I čtyři roky po smrti Kellner vzbuzuje respekt, obdiv či obavy. Kdo si ho jak pamatuje?
Kdo byl vlastně český superboháč Petr Kellner? A proč se zrovna jemu podařilo prostřednictvím společnosti PPF získat od začátku 90. let do jeho předčasné smrti na Aljašce jmění skoro 300 miliard korun? To jsou jedny z klíčových otázek, které stály na začátku dokumentární Série Kellner Českého rozhlasu Plus.
K výrobě dokumentu jsem se přidala jako novinářka, která se už tři dekády věnuje popisování českého byznysu a ekonomické žurnalistice.
Naším cílem a mým úkolem bylo spojit se s lidmi, kteří Petra Kellnera znali osobně z byznysu či politiky, ale i s experty, kteří jeho podnikání dokáží zasadit do kontextu doby.
SÉRIE KELLNER
1. díl: První milion
Byl jedním z nejbližších přátel Petra Kellnera. Slovenský advokát a politik Ivo Nesrovnal a Kellner se poprvé setkali během povinné vojenské služby. Nesrovnal na to vzpomíná v první epizodě Série Kellner.
2. díl: Reklama na devadesátky
90. léta přinesla řadu nových příležitostí, jak zbohatnout. Jednou z nich byla kuponová privatizace. Na divoká 90. léta vzpomíná někdejší ministr financí Ivan Pilip.
3. díl: Zlaté vejce
V polovině 90. let stočil Petr Kellner a jeho PPF pozornost od kuponové privatizace k mnohem většímu soustu – České pojišťovně. Přímo o Kellnerovi už se mluví jako o miliardáři. O této době vypráví někdejší šéf komunikace PPF Vladimír Mlynář.
4. díl: Petr Veliký
Rozpad Sovětského svazu odstartoval v Rusku řadu změn. Ruská vláda se inspirovala v Československu a spustila vlastní verzi kuponové privatizace. Jedním z těch, kdo se dokázal rychle zorientovat a založil v Rusku investiční fond, byl Petr Kellner.
5. díl: Velká čínská zeď
Na začátku nového tisíciletí zažívala Čína velký ekonomický rozmach. A PPF Petra Kellnera, respektive firma Home Credit, tam začala nabízet svoje spotřebitelské úvěry. Byznys v Číně je ale pevně spjatý s politickou sférou. Na toto propojení vzpomíná bývalý diplomat a spolupracovník PPF Petr Kolář.
6. díl: Nevolejte řediteli
Petr Kellner ze svojí PPF postupně vybudoval mediální kolos. Přestože média vlastnil už od konce 90. let, sám se jim do určité doby striktně vyhýbal. I proto ho většina lidí nepoznala, i když se s ním osobně setkala – vzpomíná podnikatel Richard Benýšek, který v minulosti pro PPF vedl O2 arenu.
7. díl: Poslední sázka
V březnu 2021 šokovala svět zpráva, že Petr Kellner tragicky zahynul při pádu vrtulníku. Zatímco PPF musela rychle vyřešit, kdo se postaví do jejího vedení, Kellnerův nejlepší přítel odletěl na Aljašku identifikovat jeho tělo. Na tyto události vzpomíná Ivo Nesroval v závěrečném dílu Série Kellner.
Nešlo o to popisovat, co všechno dělala, nebo nedělala skupina PPF, ani se soustředit na odhalení nějaké „kauzy“. Ale sestavit obrázek, jak a proč Kellner s byznysem začal, jak ho řídil, jak se díval na podnikání, peníze a svět kolem sebe.
Ochota, váhání i mlčení
Reakce lidí, které jsme oslovili, byly různé. Od jasné ochoty mluvit o Kellnerovi, „protože si to zaslouží“, přes váhání typu „sežeňte mi souhlas rodiny a pak možná ano“, což jsme neudělali, až po odmítnutí rozhovoru nebo jen mlčení.
Mluvit s námi nechtěla rodina, ale Renáta Kellnerová dala „volnost“ několika manažerům z PPF a přátelům. Bez odezvy zůstala žádost odeslaná právníkovi syna Kellnera, kterého rodina nedávno z PPF vyplatila a vyrobila z něj tak nového tuzemského miliardáře. To se stalo až po našem sbírání rozhovorů, už během naší žádosti ale bylo známo, že Petr Kellner mladší nemá zjevně v rodinném byznysu budoucnost.
Bez reakce nakonec zůstala i žádost o rozhovor se spoluzakladatelem PPF, který již před lety ze struktur firmy odešel, Milanem Maděryčem. A bavit se o minulosti nechtěl ani syn spoluzakladatele firem předcházejících PPF, již zesnulého Milana Vinklera, který měl v raných 90. letech na rozjezdu byznysu a shánění peněz na prvotní investice svůj podíl.
