je již archaickou záležitostí, druhy vojsk se ale nemění. Jen se mění výzbroj vojáků, která se přizpůsobuje modernímu bojišti.
V kampani ale také připomínáme, že na konci druhé světové války jsme stáli na straně vítězů. Poukazujeme na hrdinství našich vojáků, kteří během druhé světové války bojovali proti nacismu. A vzpomínáme na ty, kteří se zapojili do domácího odboje a kteří vzdorovali proti německé okupaci.
Osmdesát let od konce druhé světové války má být podle iniciátorů kampaně důvodem k vděčnosti a k zamyšlení. Vděčnosti ke komu zejména?
Měli bychom poděkovat všem lidem, kteří bojovali proti zlu, které bylo na území bývalého Československa od roku 1938. Vděčnost patří všem, kteří neváhali a odešli buď do zahraničí anebo se zapojili do domácího odboje, mezi kterými bylo i velké množství demobilizovaných československých vojáků.
Poděkovat musíme nejenom těm, kteří zaplatili svým životem, ale i těm, kteří válku přežili a kterým se nedostalo správného ocenění, protože po roce 1948 byli perzekvováni, zavíráni nebo skončili na popravištích komunistického režimu.
Rozhodně musíme poděkovat i zbývajícím 57 válečným veteránům, kteří jsou stále ještě mezi námi. Vrcholem květnových dnů bude ocenění, které proběhne 8. května v Národním památníku na Vítkově, kde ministryně obrany Jana Černochová předá 40 lidem nejvyšší resortní vyznamenání, což je Kříž obrany státu a Zlatá lípa, do rukou příbuzných těch, kteří bojovali ve druhé světové válce a zaplatili za to životem.
Osvobozování Československa
Má pravdu bývalý slovenský ministr zahraničí Rastislav Káčer, který v Osobnosti plus řekl, že bychom měli přestat mluvit o osvobození sovětskou armádou, protože osvobození přináší svobodu, ale porážka fašismu Rusy nám svobodu fakticky nepřinesla?
Na osvobozování Československa se podílelo mnoho armád, celkem šest, včetně té československé. Každý voják, který padl na našem území proto, aby zase vzniklo Československo před hranicemi roku 1938, si zaslouží naše uznání a náš dík. Nesmíme zapomínat na to, že v Rudé armádě sloužila spousta vojáků zemí, které dneska nemají s Ruskem nic společného, jsou to samostatné státy. My jim musíme vzdát hold za to, že padli na našem území a že tady bojovali.
2:53
‚Hodně nadšení, především ale zmatek.‘ Před 80 lety povstal Přerov jako první proti nacistické okupaci
Číst článek
Jak bychom si měli připomínat, že 80 let míru není samozřejmost?
80 let míru skutečně samozřejmost není. Je to unikátní počet let vůbec v dějinách samotné Evropy. Pochopitelně tady byla studená válka, Korea, Vietnam, konflikty po roce 1989, Evropa ale zůstala válečného běsnění uchráněna. Až do onoho února, kdy Rusko napadlo Ukrajinu.
Dá se tedy mluvit o míru ve stínu toho, co se děje na Ukrajině?
Uvnitř Evropy naštěstí mír máme. Pár stovek kilometrů od našich hranic jsou ale lidé, kteří mír nemají, denně bojují, umírají nebo čekají ve strachu, co přijde. Je to pro ně obrovské trauma. Málokdo si to tady dokáže představit. Pamětníci druhé světové války odcházejí. A proto se snažíme historii připomínat. Děláme kampaně, pořádáme výstavy, vydáváme publikace, protože nechceme, aby se něco podobného kdy opakovalo.
Kolik vydávala na obranu Československá republika před válkou? A jak důležitý je Národní památník na Vítkově, který loni pod svou správu převzal Vojenský historický ústav? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu výše.
