Tvrdík o čínských dodávkách pro ministerstvo vnitra: Nic jsem za to nedostal, klidně půjdu na detektor lži
Stál za dodávkami respirátorů a dalších zdravotnických pomůcek, které ministerstvo vnitra přivezlo do České republiky z Číny a zaplatilo za ně stovky milionů korun. Vše prý činil z vlastní dobré vůle. „Ministerstvo nezaplatilo nic ani mně, ani komoře. Byla krize a vydělávat na krizi je prostě nemravné,“ řekl pro iROZHLAS.cz prezident Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslav Tvrdík s tím, že jeho svědomí je čisté.
Jak jste se k dodávkám zdravotnického materiálu dostal? Dříve jste říkal, že vás se žádostí o pomoc oslovil ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD. Bylo to tedy tak?
Pan Hamáček mě se spoluprací pro ministerstvo vnitra opravdu oslovil 14. března. Informoval mě o tom, že na základě schůzky skupiny vybraných ministrů v čele s panem premiérem (Andrejem Babišem z ANO) dostal za úkol zorganizovat dodávky zdravotnického materiálu.
Informoval mě, v jakých počtech je materiál potřeba. Tedy 20 milionů roušek týdně, miliony respirátorů FFP2 a FFP3, 300 tisíc kusů ochranných obleků, miliony rukavic. Bylo to kvantum materiálu. Já se přiznám, že jsem v první chvíli nechtěl věřit, že toho je potřeba tolik. Po těch dvou měsících už vím, že to množství bylo skoro méně než adekvátní.
Mynářova letenka
Jaroslav Tvrdík cestoval do Číny krátce před propuknutím koronavirové epidemie v Česku. Do země doprovodil mimo jiné hradního kancléře Vratislava Mynáře. Týdeník Respekt v souvislosti s cestou uvedl, že letenku za 150 tisíc korun Mynářovi koupila právě Tvrdíkova česko-čínská komora.
„Komora letenku kupovala, protože jsme chtěli letět pohromadě. Nechtěli jsme, aby jemu Hrad koupil letenku do ‚A‘ a my měli letenku do ‚B‘. Cena byla přesně taková, za kterou jsme ji kupovali u Emirates. Přefakturovali jsme přesně to, co jsme zaplatili. Nevzali jsme si z toho ani korunu,“ řekl Tvrdík ve středu v budově ministerstva vnitra, kde mluvil s novináři. Více si o Mynářově cestě do Číny můžete přečíst ZDE.
Předtím jste tedy s nikým nejednal?
Do doby, než se na nás Česko oficiálně obrátilo, jsme neměli dodávky materiálu v Číně nikde předjednané. Nejednali jsme o tom na žádné z mých předchozích cest do Číny. Nepodílel se na tom CITIC, nepodílel se na tom nikdo z mých známých. Dodavatele pomůcek jsme opravdu hledali tak, že nám pomáhala čínská ambasáda v Praze, vláda Pekingu, vláda Šanghaje nebo čínské ministerstvo zdravotnictví.
Využili jsme kontakty třeba z toho, že se komora v minulosti angažovala ve zdravotnické spolupráci. Pořádali jsme česko-čínské zdravotnické summity, osobně znám čínského ministra zdravotnictví a jeho tým. Opírali jsme se o kontakty nasbírané za poslední deset let.
Předtím, než nás vláda požádala, jsme ale s těmito lidmi nehovořili. Nebyli jsme iniciátorem. Nešli jsme do žádného tendru nebo nabídky. Nenabízeli jsme stovky tisíc ochranných obleků. Situace byla opačná. V Číně jsme pomáhali sehnat něco, co Česko nutně potřebovalo. Věřili jsme, že tím pomáháme zachránit životy, a byli jsme v té době informováni, že nikde jinde než v Číně se to zboží sehnat nedá. Čína v současnosti distribuuje 75 procent zdravotnických pomůcek v boji proti koronaviru. Jinde to zboží prostě není. Považovali jsme to za pomoc.
Jak jste po oslovení ze strany ministra vnitra postupoval?
