Jsem rád, že je to všechno za námi, vzpomíná na rozpad federace Jan Stráský

Před 20 roky se Slovensko vydalo na nezvratnou cestu k samostatnému státu. Valná většina poslanců Slovenské národní rady tehdy odhlasovala Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky. Tehdejší československý prezident Václav Havel v reakci na to oznámil abdikaci a přípravy na rozdělení federace začaly naplno.

Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Slovenská republika

Slovenská republika | Foto: Emanuel Macoun

Poslední federální premiér Jan Stráský vzpomíná, že období těsně před rozpadem společného státu pro něj nebylo snadné.

„Pro mě bylo do jisté míry dramatické řídit vládu, která měla dovést zemi k realizaci toho politického rozhodnutí toho oddělení. Ale dneska bych už z toho žádné drama nedělal, ani bych nechtěl vyprávět žádné příhody z té doby. Jsem rád, že to je všechno za námi,“ přiznává Stráský.

Politik Petr Pithart, který je dnes za KDU-ČSL místopředsedou Senátu, je přesvědčen, že Češi a Slováci rozhodně nevyčerpali všechny možnosti, jak společný stát udržet. Podle něj je proto důležité tehdejším událostem dobře porozumět.

Milan Kňažko: Rozpad Československa oběma národům prospěl

Číst článek

„Ono to bylo všechno pro řadu lidí docela bolestné a pro starší lidi, kteří Československo pokládali za svoji zemi, je to stále ještě trauma. Takže vracet se k tomu určitě ano, snažit se tomu všemu porozumět ano, ale stalo se a to jsou věci samozřejmě už dávno nevratné,“ podotýká Pithart.

Ve stejný den, kdy Slováci přijali deklaraci svrchovanosti, oznámil československý prezident Václav Havel, že brzy odstoupí. Učinil tak na tiskové konferenci v Lánech, kde ho doprovázel tehdejší mluvčí, dnes velvyslanec ČR v Londýně Michael Žantovský.

Slovenský parlament před 20 lety přijal deklaraci svrchovanosti

Číst článek

„Já na ten den vzpomínám se smíšenými pocity, byl to velice emocionální den. Nebylo to překvapení, věděli jsme, že ten den přijde. A prezident Havel byl rozhodnut právě v tento den oznámit svoji rezignaci. Byla s tím spousta přípravy.“

„Především jsme byli hrozně unaveni po těch dvou letech a byli jsme unaveni po tom nekonečném vyjednávání o státoprávních otázkách. Toto bylo rozuzlení, které jsme si možná nepřáli, ale přinejmenším se něco rozhodlo,“ říká Žantovský.

Kňažko: Nešlo o akt nepřátelství

Milan Kňažko byl v té době poslancem Slovenské rady a minstrem slovenské vlády. Rozdělení Československa podle něj přineslo hlavně zlepšení vztahů mezi Čechy a Slováky.

„Jiné uspořádání našich vztahů nebyl akt nepřátelství – naopak, velmi zodpovědně jsme se dohodli na tom, aby naše vztahy zůstaly dobré a aby měly podmínky se zlepšovat. A to se podařilo.“

„Především proto, že už neexistují důvody, které existovaly tehdy, protože ty vztahy se zhoršovaly. Takže toto je podstatné,“ uvedl Kňažko v České televizi.

K rozdělení Československa na dva státy došlo o necelý půlrok později po přijetí slovenské deklarace svrchovanosti.

Žantovský: Signálem rozpadu byly volební výsledky

Český velvyslanec v Británii Michael Žantovský, který před dvaceti lety působil jako tiskový mluvčí prezidenta Václava Havla zdůraznil, že signálem konce federace byly výsledky voleb do Federálního shromáždění a do národních rad v červnu 1992. „Vrch měly především ty strany, které zejména na Slovensku, viděly budoucnost Slovenska jako státu suverénního, nebo přímo nezávislého.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Na rozpad Československa ve Světě o druhé vzpomínal i tehdejší tiskový mluvčí prezidenta Havla - Michael Žantovský

„Věděli jsme velmi dobře, že nacionalismus, nebo nacionalistická diskuse, či spor, jsou přesně tím typem politiky, který budí vášně. A rozhodně jsme nehodlali jít ani v nejmenším do takového rizika.“

Žantovský poznamenal, že následující diskuse, která započala setkáním ve bila Tugendhat a pokračovala po vyhlášení deklarace svrchovanosti Slovenska byla už diskusí neemocionální a jejím jediným cílem bylo dohodnout se o parametrech budoucí samostatné existence obou států.

„V okamžiku, kdy prezident již věděl, že vývoj je s největší pravděpodobností nezvratný, a kdy se rozhodl rezignovat, protože se nechtěl podílet na takovém vývoji, tak se dostavila zákonitě únava i určitá deprese z toho, že to úsilí nebyl o úspěšné,“ poznamenal Žantovský.

Milan Kopp, Lucie Husárová 1, Marika Táborská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme