Vše, co víme o koronaviru: nemění své chování, vytváří mikrosraženiny a chlad mu svědčí

Už osmý měsíc ovládá dění v Česku neviditelný nepřítel – koronavirus. Někdo ho překoná téměř bez obtíží, jiní bojují v nemocnicích o život. Děti procházejí onemocněním prakticky bez příznaků, což ovšem může být pro okolí nebezpečné, muži mají dvakrát větší pravděpodobnost, že se nakazí. Dokáže postihnout řadu orgánů v těle. A imunologové vzkazují: virus se nijak výrazně nezměnil a chladnější počasí mu dodává na síle.

Server iROZHLAS.cz vyzpovídal doktory, kteří léčí těžce nemocné, imunology a další odborníky a prostudoval poslední dostupné studie. Co dnes, po více než deseti měsících od prvních nakažených v čínském Wu-chanu, víme o novém typu koronaviru, který způsobuje onemocnění covid-19? V řadě věcí udělal svět značné pokroky, ale stejně tak zůstává hodně neznámých.

• Proč děti nemoc překonávají téměř bez problémů?
• Proč mají větší problémy obézní lidé?
• Hraje roli počasí?
• Na jaké orgány koronavirus útočí?
• Co naznačuje ztráta čichu?
• Jak se virus přenáší?
• Zmutoval koronavirus?
• Jaké léky pomáhají?
• Může se člověk znovu nakazit?

Začněme tím, jestli a jak se virus proměňuje.

Mutace koronaviru: je nakažlivější?

„Ze své podstaty je koronavirus mnohem méně náchylný k mutacím než jiné RNA viry, všechny mají opravný aparát. Umí si díky tomu mutace opravit,” říká virolog a biochemik Libor Grubhoffer.

Vědci se shodují na tom, že se koronavirus změnil oproti jaru jen málo, zaznamenané mutace si můžete prohlédnout zde.

Sílí ovšem hypotéza, že jedna změna má vliv. „Původní forma viru byla vystřídaná jinou formou a oprávněně se zdá, že je nakažlivější. A proto vytlačila tu původní variantu. Ale ne každý tomu věří,” popisuje imunolog Václav Hořejší.

Podle něj se sice snadněji přenáší, ale na průběh nemoci nemá vliv. „Stejně tak se nechová antigenně - laicky tedy protilátky z první vlny fungují i v té druhé,” vysvětluje.

Zatím nic nenaznačuje tomu, že by byla tato mutace nebezpečnější pro zdraví lidí. Naopak, některé indicie spíše vedou k tomu, že se na ni umírá méně. „Zdá se, že tato mutace převládla. A zdá se, že se šíří rychleji. Sice to nevíme jistě, ale zajímavé je, že počet úmrtí v Evropě výrazně klesl v porovnání třeba se Severní Amerikou, Brazílií nebo dalšími částmi světa,“ uvádí Paul Tambyah, prezident Mezinárodní společnosti pro infekční choroby.

Na druhou stranu je nutné podotknout, že zdravotnictví je na nemoc připravené mnohem lépe než na jaře. Jisté je, že koronavirus se v populaci šíří rychleji než chřipka a také způsobuje násobně více těžkých případů. U chřipky se uvádí, že zhruba jedno procento nakažených skončí v nemocnici, u koronaviru je to mezi 5 a 20 procenty nakažených. Jaká je u koronaviru smrtnost, se nedá zatím přesně určit, nevíme, kolik lidí je opravdu nakažených. Odborníci ji odhadují zhruba na jedno procento, pro srovnání u chřipky se udává smrtnost 0,1 procenta.

Počasí hraje proti nám

Před téměř rokem někteří věřili, že koronavirus možná přes léto sám vymizí. V podobném duchu mluvil ještě v srpnu český premiér Andrej Babiš (ANO), když tvrdil, že virus zeslábl. Nynější poznatky ale tyto domněnky vyvrací.

Koronavirus nezmizel. Nezeslábl. A bude tu s námi nejspíše navždy.

Navíc přírodní podmínky na severní polokouli naopak podle imunologů způsobí, že virus nabere na síle. „Nižší teplota koronaviru pomáhá stejně jako třeba viru chřipky. Proto i ty chřipkové epidemie jsou v zimě,” srovnává Hořejší.

A souhlasí s ním i další odborníci. „Kolegové fyzici říkají, že kapénky v takovém počasí déle vydrží a stejně jako u dalších respiračních chorob to viru usnadní šíření kapénkovou cestou. Ale není to jasně dané,” podotýká infektolog a epidemiolog Petr Smejkal. „Nakažlivost covidu-19 závisí striktně na průměrné teplotě. Když o jeden stupeň klesne teplota, tak nakažlivost stoupne asi o tři procenta,” odkazuje Jaroslav Flégr na čínskou studii. Podobně se ostatně chová většina respiračních onemocnění, včetně nemoci SARS, kterou způsobil jiný typ koronaviru.

Neznámou zůstává, jak ovlivní koronavirovou epidemii očekávaný nástup podzimních viróz a sezonní chřipky. „Nevylučuju, že by to mohlo zhoršit situaci. Ale čekáme, co s tím udělá také fenomén interference (vzájemnému ovlivňování - pozn. red.) virů,” říká virolog a biochemik Grubhoffer. Laicky řečeno: zatím není jasné, jestli onemocním koronavirem, pokud budu mít už chřipku nebo i obyčejnou rýmu.

Jak se koronavirus chová v těle

Čím více nakažených, tím více poznatků, jak koronavirus řádí v lidském těle, pokud se do něj dostane. „Virus vstoupí přes sliznice nosohltanu a hltanu, popřípadě přes spojivky. Poté začne sestupovat přes lymfatický okruh do hrtanu a do dýchacích cest, kde začne postihovat plíce. Předtím ho také spolknete a dostane se i do trávicího traktu a to může přinést symptomy jako průjem nebo zánět žaludku,” popisuje Martin Balík z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se starají o vážně nemocné pacienty s covidem. „Ti lidé zvrací a vypadá to jako střevní chřipka. A buď se přes to přehoupnou, nebo se poté projeví i v dýchacích cestách. Někdy to žaludeční šťávy zničí, ale ne vždy.“

Po proniknutí do těla viry zaútočí na buňky v organismu. „Nasednou na povrch hostitelské buňky. Poté následuje proces, ve kterém si vlastně ten vir otevře dveře do buňky a splyne s její povrchovou membránou a dostane dovnitř genetickou informaci. Poté se podle ní začnou tvořit virové proteiny a výsledkem je, že v buňce vznikne velký počet kopií viru, a ty opouští buňky. Tak ji vysílí, že odumře, a viry se šíří dál,” vysvětluje imunolog Hořejší.

Podle dostupných poznatků koronavirus hlavně napadá dýchací soustavu a cévy. „Když se dostane do těla ve velké infekční dávce, tak začne dělat zánět po cévních stěnách a to se může projevit na každém dobře prokrveném orgánu – to jsou plíce, ale i cévní problémy a sraženiny, mohou tam být cévní mozkové příhody, případně mají plicní embolizace,“ vypočítává Balík.

Komplikací pro oběhovou soustavu jsou mikrosraženiny, které koronavirus způsobuje. Ty poškozují srdce. „Objevují se hlavně v akutní fázi, ale zanechá to po sobě hroznou paseku. Myslím, že často ty problémy, co si pak lidé nesou, tak jsou spojené s tím, že virus jim tam zanechal mikrosraženiny. To souvisí i s tím, že jsou slabí a nevýkonní. To je zánět v kombinaci s mikrosraženinami. Ale bavíme se o těžkých formách,“ říká Balík. Koronavirus postihuje nejen plíce a srdce, ale třeba i ledviny a mozek.

Hlavní příznaky zůstávají stejné

Nejčastější příznaky u covidu jsou: horečka, kašel, dušnost, bolest svalů a kloubů, únava. Dalším příznakem může být ztráta chuti a čichu. A potom také takzvané kovidové prsty, což je u respiračních onemocnění nečekaný příznak. Podle lékařů souvisí už se zmíněnými mikrosraženinami. „To je přesně postižení té cévní stěny. A i zánět aorty, který se popisuje jako syndrom u dětí, tak to také souvisí s tím,“ upozorňuje Balík.

„Souvisí to s tou srážlivostí. Je to tím, že vlásečnice jsou ucpané a projevuje se to na vzhledu prstů,” souhlasí imunolog Hořejší.

Netypickým a tím pádem zajímavým příznakem je i ztráta čichu a chuti, což spolu souvisí.

„Zdá se, že je virus trochu neurotropní a jde po chuťových a čichových buňkách, když se namnoží na sliznici,“ popisuje Balík. „Čichové buňky jsou de facto nervová zakončení čichového nervu, který jde z mozku. A jak tam běží zánět na sliznici, tak je to poškodí a lidé pak nic necítí a všechno je bez chuti,“ říká Balík.

Záleží na míře poškození, ale čichové buňky se obnovují velmi pomalu, to je důvod, proč někteří lidé popisují, že se jim po vyléčení čich vrátil až po několika týdnech. Ztráta čichu je také poměrně jasný náznak toho, že koronavirus pronikl do těla. „Je to dobrý indikátor nemoci. Když mi teď někdo z ambulantů zavolá, že ztratil čich, tak mu říkám: ‚Běž na test.’ A ještě se mi nestalo, že by neměli covid-19. Je to dost specifická věc. U jiných virových nemocí respiračního systému se s tím moc nesetkáváme,” líčí pneumolog Vladimír Koblížek z Hradce Králové, který spolu se svými kolegy z fakultní nemocnice systematicky studuje dlouhodobé následky onemocnění.

Ztráta čichu může také naznačovat, že je jedinec odolnější a virus se tak zastaví v nose a neproniká dále do těla. „Anosmie má častější výskyt u asymptomatických pacientů, kteří se setkali s menší virovou náloží nebo jsou imunitně silnější. Imunitní systém zadrží virus v oblasti čichových vláken a ten tak neproniká dále do plic, kde může být pro mnohé lidi fatální,“ cituje Deník N Jana Plzáka, přednostu Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK, FN v Motole.

Nejčastější způsoby přenosu

Virus se šíří vzájemným kontaktem. „Nejčastější forma přenosu je aerosolem a pomocí kapének,” říká imunolog Hořejší. Tedy nejčastěji, když lidé kašlou, kýchnou, zpívají nebo mluví. Lidé se nakazí tak, že kapénky vdechnou nebo sáhnou povrch, na němž se vyskytují, a potom se dotknou obličeje. Je to tedy podobné jako u jiných respiračních onemocnění. Na površích vydrží virus i několik hodin.

Inkubační doba se pohybuje mezi 1 až 14 dny, nicméně obvyklá doba od setkání se s nakaženým do prvních příznaků je 5 až 6 dní. Pokud by neplatila žádná opatření, tak Světová zdravotnická organizace uvádí, že jeden člověk nakazí v průměru 2-3 další (takzvané číslo R, které se v polovině října pohybuje v Česku kolem 1,44 - pozn. red.).

Ministerstvo zdravotnictví k tomu ještě dodává, že „koronavirus se přenáší z člověka na člověka po úzkém kontaktu. Zasahuje nejčastěji sliznice horních a dolních dýchacích cest a spojivky. Po týdnu od nakažení se nemoc projeví horečkami, které neustupují. Mohou být provázené nepříjemnými pocity, bolestmi kloubů a svalů a objevují se i projevy kašle.”

Ohrožené skupiny: obézní a lidé s oslabenou imunitou

Po mnohaměsíční zkušenosti s koronavirem je už všeobecně známé, jaké jsou nejohroženější skupiny obyvatel. Jde o lidi s obezitou a s oslabenou imunitou, případně o starší lidi v seniorském věku.

Ani po tři čtvrtě roce ale není přesně jasné, co způsobí, že někdo má vážný průběh, zatímco jiný si odstoná „něco podobného chřipce“ a další má jen lehké příznaky jako kašel nebo bolest v krku. „Nejhorší rizikový faktor je nemoc, která oslabuje imunitní systém a to buď přirozeně, nebo je oslabená léky kvůli léčbě jiné choroby, například nádorového onemocnění,“ vysvětlil Jan Máca z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Ostrava.

„Obézní lidé mají i řadu jiných problémů. A mimo jiné mezi ně patří i nestandardní chování některých imunitních organismů. A mají imunitu rozhozenou tak, že jsou potlačené některé užitečné mechanismy a zesíleny ty, které mohou vést k autoimunitním chorobám,” vysvětluje Hořejší. Lidé s lehkou nadváhou podle Máci mezi více ohrožené skupiny nepatří.

O tom, jestli nemoc snadno překonáte, ovšem rozhoduje také to, jak silné virové náloži jste byli vystaveni. To je důvod, proč mohou mít těžší formu onemocnění i mladí a zdraví lidé, typickým příkladem jsou třeba zdravotníci.

„Měli jsme devatenáctiletého pacienta, který neměl žádné rizikové faktory. Nebylo zřejmé, proč by měl mít závažnou formu onemocnění, pro kterou skončil na intenzivní péči. Pravděpodobně to bylo podle mého proto, že hrál hodně na klarinet a mechanika dýchání, která je s tím spojená, vedla k projevu těžší formy. Takže i takové věci hrají roli,“ upozornil přednosta Infekční kliniky 3. Lékařské fakulty UK Nemocnice Na Bulovce Jiří Beneš na blokové přednášce pořádané Univerzitou Karlovou.

Když škodí cytokinová bouře

Problémy u vážných případů způsobuje paradoxně imunitní systém, který reaguje přehnaně. „T-lymfocyty zabíjejí infikované buňky, aby se nemohly stát zdrojem šíření infekce. Mohou ale způsobit i přehnanou imunitní odpověď, která nadělá někdy víc škody než samotná infekce. Značná část nejtěžších případů je způsobená přehnanou reakcí imunitního systému,” uvádí imunolog Hořejší.

Dochází k napadání vlastní tkáně plic - takzvané cytokinové bouři. „U pacientů s těžkými formami je prokázána vysoká koncentrace bradykininu, jehož nežádoucím účinkem, k němuž dochází během cytokinové bouře, je nastartování metabolismu kyseliny arachidonové, v níž se utvářejí mediátory odpovědné za těžkou zánětlivou odpověď,“ cituje cituje server Medical Tribune Františka Kopřivu, imunologa z Dětské kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.

Které geny mohou za nežádoucí reakci, není jasné. „To se neví. Genů, které ovlivňují imunitní odpověď, je mnoho stovek. A každý z nich může přispívat k tomu, že člověk bude mít smůlu a projeví se to náchylností a průběhem,” říká Hořejší.

V této souvislosti se zmiňují „geny Neandrtálců“. Hypotéza praví, že lidé, kteří mají víc genů po Neandrtálcích, mají tendenci k těžšímu projevu onemocnění covidem. „Tím jsou myšlené geny, které jsou zodpovědné za intenzitu imunitní odpovědi a kódují molekuly, které mohou zintenzivňovat imunitní odpověď a vést k těžkým průběhům,” vysvětluje Hořejší.

Muži, pozor

„Muži dostávají koronavirus až dvakrát častěji. Je to proto, že ngenůa receptoru AC2, když koronavirus jde do lidské buňky, hrají roli steroidní hormony, a když je tam víc testosteronu, tak virus přes receptor jde do těla rychleji,“ popisuje Balík z Všeobecné fakultní nemocnice další z projevů koronaviru. I podle Hořejšího mají muži dvojnásobné riziko, že onemocní covidem-19. „Souvisí to i s tím, že ženy mají silnější imunitní systém,” míní.

Virus naopak není nadstandardně nebezpečný pro těhotné ženy, i když tuto informaci budou muset potvrdit další měsíce a roky zkoumání. „Chřipka je pro těhotné daleko větší metla než koronavirus. Zdá se, že po nich nejde, na rozdíl například od H1N1. A zatím to vypadá, že se to nepřenáší na plod, pokud to není kontakt po narození, a nevylučuje se do mateřského mléka,“ popisuje dosavadní zkušenosti Balík.