Následně jsem si potvrzení informací o požadovaném zboží vyžádal od vedoucího Ústředního krizového štábu Romana Prymuly a premiéra Andreje Babiše. Snažili jsme České republice opravdu od prvních minut pomoct.
Už jsem byl v kontaktu s některými lidmi ze zdravotnického systému. Volal mi například ředitel Ústřední vojenské nemocnice Miroslav Zavoral. Prosil mě o kontakt na velvyslanectví Čínské lidové republiky. Říkal, že chce jít za panem velvyslance a poprosit ho o pomoc zorganizovat nákupy z Číny, protože potřeboval materiál pro svoji nemocnici. Říkal mi, že má zboží na několik málo dní a má obrovské dilema, v čem jeho zdravotníci půjdou ke covid pozitivním pacientům, až zásoby dojdou. Volala mi řada ředitelů dalších nemocnic, někteří hejtmani nebo členové vlády.
Končí letecký most z Číny. Do Česka dopravil desítky milionů ochranných pomůcek
Číst článek
Takže jste už věděl, jak to na trhu vypadá?
Věděli jsme, že jinde než v Číně zboží sehnat nejde. Premiér Babiš tehdy jednal s představiteli některých evropských zemí, snad i s kancléřkou Merkelovou, jestli nám Německo nemůže pomoct. V té době už začínalo být jasné, že zboží v České republice není a nedá se sehnat pořádně ani v Číně. Ve chvíli, kdy mi ministr Hamáček volal, tak jsme – když to řeknu jednoduše – měli k dispozici takový prvotní průzkum trhu, jestli bychom tomu mohli vůbec pomoci, protože mi už před zmíněnou schůzkou ministrů avizoval, že tam jde a ptal se, jestli variantu, že by komora mohla pomoci, může zmínit.
Test na detektoru
Dostal jste od ministerstva vy osobně nebo česko-čínská komora, jejímž jste prezidentem, za zprostředkované obchody zaplaceno?
Ne. Jsou situace, kdy nemůžete udělat nic jiného než pomáhat.
Takže žádná procenta z cen objednávek, žádné paušální částky za jednu objednávku?
Ministerstvo nezaplatilo nic ani mně, ani komoře. Nezaplatili nám nic ani čínští dodavatelé, nemáme ani žádný kontrakt o budoucích platbách. Můžu vyloučit jakoukoliv ziskovost našeho konání. Bez nadsázky jsem minulý týden říkal panu Hamáčkovi, aby mi zorganizoval test na detektoru lži, protože moje svědomí je opravdu čisté.
Dostal jsem nabídky od řady firem, abychom použili naše kontakty pro dodávky do Česka nebo jiných zemí. Pomáhal jsem vládám jiných zemí. Když Česko pomáhalo Slovensku, Lotyšsku, Černé Hoře, Španělsku nebo Itálii, tak se na mě obraceli zástupci z řady těchto zemí, jestli bychom jim nepomohli.
My jsme ale nechtěli dělat tento typ obchodu kvůli zisku. Byla krize a vydělávat na krizi je prostě nemravné. Současně jsme ani neměli kapacitu. Můj tým už tak byl v situaci, že lidé pracovali dvacet hodin denně a neuměl jsem si představit, že bychom za téhle situace začali ještě na komerčním principu pomáhat někomu jinému. Nechtěli jsme, ani to nešlo, protože jsme sotva zvládali pomoc České republice.
Přesto ale asi musíte chápat, že se vás lidé ptají, co jste za to dostal. I dodávky respirátorů jsou v konečném důsledku přece obchod.
Jestli je to obchod, tak bych chtěl poprosit, aby mi z toho obchodu byly peníze doplaceny. Zajištění dodávek má několik parametrů. Zaprvé je to rychlost dodávky. Zboží v rozsahu, v jakém jsme ho sehnali pro Českou republiku, nesehnala žádná jiná země Evropy. Zadruhé je to kvalita dodávky a zatřetí cena. Průměrnou cenu roušky jsme měli pod deset korun, a to i po stoupnutí kurzu dolaru. Bavíme se o tom, že více než polovina zboží není klasická rouška, ale „surgery mask“, tedy chirurgická a sterilizovaná rouška. U jiného dodavatele by taková stála mnohem víc.
