V Centrálním tankovišti projde každý rok očistou jedna ze sedmnácti nádrží. Trvá to od jara do podzimu
Jednou za dvacet let se musí vyčistit každý z obřích zásobníků ropy v Centrálním tankovišti v Nelahozevsi. Cenná surovina tady přitéká jak východním ropovodem Družba, tak západním ropovodem IKL a následně je distribuovaná do rafinerií v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Každoročně tady komplexní očistou projde jedna ze 17 nádrží. Trvá to od jara do podzimu a je to jedinečná příležitostí, jak se podívat dovnitř.
„Blížíme se k nádrži H22, která je jedna z největších, co tady máme. Má objem 125 tisíc kubických metrů,“ popisuje provozně-technický ředitel společnosti Mero Zdeněk Dundr.
Společně míříme do zadní části areálu. Už z dálky vidíme 25 metrů vysoké ropné nádrže. „Průměr nádrže je 85 metrů. Plocha, kterou musíme vyčistit a zkontrolovat, je tak větší než fotbalové hřiště,“ vysvětluje Dundr.
Nyní se nacházíme v meziprostoru nádrže. „Po naší levé straně je stěna nádrže, za kterou bývá standardně ropa. Napravo je ochranná jímka, kdyby došlo k protržení,“ přibližuje vedoucí údržby tankoviště Miloslav Poustka systém „nádrže v nádrži“.
Přesunujeme se dovnitř nádrže, kam vede průchod. To je zhruba metrový půlkruh, takže pokud chce člověk vejít dovnitř, musí se přikrčit, což s mikrofonem v ruce a přilbou na hlavě není vždy jednoduché.
Nyní jsme přímo v nádrži. Podvědomě by člověk čekal, že tam bude obrovský prostor nahoru, nad mojí hlavou je ale dvacet až třicet centimetrů.
„Střecha, pod kterou stojíme, je plovoucí. Teď je díky podporám nastavená tak, abychom se po ní dostali a mohli provést veškeré práce a inspekce. Za běžného provozu však plave po hladině ropy – pohybuje se nahoru a dolů podle toho, kolik jí v nádrži je,“ vysvětluje technický ředitel.
Dodává, že tím nevznikají žádné nebezpečné výpary a je to ekologické. „Střecha, pod kterou stojíme, váží 500 až 600 tun, což je nejbezpečnější způsob, jak nádrž provozovat,“ pokračuje.
Za řeč ale stojí i podlaha, na které stojíme a která se kymácí. „Je to tím, že není zatížena. Jsou to velké plechy, které při svařování musí mít určité vůle a musí být svařené velmi kvalitně, aby byly takto pružné,“ popisuje Dundr.
Písek je tam kvůli tomu, aby bylo možné odstranit starou barvu. „Vždy musíme zkontrolovat všechny sváry, aby tam nebyla nějaká vada zakrytá barvou. Následně bude natřena. Chceme totiž, aby nátěr vydržel dalších dvacet let,“ pokračuje technický ředitel.
Uprostřed nádrže jsou schůdky, po kterých se může dostat nahoru a podívat se, jak vypadá nádrž nad stropem. A je to tedy úchvatný pohled. Mám pocit, jako kdybych byla na kulatém stadionu.
„V letošním roce jsme posunuli čištění v další úroveň. Použili jsme způsob bez vstupu člověka do nádrže,“ říká vedoucí údržby Poustka.
A pokračuje: „Do střechy nádrže se vyvrtalo osmnáct otvorů. Tam se umístily automatické trysky, které nahřátou ropou na 60 stupňů rozpustily veškeré parafíny a úsady, které v nádrži byly. Ta se kompletně vypustila, poté probíhal oplach a odmašťování. Velké množství manuální práce tak neprobíhalo.“
Kudy tady teče ropa? „Zde je vstupní a výstupní potrubí. Přímou trubkou sem vstupuje z ropovodu a zahnutou odchází z nádrže,“ vysvětluje Dundr. Do nádrže H22 poteče ropa opět v listopadu.
