Motivace pro hraní her je u dětí důležitá. Ne každé chování značí závislost, říká odbornice
O pozornost svých dětí s vývojáři počítačových her bojují rodiče. Mezi nejoblíbenější a zároveň nejnávykovější patří „střílečka“ Fortnite, varuje odbornice na digitální hry Michaela Slussareff z Univerity Karlovy. To, že dítě nespí, nejí a celý den prosedí u obrazovky, ale nutně neznamená, že je závislé. Důležité je vědět, jaká je jeho motivace.
Kdy by rodiče měli zbystřit? Jak poznat, co je už příliš?
Takovou otázku by si rodiče neměli pokládat, protože je špatná. Podle mě není nejlepší postup nechat dítě hrát hry, jaké chce a jak dlouho chce a zakročit až ve chvíli, kdy začnu mít pocit, že už je to moc. Děti v digitální době žijí a žít budou.
Nejenom hry je budou obklopovat neustále. Nevyhnou se ani sociálním sítím, digitální technologie budou používat v práci, to může být také problematické. V nízkém věku je třeba s tím dítětem mluvit nejenom o nebezpečích, ale i o vhodném používání technologií.
Závislost ‚neurvete‘ silou a vůlí, ale dlouhodobou motivací, říká adiktolog
Číst článek
Co pro dítě můžu udělat, aby hraní her nepřekročilo zdravou hranici?
Musíme mu pomáhat s výběrem her, které jsou určené pro jeho věkovou kategorii a které ho mohou rozvíjet. Ačkoliv děti často hrají typově podobné hry, o kterých se mluví a které si mezi sebou distribuují, škála je mnohem pestřejší. Pomocí různých typů her děti rozvíjí jiné způsoby myšlení. Takové hraní nemusí mít nebezpečné následky a může je bavit víc.
Důležité je učit dítě seberegulaci, aby si samo vypěstovalo dovednost telefon nebo počítač vypnout. Uvědomí si, jaké emoce při hraní prožívá: když jsou negativní, tak na to reaguje. V Čechách pozoruji tendenci dětem čas strávený při hraní den dávkovat velmi restriktivně – to se nedá dělat do nekonečna.
U malých dětí jsou restrikce lehčí, později je to kontraproduktivní. Dítě pocítí nedůvěru z naší strany a můžeme tím narušovat přirozenou schopnost seberegulace.
Když dítě hraje dvě hodiny denně, pořád to nemusí znamenat, že je závislé?
Může i nemusí.
Být hrdinou a zvládat překážky
Ve své knize o dětech a internetu zmiňujete motivaci ke hraní počítačových her. Jaká to je?
Děti hrají s mnoha důvodů, motivace je nesmírně důležitá. Může to dělat proto, že chtějí něco dokázat. Během školního dne si děti myslí, že nic nedokázali, protože nedokončili nějaký úkol. Hra jim tento pocit dodává a zároveň jim poskytuje možnost být silným hrdinou a vyhrávat.
Hraním her často naplňují potřeby, které jsou v reálném světě jen těžko realizovatelné. Některé děti se prostřednictvím her baví s kamarády, jiní překonávají překážky, luští rébusy, intelektuálně se namáhají. To jsou všechno zdravé motivy. Když jsme dospívali my, také jsme se ve volném čase dívali na televizi…
Co přestává být zdravou motivací?
Únik od reality. Když hraju proto, protože se mi nedaří doma nebo ve škole. Jsem nešťastný, ale když hraju hru, mám pocit, že mi je lépe. Hraní začnu používat jako univerzální náplast na jakoukoliv bolístku. V tomto momentě by rodiče měli zpozornět, protože stejná motivace se objevuje u jakékoliv jiné závislosti a je problematická.
Počítačové hry agresivitu nutně nezvyšují. Zásadní je rodinné zázemí, říká odbornice na nová média
Číst článek
Musí mít rodič s dítětem dobrý vztah, aby zjistil jeho opravdovou motivaci?
