Iniciativa lobuje za přímou volbu poslanců. Byli by prý zodpovědnější
Architekt Josef Pleskot, podnikatelé Jan Světlík a Zbyněk Frolík, lékař Jan Pirk, designér Michal Froněk, grafik Aleš Najbrt, herec Ondřej Vetchý či skladatel Ondřej Soukup, to je jen několik jmen, která stojí pod výzvou za přímou volbu poslanců, respektive za změnu volebního systému do poslanecké sněmovny z poměrného na většinový. Poslanci by prý byli zodpovědnější a kvalitnější.
„Iniciativa za přímou volbou poslanců chce změnit způsob volby poslanců do poslanecké sněmovny, a to již v příštích parlamentních volbách. Nenavrhuje žádnou konkrétní podobu zákona, ale oslovuje politiky i veřejnost. Chceme, aby nová podoba volebního systému vzešla z odborné diskuze, která by měla probíhat napříč všemi politickými stranami,“ vysvětluje Pavlína Kalousová, iniciátorka výzvy a předsedkyně správní rady platformy Byznys pro společnost.
Aby byl většinový volební systém zaveden, je potřeba změna ústavy a k tomu třípětinová podpora všech poslanců a tři pětiny hlasů přítomných senátorů.
O iniciativě mluvila na Rádiu Česko Pavlína Kalousová, iniciátorka výzvy a předsedkyně správní rady platformy Byznys pro společnost. Výzvu komentoval politolog Tomáš Lebeda
„Domnívám se, že obecně je nálada ve společnosti nastavena tak, že politické poměry jsou v České republice v poměrně tristním stavu. Věřím tomu, že se nám pro myšlenku osobní odpovědnosti poslanců, kdy by byl každý poslanec volen v malém obvodu, dostaneme i potřebnou podporu,“ uvádí Kalousová.
Podle ní je dobrým příkladem fungování přímé volby senát, dobré příklady jsou ale i v zahraničí, v tradičních demokraciích, jako je Velká Británie.
„Přímá volba, většinový volební systém, by přinesl to, že každý z nás bude vědět, kdo nás v poslanecké sněmovně reprezentuje. Již nebudeme volit anonymní stranické kandidátky, nebudeme volit číslo pět nebo osm, ale budeme volit konkrétní lidi. A budeme vědět, co tito poslanci pro nás, pro naši zemi a pro náš obvod v daném volebním období udělali. A při dalších volbách budeme moci zvážit, jestli daného poslance nebo poslankyni budeme chtít volit znovu,“ říká Kalousová a pokračuje:
„V tuto chvíli tuto možnost nemáme, protože když se zamyslíte, většina z nás ani neví, kdo nás v poslanecké sněmovně reprezentuje. Myslíme si, že tato anonymita vede dlouhodobě k nezodpovědnosti i ke ztrátě důvěry v politický systém jako takový.“
Kalousová se domnívá, že nejprve je nutné změnit poslaneckou sněmovnu a teprve potom se případně zaměřit na změny v senátu: „Pokud by byla většinovým systémem zvolena poslanecká sněmovna již v příštích volbách, tato nová, lepší sněmovna by potom lépe vyřešila zbytek politického systému u nás.“
Přijde další deziluze?
Politolog Tomáš Lebeda je ale k výzvě opatrný: „Změna volebního systému je v demokraciích poměrně častá. Faktem je, že motivů ke změně volebního systému bývá více, obvykle jsou jiné, než je ten, se kterým přichází tato výzva. Obvykle za tím stojí snaha změnit počet stran, strukturu stranického systému, charakter vlád, třeba oslabit nebo posílit exekutivu.“
„Netvrdím, že změna volebního systému nemůže mít efekt zkvalitnění politické scény, třeba sekundární. Na druhou stranu volební systém má řadu jiných důsledků, které jsou jistější, že nastanou. A tato výzva s nimi tolik neoperuje. Je to samozřejmě změna podoby stranického systému. Tedy počtu stran, vztahu mezi nimi a toho, do jaké míry jsou disciplinované,“ vysvětluje Lebeda a dodává:
„Byl bych tedy opatrný a netvrdil bych, že změna volebního systému způsobí zásadní změnu politiku, zmizí špatní kandidáti a přijdou lepší. Takováto naděje by se mohla změnit v deziluzi a nevím, kolik takových deziluzí česká společnost ještě snese.“
Lebeda také pochybuje o tom, že by se iniciativě podařilo sehnat ke změně volebního systému dostatečnou podporu etablovaných stran a politiků.