Cena respirátoru spadla během dne o 616 korun. Projděte si přehled nákupů ministerstev a krajů
Číst článek
Průměrná cena zdravotnického respirátoru GB19083 dovezeného z Číny byla 2,5 dolaru. Jestliže existuje ve střední a východní Evropě dodavatel, který dodal svému zákazníkovi zboží levněji, tak jsem České republice udělal špatný obchod.
Ve srovnání s dodávkami v České republice z období od 1. do 10. března, z nichž některé organizovali čeští výrobci, tak jsou všechny dodávky dražší. Od firmy Batist se kupovaly respirátory za 860 korun.
Takže to obchod nebyl?
Kdybych se na to díval jako na obchod, tak mi Česká republika dluží hodně peněz. Pro mě to ale obchod nebyl. Kdyby se zboží z Číny nedovezlo a nebylo to systémem, který jsme společně s ministerstvem vnitra vymysleli, nevím, jaká by byla alternativa. Nevím, jak by Česko přemýšlelo o nastalé situaci, kdyby tady nebyly obleky, rukavice nebo brýle, a jak by zdravotníci přistupovali ke covidovým pacientům.
Viděli jsme v Itálii, jak se řada zdravotníků nakazila od pacientů. U nás se to v prvních dnech dělo také, ale možná to bylo tím, že tady ještě zboží z Číny nebylo. Nikdo neví, jak by krize vypadala, kdyby se zboží nepřivezlo. Každý lidský život je nevyčíslitelný a jsem přesvědčen, že ministerstvo vnitra, do jehož týmu se počítám, tady zachránilo hrozně moc životů.
‚Nikoho jsme nenutili‘
Jak fungovalo ono zprostředkování obchodů, které jste zajišťoval vy a váš tým. Jen jste ministerstvu doporučovali, na koho se obrátit?
Přesně tak. Nebyli jsme kontraktační stranou. V zásadě jsme ministerstvu vnitra navrhovali nebo doporučovali, posílali jsme různé alternativy a oni si mohli vybírat. Vždy platilo, že si mohou vybrat jinou alternativu a vzít jinou nabídku.
Nic jste nepodepisovali?
Nikdy jsme nebyli v situaci, že bychom něco uzavírali jménem ministerstva vnitra. Nikdy jsme ministerstvo vnitra netlačili do situace, aby si něco objednalo. Kvalitu i cenu si vždy posuzovalo ministerstvo vnitra. Navrhli jsme řadu dodavatelů, se kterými nespolupracovali. Byly to prestižní velké čínské firmy, výrobci registrovaní na burze.
Takže váš tým ani nevystupoval jako oficiální zástupce České republiky?
V některých situacích ano. Čínská strana věděla, že zboží shání ministerstvo vnitra. Byla to bezesporu výhoda, protože v Číně byla situace, kdy v některých momentech zboží ráno bylo a odpoledne ne.
Ministerstvo vnitra bylo po první etapě nákupů schopno rychle uzavřít smlouvy a rychle zaplatit, takže se stalo kredibilním klientem. Někteří dodavatelé pak byli ochotnu věřit, že část své výrobní kapacity mohou dát Česku. Výhodou také bylo, že se uzavíraly kontrakty na šest týdnů. Dodavatel věřil, že má stát jako zákazníka, že dodávka je dlouhodobá a že si může dovolit dát nám větší kontingent své kapacity. Dokonce jsme pak kupovali nejvyšší typ sterilizovaných chirurgických zdravotnických roušek za cenu běžných roušek, takže už se dala vyjednat malá sleva na ceně. Za cenu běžné roušky jsme dostávali kvalitnější zboží.
Čínské podniky tedy věděly, že s ministerstvem spolupracujete?