Možnost odhalit špatnou motivaci nemají rodiče ve všech případech. Lehčí to mají ti, kteří s dětmi často mluví a mají s nimi důvěrný vztah. Důležité je zajímat se o to, co přesně dělají, co je na tom baví, s čím se při hraní her setkaly.
Tím můžeme ošetřit spoustu negativních věcí. Když se rodič nezajímá a dítěti říká, že je závislé bez toho, aniž by mu pomohl problém řešit, nebo se zabavit jinak, začíná to být špatné.
Symptomy musí přetrvávat delší dobu
Jak důležitou roli hraje strávený čas u obrazovek?
Jestli je problematické, když dítě hraje dvě hodiny denně, nedokáže říct asi nikdo. U závislostí pozorujeme několik symptomů u dětí i dospělých: utíkání od reality, zanedbávání denních povinností, konflikty s kamarády a rodinou, lhaní. Abychom diagnostikovali závislost, musí symptomy přetrvávat půl roku až rok.
Když dítě hraje a dostatečně nespí a nejí, protože kouká do obrazovky, mám být nervózní?
Hodně rodičů mluví o hraní her u dětí jako o etapě. Děti se jim zdají naprosto pohlceny, protože nemyslí na nic jiného. Nutně to ale neznačí závislost, často se stává, že se dítě hry po nějaké době „přesytí“. Hra ho po několika týdnech či měsících přestane bavit, nebo ji nedohraje. V té chvíli začne žít zase normálním životem. Pro rodiče, kteří s hraním her u dětí zatím nemají zkušenosti, může první fáze vypadat děsivě.
Je panika na místě?
To záleží na více okolnostech. Má dítě dovednosti nebo možnosti se zabavit? Rodiče by se měli ptát, jestli má dostatek kamarádů a koníčků, aby se nestávalo, že dítě přijde domů a o nic se nezajímá. Samozřejmě sáhne po počítači nebo telefonu, tedy k nejjednodušší cestě, jak získat dobrý pocit. Všímala bych si i toho, jestli dítě umí hru po dvou hodinách samo vypnout, nebo se o to vždycky musíme hádat.
Rodiče zároveň musí soupeřit s vývojáři, jejichž prací je navrhnout takovou hru, aby u ní člověk zůstal co nejdéle…
Největším problémem u českých dětí je hra Fortnite. Osahuje velké množství návykových prvků, se kterými si děti neví rady. Jestli se dítě stane závislé v tom a tom věku, pokud hraje tolik a tolik hodin Fortnite, říct nemůžu. Záleží na dalších aspektech.
Hráčů a hráček je stejně
Jsou k závislosti na hraní náchylnější chlapci nebo dívky?
Říkávalo se, že více hrají chlapci. Po dlouhé době jsme zjistili, že hráčů a hráček je téměř stejně, protože herní průmysl bryskně reagoval na poptávku hráček. Začaly se vytvářet hry, které jsou více určené dívkám. U patologických závislostí jsou čísla jasná, závislejší jsou opravdu chlapci.
Co má dělat rodič, který má podezření, že je jeho dítě závislé?
Doporučila bych konzultaci s odborníkem, nic jiného nemá smysl. Pokud tedy rodič usoudil, že jeho dítě splňuje všechny symptomy závislostí.
Co dětem závislost způsobuje?
Mají problém se sebedůvěrou a znovuzačleněním do reálného kolektivu. Protože jsou digitální technologie všude kolem nás, digitální detox je v dnešní době těžký. Závislý může být každý z nás. V potaz musíme brát i to, jakými životními problémy a etapami dítě prochází. Rodiče mají tendenci problematiku zlehčovat: podle nich jednoduše stačí přestat hrát, vypnu to a je to. Se závislostí na hraní her se pojí úplně stejné problémy, jako s jinými závislostmi.