Vinklera mimochodem rané devadesátky, ale i jeho pozdější sólo byznys, přivedly, na rozdíl od Petra Kellnera, až za hranu zákona, k útěku do zahraničí a nakonec do vězení.
Odmítnutí promluvit o osobnosti Kellnera přišlo i od některých bývalých spolupracovníků v Rusku či od vrcholných politiků, kteří mu pomohli k úspěchu byznysu v zahraničí – Václava Klause a Miloše Zemana.
Ještě lepší obchod
Z výpovědí lidí, kteří se s námi mluvit rozhodli, čišel z velké většiny i čtyři roky po smrti „PéKá“, jak se Kellnerovi ve zkratce v jeho okolí říká, velký respekt či obdiv. Slyšeli jsme například vzpomínky typu, že když přišel na jednání, na které mu jeho manažeři připravili prezentaci k velké investici, prolétl ji a našel třeba na straně 54 přesně tu jednu chybu, kterou obsahovala…
Nebo že prostě bylo cítit, že do místnosti vešel „někdo“. Někteří lidé mluvili o jeho urputnosti, umění rychle a většinou dobře se rozhodnout, umění zatlačit na partnery v jednání tak, aby byl dobrý obchod pro PPF nakonec ještě lepší. Taky že na sebe nechával rád a dlouho čekat, své nejbližší kolegy neuměl moc chválit nebo jak se snažil splynout s prostředím, ve kterém podnikal.
Slyšeli jsme o lásce k adrenalinu a touze vyhrávat a také o jakési až posedlosti ochranou svého soukromí. „Nechtěl prostě žít jako Karel Gott,“ shrnul to jeho dlouholetý spolupracovník, bývalý novinář a expolitik Vladimír Mlynář.
Odvrácenou stranou pozice „toho, který není Karel Gott“, bylo ale vytváření místy až jakéhosi mýtu, kde všude jsou jeho neviditelné prsty, za čím vším stojí.
Charisma off record
Až skandál kolem pročínského „PR“ byl zřejmě jedním z klíčových momentů, kdy „PéKá“ pochopil, že otevřenější komunikace je opravdu potřeba. Snad vůbec poprvé, asi rok až dva před svou smrtí, se dokonce sešel – off record – se skupinkami novinářů z několika redakcí. V jedné jsem byla.
Do jednačky v budově PPF tehdy dorazil, samozřejmě s notným zpožděním, charismatický muž v džínách a tmavém triku, sebevědomý, pragmatický a vzhledem k formátu i přiměřeně otevřený.
Jaká byla cesta Petra Kellnera k miliardám? Odpovědi hledá nová série
Číst článek
Odpovídal na všechno, rozhodit se nenechal ani otázkou jednoho z kolegů na postoj k utlačovaným čínským Ujgurům, jen bylo zjevné, že byznys a lidská práva byly prostě dva světy, které se dohromady nemíchají.
O náhledu na větší otevírání Kellnera veřejnosti bylo nyní zajímavé mluvit jak s Vladimírem Mlynářem, tak i s dalším z mluvčích „PéKá“ se zkušenostmi přímo z Číny i z Ruska, Milanem Tománkem.
Osobní, emotivní i vtipné vzpomínky
Nejosobnější vzpomínky nám ale na Kellnera poskytl nepochybně jeho kamarád, slovenský právník, podnikatel, exprimátor Bratislavy, a mimochodem v 90. letech také zaměstnanec kanceláře prezidenta Václava Havla, Ivo Nesrovnal. Člověk, který jel identifikovat tělo Petra Kellnera po pádu vrtulníku na Aljašce, vyzvedával tam jeho osobní věci, naposledy ho pohladil…
Nesrovnal považoval setkání s Kellnerem koncem 80. let ve vojenském přijímači v Kaplicích na jihu Čech za osudové. Oba muži jsou si skutečně fyzicky dost podobní, narodili se ve stejný den, jejich přátelství trvalo 40 let. A ani po čtyřech letech od smrti se Ivo Nesrovnal neubránil emocím.
Ostatně hodně emotivní byl ve vzpomínkách na okamžiky, kdy se dozvěděl o smrti Kellnera, i jeho souputník z byznysu médií, poté exředitel České televize, Petr Dvořák.
Nejvtipnější popis svého vztahu a jednání s Kellnerem jsme získali určitě od jeho „profesionálního darebáka“, podnikatele Richarda Benýška. A mezi nejzajímavější patří nepochybně historky Kellnerových kolegů z Ruska.
Obrázek Petra Kellnera ze sedmidílné série jistě není absolutní. Padesát šest let, či spíše 30 let jeho byznysového života, se do sedmi půlhodin vtěsnat ani moc nedá. Velký kus jeho osobnosti, způsobu jednání či přemýšlení o byznysu, se nám ale, upřímně věřím, vykreslit podařilo.
