Jsou již bližší informace o tom, jak dlouho imunita po koronaviru trvá? Jak dlouho nemůžou lidé nemoc chytit?
Pořádně se to ještě neví, protože nejdéle infikovaní lidé jsou teď okolo půl roku. Není známo, kolik lidí, kteří koronavirus prodělali, to znovu dostali. Jsou známy ojedinělé případy, kdy tomu tak bylo, ale není jasné, jak běžné to je. Je ale pravděpodobné, že imunita vydrží nejméně několik měsíců, možná i o dost déle.

Jak dlouhá imunita byla například na vir SARS?
Ani tam to není přesně známo, protože ta epidemie rychle skončila a tak nebyla příležitost k opakování infekce. Ale ví se, že vysoká hladina protilátek přetrvávala až více než dva roky. V tuto chvíli ale samozřejmě nemůžeme říct, zda tomu bude podobně i u nynějšího koronaviru, který s námi je teprve krátce.

Myslíte ale, že to bude delší období než tři měsíce, které se uváděly.
Myslím si, že ano. Hlavně si myslím, že imunita po očkování bude lepší než ta po prodělání nemoci.

Tam směřuje další má otázka: zda po očkování vakcínou bude imunita taky pouze takto krátkodobá?
Zatím se ví, že u lidí, kteří byli očkovaní v rámci třetí fáze klinických studií několika vakcín, byla hladina protilátek vyšší – a dokonce o dost vyšší – než u lidí, kteří onemocnění prodělali. To dává naději, že by imunita mohla být dlouhodobější. Na druhou stranu ale nemusí platit, že čím více protilátek, tím delší imunita.

Jak je to s lidmi, kteří prodělají koronavirus, ale při testech na darování plazmy jim řeknou, že nemají dostatek protilátek? Znamená to, že nejsou imunní?
Ne. Zatím to vypadá, že hlavní zbraní imunity proti covidu je takzvaná buněčná imunita, která funguje jinak než prostřednictvím protilátek. Je založena na působení imunitních buněk zvaných T-lymfocyty. Dá se říct, že u všech virových onemocnění hraje tento typ imunity velkou roli, většinou ve spolupráci s protilátkami.

Mimochodem, často se uvádí, že krevní plazma obsahující protivirové protilátky a odebraná pacientům, kteří prodělali covid-19, je použitelná pro léčbu jiných pacientů, kteří dosud s infekcí bojují. Vypadá to logicky, ale je potřeba upozornit, že účinnost této léčby není dosud potvrzená solidními klinickými studiemi. Dokonce se ukazuje, že některé protilátky obsažené v takové rekonvalescentní dárcovské krevní plazmě mohou příjemci uškodit.  

Může nastat, že i po prodělání nemoci bude člověk rizikem pro ostatní? Že by se stal takzvaným přenašečem?
Je velmi malá pravděpodobnost, že by něco takového nastalo. Ve většině případů je takový člověk vůči opakované infekci imunní. Taková imunita může být „dokonalá“, takže je znemožněn jakákoli vstup viru do buněk a opakované onemocnění nemůže začít ani v náznaku. Takový typ takzvané sterilizační imunity zajišťuje jeden typ blokujících protilátek.

Jinou – méně dokonalou, ale také dobrou – ochranu představuje imunita založená na paměťových B- a T-lymfocytech. Ty se vytvořily během první úspěšně zdolané infekce. Pokud stejný virus pronikne do organismu a začne se rozbíhat onemocnění znova, tyto paměťové lymfocyty se velmi rychle – během několika hodin – aktivují, začnou produkovat velká množství protilátek, respektive ničit již infikované buňky, aby se nestaly zdrojem šíření viru.

Onemocnění se poté tedy vůbec nerozvine, a prakticky neexistuje ani nebezpečí, že by takový člověk ohrožoval své okolí. Přesto je možné, že takový člověk se může při testování pomocí velmi citlivé metody PCR jevit jako slabě pozitivní. To jsou ale spíše jen teoretické možnosti, protože skutečné klinické studie tohoto typu zatím nebyly provedeny.

Vít Kubant Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít