Hroch uvázlý v elektrické rozvodně by mohl nadělat stejnou škodu jako slon v porcelánu. Naštěstí zařízení nebylo pod proudem a tlustokožec byl trpělivý. I takové situace nastávaly při povodních před deseti lety.

9:10 15. srpna 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Hravé dovádění lachtanů si užívají hlavně děti. Sotva by si dovedly představit, že před 10 lety byla celá dolní část zoo zatopená vodou až ke korunám stromů. Ošetřovatelka lachtanů Helena Rosypalová si to pamatuje velmi přesně.

„Když voda přetekla přes náplavku, rychle se šířila – přitékala hlavně kanalizací,“ vzpomíná.

Tři hodiny, v nichž se rozhodovalo o osudu zvířat

Pracovníci zahrady měli asi tři hodiny na to, aby přestěhovali tisícovku zvířat. Nejvíc práce bylo s velkými savci. Dva nosorožce musel z výběhu vytáhnout jeřáb a pro čtyři gorily připluli dobrovolníci na raftech. Tehdejší ředitel zahrady Petr Fejk si jejich pomoci cení dodnes.

„Byla to velmi riskantní operace jak pro záchranáře, tak pro gorily a samozřejmě i pro chlapíky na člunech. V jednu chvíli dokonce museli jedné z goril píchat injekci, protože se jim na člunu sama probouzela a veterinář byl na druhém člunu,“ popisuje.

Povodí Vltavy varovalo jen před stoletou vodou, a tak se chovatelé o lachtany nebáli. O to větší šok zažila Helena Rosypalová druhý den.

„Jako druhou chytili samici Mišku, a to v Bořanovicích. Jelikož si mysleli, že lachtan je něco jako ryba, hasiči ji celou dobu polévali vodou, aby neuschla. Miška toho už přitom měla plné zuby. Nakonec to s ní dopadlo dobře,“ usmívá se.

Lachtan Gaston se dostal až do Německa

Posledního člena skupiny, samce Gastona, nebylo možné v rozvodněné řece chytit, a tak se ho pracovníci zoo v Ústí nad Labem pokusili alespoň nakrmit. Ve člunu, který Gastona doprovázel celý den, byl i Vít Starecký.

„Před Ústím jsme ho viděli, takže jsme vyjeli na lodi a až k Pirně se stále točili kolem něj. Krmili jsme ho a hlídali, kam plave – nebo spíš, kam je unášen. On sám už nikam plavat nechtěl, jen bojoval s proudem. Občas byl tak unavený, že dokonce usínal,“ vzpomíná.

Gastonovu pouť mohli téměř v přímém přenosu sledovat i posluchači Radiožurnálu. Takto o záchranné akci informoval tehdejší ředitel zoo Petr Fejk: „Prostřednictvím našeho ministerstva vnitra a ministerstva zahraničí se nám naštěstí podařilo domluvit volný průplav našich tří člunů do Německa. Německá strana nám v této chvíli dokonce pomáhá se zajištěním pohonných hmot.“

Hroch se zaklesl v elektrické rozvodně

Lachtan Gaston se stal hvězdou povodní. Vylovili ho až v Německu po 300kilometrové plavbě. Bohužel ještě ten den náhle zemřel na následky vyčerpání a stresu. Tím pravým happy endem se tak nakonec stal příběh hrocha Slávka.

„Objevil se v nejvyšším patře pavilónu hrochů a slonů zaklesnut v obslužné chodbě pro elektrikáře až u stropu. Nikdo o něm nevěděl. Až po třech dnech ho objevil elektrikář, který šel do nejvyššího patra vyměnit žárovku. Slávek se na něj strašně zlobil, že nenese krmení,“ usmívá se Petr Fejk.

Povodeň v pražské zoo vzala život víc než stovce zvířat. Jejich památku návštěvníkům připomíná právě socha lachtana Gastona, jehož hlava nenápadně vykukuje z jezírka u stanice lanovky.

Zvětšit mapu: povodeň před 10 lety citelně postihla i pražskou zoo

Jan Herget Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít