Klinika musí zaplatit 700 tisíc korun. Zanedbala péči, pacientka onemocněla rakovinou
Lékaři na reprodukční klinice ISCARE zanedbali výsledky z mamografie a léčené ženě dál předepisovali hormonální léčbu. Dva roky poté, co si Gabriela Taligová stěžovala na bolest prsu, jí diagnostikovali rakovinu. Vrchní soud v Praze v úterý navýšil odškodnění za chybu na 700 tisíc korun. Žena se ale verdiktu nedožila, zemřela před osmi lety.
Klinika musí zaplatit 700 tisíc korun. Zanedbala péči, pacientka onemocněla rakovinou
Před 14 lety podala Gabriela Taligová žalobu na reprodukční kliniku ISCARE. V tu dobu již dva roky bojovala s rakovinou prsu poté, co podstoupila několik cyklů umělého oplodnění. V roce 2006 si lékařům stěžovala na bolesti. Klinika ji sice poslala na vyšetření, výsledky ale ignorovala a dál jí předepisovala hormony, které mohly vznik nádorů podpořit.
Tehdy sedmačtyřicetiletá Gabriela požadovala po klinice milion korun jako odškodnění za zanedbání péče, když lékaři ignorovali výsledky z mamografie.
K pravomocnému verdiktu došlo ale až v úterý. Vrchní soud v Praze totiž uznal pochybení kliniky a nařídil zaplatit vdovci 700 tisíc korun. Gabriela se totiž rozhodnutí nedožila, protože před osmi lety zemřela na metastázovanou rakovinu.
Soudní senát vrchního soudu v čele s Jiřím Čurdou tak částku oproti městskému navýšil o 400 tisíc korun, protože původní suma podle něj nebyla přiměřená. „Je potřeba zdůraznit, že zde neprojednáváme utrpení v důsledku úmrtí. V době, kdy (Gabriela Taligová) podávala žalobu, tak uplatňovala odškodnění útrap spojených s tím, že žila s myšlenkou, že to mohlo být lepší, kdyby se na ten nález přišlo včas,“ vysvětloval soudce v odůvodnění.
Soud trval 14 let
Gabriela Taligová zažalovala kliniku již v roce 2010. Městský soud jí dal tehdy za pravdu, že klinika pochybila, a přiznal jí ze žádané milionové částky 500 tisíc korun. Následně se obě strany odvolaly k Vrchní soudu v Praze, mezitím však v roce 2016 Gabriela zemřela. V rámci dědického řízení připadla žaloba na pozůstalého manžela až v roce 2022.
Právě na utrpení, které žena kvůli pozdní diagnostice prožívala, postavil advokát Mario Švehelka dřívější odvolání. Klinika podle něj dlouhodobě popírala lékařskou dokumentaci. „Léta a léta se žalobkyně a nyní pozůstalý manžel snaží domoct odškodnění. Věřím, že tato strategie nemůže dostát kýženého výsledku soudu,“ nechal se slyšet.
S navýšením odškodného ale právní zástupce reprodukční kliniky nesouhlasí a bude zvažovat dovolání k Nejvyššímu soudu. „V zásadě s tím nesouhlasíme, protože jsme nesouhlasili ani s rozhodnutím soudu prvního stupně. Máme za to, že ani co do základu tam ten nárok nebyl,“ řekl Jan Kučera serveru iROZHLAS.cz a Radiožurnálu.
Soud vdovci přiznal 16násobek průměrné mzdy, s čímž je právník Švehelka spokojen. „Není to stoprocentní úspěch, ale je to úspěch v podstatné části. Záleží samozřejmě také na odůvodnění. Můj dojem je, že soud vzal do úvahy i dosavadní přístup a postoj společnosti ISCARE, která skutečně třináct let odmítala jakoukoliv odpovědnost a vysloveně převracela fakta,“ popsal.
Touha po dítěti
Příběh Gabriely Taligové, který posuzoval soud, začal roku 2004, kdy se s manželem obrátili na pražskou reprodukční kliniku ISCARE, protože toužili po dítěti a otěhotnění nepřicházelo.
Náhrada nemajetkové újmy
Náhrada nemajetkové újmy je specifická tím, že ji nelze exaktně spočítat, uvedl pro server iROZHLAS.cz právník Petr Bezouška, který se problematikou zabývá. Soud tak podle něj hledá různá kritéria, kterými ospravedlní její výši. „Tradičně právní řády ve středoevropském prostoru bývají dosti opatrné při přiznávání náhrady nemajetkové újmy a tomu odpovídají i částky, které jsou obecně nižší. Je to v podstatě věc společenského konsensu založeného na dlouhodobém přístupu,“ řekl.
V případu reprodukční kliniky navíc soud nerozhodoval o odškodnění za zemřelou osobu. „Tady posuzují, jaký zásah to způsobilo do jejího soukromého života, do její důstojnosti a dalších osobnostních statků. To, že tam nyní jako žalobce vystupuje pozůstalý manžel, je důsledkem toho, že ona ‚stačila‘ svůj nárok zažalovat. Kdyby zemřela před podáním žaloby, nárok by zaniknul a nikdo by to už nemohl řešit,“ vysvětlil.
Tehdy jednačtyřicetiletá žena podstoupila všechna vyšetření, která neprokázala jakýkoli zdravotní problém. V minulosti již jedno dítě porodila a podstoupila i umělé přerušení těhotenství. Problém mohl být i u jejího manžela, výsledky ze spermiogramu nebyly příznivé.
Ošetřující lékař na klinice navrhl páru hormonálně stimulovat ženiny vaječníky, aby byla podpořena její plodnost. Po roce a půl přišla Gabriela do jeho ordinace se znepokojujícím pocitem: s bolestí v horní části levého prsu.
Lékař jí proto před další hormonální stimulací vystavil žádanku na mamografické vyšetření. To Gabriela absolvovala ještě ten měsíc, výsledky byly až druhý den, proto je z centra odeslali rovnou do reprodukční kliniky.
Při další kontrole podle žaloby slyšela Gabriela od lékaře, že vše dopadlo v pořádku a mohou pokračovat v hormonální stimulaci.
Přitom ale vyšetření na mamografii odhalilo v levém prsu stín o velikosti zhruba osmi milimetrů, který bylo potřeba dovyšetřit. V nálezu tak lékaři apelovali na kliniku, aby doplnili vyšetření ženy o sonografii, případně opět vystavili žádanku na mamografické vyšetření v šikmé projekci.
K tomu však již ze strany kliniky nedošlo, pacientku na žádné další vyšetření neposlali. „(Postup) nebyl správný. Gynekologická ambulance měla zajistit došetření nálezu v levém prsu (…). Lékaři gynekologické ambulance vůbec ani pohmatem prsa nevyšetřili,“ konstatoval již před deseti lety přizvaný soudní znalec Pavel Šlampa.
Hormonální léčba
Místo dalšího vyšetření tak Gabriela nadále užívala předepsané hormonální přípravky. Tyto látky sice podporují růst folikulů, které obsahují vajíčko, zároveň v nich však zvyšuje produkci estrogenu. A ten zase podporuje růst karcinomu prsu. Léky, které Gabriele lékaři předepsali, se nesmějí používat ani při podezření na nádor v prsu.
„Působení estrogenů je nežádoucí u zhoubného nádoru prsu a endometria (výstelka děložní dutiny – pozn. red.). U nádorových buněk, které mají takzvané receptory pro estrogen a progesteron zpravidla na buněčných membránách, způsobují estrogeny jejich růst (nádorových buněk),“ popsal Šlampa ve znaleckém posudku.
Klinika zanedbala péči, ale smrt pacientky nezavinila. Soud odmítl odvolání vdovce, který žádal 25 milionů
Číst článek
Žena zavítala na kontrolu na kliniku ještě patnáctkrát, lékař se však již nikdy k mamografii nevrátil. Po roce a půl od neprůkazného výsledku Gabriela zjistila, že jí citlivé místo v levém prsu ztvrdlo a obrátila se proto na odborníky v Nemocnici Na Homolce.
Po vyšetření došli lékaři k závažné diagnóze: duktální karcinom s invazí do prsního svalu. Gabriela okamžitě zahájila léčbu, během dvou let podstoupila chemoterapii, operaci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, při které jí odebrali nádor i lymfatické uzliny z podpažní jamky, a ozařování.
„Je zřejmé, že podezřelý nález byl při mamografickém vyšetření popsán ve stejné oblasti, kde byl později zjištěn karcinom, navíc i sama pacientka uváděla, že pohmatově šlo o stále stejné ložisko,“ popsal v dalším posudku jiný znalec Pavel Vodvářka.
Po uzdravení v roce 2010 podala Gabriela žalobu na kliniku ISCARE za neoprávněný zásah do práva na ochranu zdraví. Vedení reprodukčního centra jakékoli pochybení odmítlo.
Návrat rakoviny prsu
O tři roky později se ale rakovina levého prsu vrátila a udeřila s větší intenzitou. Během pravidelného vyšetření lékaři odhalili tři nová ložiska v pravé plíci, později se k nim přidal i nález na hrudní kosti. Gabriela opět podstoupila onkologickou léčbu.
Druhá větev
Po úmrtí Gabriely zažaloval v roce 2019 kliniku ISCARE samostatně i pozůstalý manžel. Kliniku žaloval o 25 milionů korun. Žalobu ale zamítl Obvodní soud pro Prahu 7 a následně i Městský soud v Praze. Nepodařilo se totiž prokázat, že metastázovaná rakovina stoprocentně souvisela s tou první. Vdovec se dovolal k Nejvyššímu soudu, ten zatím nerozhodl.
Ta však nezabrala. Na dalším vyšetření v roce 2016 lékaři přišli na to, že rakovina metastázovala se zásahem lymfatických uzlin v oblasti mezihrudí, pravé podpažní jamce, kůže levého prsu, jater, nejspíše i žeber.
Ani přes další operaci již nedokázali onkologové pomoct, označili její prognózu za beznadějnou a navrhli pouze paliativní léčbu. Gabriela v červnu 2016 zemřela. Podle soudního znalce Vodvářky nepochybně v souvislosti s dřívější rakovinou prsu, která metastázovala.
Soudní při s klinikou zdědil její manžel, který ve sporu pokračoval. „V lepším případě se v ISCARE o výsledek mamografického vyšetření, na které ji přitom sami poslali, vůbec nezajímali, v horším případě ten výsledek záměrně ignorovali,“ shrnul právní zástupce Švehelka.