Ano, ministerstvo vnitra nás žádalo o tlumočení nebo kontakt, když dodavatel delší dobu neodpovídal. Takže čínská strana věděla, že pracujeme pro ministerstvo vnitra a byl to klíčový element. V Číně byl jednu dobu takový přetlak poptávky, že čínská vláda rozhodla, že nebude poskytovat dodávky soukromým kontraktorům. To, že nakupoval stát, byla jednoznačně součást úspěchu, že se to podařilo nakoupit a rychle dopravit.
Jestli se ale ptáte, zda jsme za ministerstvo vnitra něco podepisovali, objednávali nebo dělali nějaká závazná právní jednání, tak to jednoznačně ne.
‚Všechny budu žalovat.‘ Zakázku na respirátory za 310 milionů získal Jančíkův bývalý asistent
Číst článek
‚Neformální přátelský vztah‘
Značná část dodavatelů byla z provincie Če-ťiang. Tamní politici byli opakovaně na návštěvě Česka a naopak. Tamní kulturní soubor vystupoval v Praze na akci pořádané česko-čínskou komorou. Byly to právě kontakty z této oblasti, které pro vás byly klíčové?
Provincie Če-ťiang je hlavním partnerem pro spolupráci s Českou republikou a pro nás to bylo samozřejmě příjemné. Zboží jsme sháněli s pomocí čínských autorit a kontaktů. Česko je malé. Představa, že zavoláte velkému čínskému výrobci a domlouváte si něco, je nemožná.
Byla výhoda, že jsme pro čínskou stranu byli kredibilní. Současný čínský stranický tajemník Šanghaje byl klíčový. Znám ho už od roku 2012, kdy byl guvernérem provincie Če-ťiang. Mohli jsme mít v Šanghaji logistický sklad, začala nám pomáhat China Eastern. Když se podařilo spojit v oficiální komunikaci požadavky pana vicepremiéra Hamáčka, který se na něj obracel se svými dopisy, a náš neformální přátelský vztah, tak to samozřejmě zrychlovalo procedury a celý proces.
Spolupráce s čínskými autoritami pro nás byla klíčová i v tom, že nám nemohly pomáhat české zastupitelské úřady. Často se zapomíná, že i Čína byla v tu dobu v krizi a platila tam různá opatření. Samozřejmě to, že jsme s provincií Če-ťiang a vládou Šanghaje, případně Pekingu, měli dobré vztahy, vyčtete i ve výběru dodavatelů. Náš úplně první dodavatel, čínská společnost státní Synopharm, nám byl doporučen díky kontaktům z posledních deseti let oficiální spolupráce.
Spolupracoval jste s ministerstvem vnitra. Ze strany jiných ministerstev, konkrétně zdravotnictví, které také dováželo vysoké počty pomůcek, kontakt nebyl?
Já jsem byl zastáncem toho, že v letecké přepravě musí existovat jeden tým. Sice jsem pracoval pro ministerstvo vnitra, ale v mé hlavě jsem pracoval pro Českou republiku. V přímém komunikačním kontaktu jsem s nimi nebyl. Byl jsem v kontaktu s panem premiérem Babišem, s panem náměstkem Prymulou. Měl jsem společnou skupinu na WhatsAppu s lidmi z ministerstva zdravotnictví, ale nemohli jsme se scházet ve větších skupinách.
Kdykoli ministerstvo zdravotnictví potřebovalo pomoc s přepravou čehokoli, tak jsem to předával, nebo jsem s nimi přímo komunikoval. Pomáhali jsme jim s přepravou na linkách China Eastern. S přepravou ze Šen-čenu, kde byl čtvrtý Ruslan vyčleněn pro přepravu zboží ministerstva zdravotnictví. Zvolili jinou cestu.
Nedokážu odpovědět na to, proč jednotlivé týmy nespolupracovaly úžeji nebo proč nebyl za Českou republiku jen jeden nákupčí tým, který by zahrnoval všechny ministerstva. Zároveň jsme ale neměli kapacitu pomáhat někomu dalšímu. Moji lidé pomáhali vnitru s tlumočením, překlady materiálů i jednáním. Neměli jsme sílu starat se o to, co dělají ostatní.