Zda mezi skupiny, které odolávají lépe koronaviru, patří paradoxně i kuřáci, věda zatím neví. „Máme na to málo dat. V našem souboru bylo málo aktivních kuřáků, jen patnáct procent. Velkou studii ze zahraničí jsem taky nezaznamenal, takže to nemůžeme zodpovědně říct,“ vysvětluje Koblížek

Další záhada kolem koronaviru se týká dětí. Většina z nich totiž nemá téměř žádné příznaky. Na jaře si dokonce někteří lékaři mysleli, že děti covidem vůbec nemohou onemocnět. Jak ovšem vidíme v Česku na podzim, koronavirus se mezi školáky šíří, ale děti prakticky nemají komplikace a jen velmi lehké příznaky, pokud vůbec. Což je zrádné a může to přispívat k šíření nemoci.

„Jsou na to jen hypotézy. Myslí se, že se setkávají s jinými druhy koronaviru, které jsou v něčem podobné covidu-19. Prodělávají menší virózy, které jsou z části právě způsobené různými druhy koronavirů, a spekuluje se, že obranné protilátky si to pamatují a poskytují určitou ochranu i proti tomuto koronaviru,” předestírá jedno z možných vysvětlení Hořejší. Je pravda, že i u jiných virových nemocí (například plané neštovice) mívají děti lehčí průběhy než dospělí.

Léčba - pomáhá remdesivir?

Jedním z léků, který podle zkušeností českých lékařů pomáhá v boji proti koronaviru, je remdesivir. I když není samospásný. „Ukazuje se, že jeho včasné podání pacientům s těžším průběhem skutečně průběh zlepšuje, zkracuje dobu těžkého průběhu nebo nutnosti podávání kyslíku a podobně,“ říká infektolog z Nemocnice Na Bulovce Ladislav Machala.

U každého pacienta je léčba nastavená individuálně. Společně s remdesivirem se tak často podávají antivirotika, kortikoidy nebo rekonvalescenční plazma. „Hodně lidem ředíme krev a dáváme jim protisrážlivou léčbu,“ popisuje Balík.

V polovině října ale Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala prohlášení, že remdesivir nemá na délku hospitalizace či přežití nakažených vliv. „Naše zkušenosti jsou ale takové, že při dodržení specifických indikačních podmínek lék funguje. Dokonce jsem přesvědčený, že mnoho pacientů ochránil před přechodem na intenzivní péči,” říká Balík. WHO naopak posvětila jeden z kortikoidů, dexamethason, který tlumí záněty v plicích, a proto ho na začátku září zařadila na seznam doporučených léků.

„Dexamethason snížil úmrtnost u ventilovaných pacientů o jednu třetinu a o pětinu u ostatních pacientů, kteří dostávali pouze oxygenoterapii,“ píše na svých stránkách Státní ústav pro kontrolu léčiv.

Ve středně těžkých případech onemocnění si lékaři pomáhají také japonským lékem favipiravir. „Favipiravir je zdůvodněný u lehkých forem. Zdá se, že může podobně zablokovat množení v těle jako remdesivir, ale spíš méně a je pro lehčí formy. Pro těžší formy nám to nevychází,“ vysvětluje Balík.

Doktoři napříč Českem podávají lidem nakaženým covidem-19 také rekonvalescenční plazmu bohatou na protilátky, kterou jim darovali vyléčení. Tuto metodu už lékaři používají více než sto let, poprvé při epidemii španělské chřipky. Pomáhala ale také při epidemii spalniček, eboly nebo SARS a MERS.

Na jaře lékaři dávali naději také antimalariku plaquenil, které obsahuje účinnou látku hydroxychlorochin a běžně pomáhá pacientům s autoimunitními chorobami. Studie ale během půl roku ukázaly, že proti koronaviru nepomáhá, a naopak přináší nebezpečné vedlejší účinky – způsobuje například poruchy srdečního rytmu nebo způsobuje pokles hladiny cukru v krvi.

Dlouhodobé následky

Pro řadu lidí bohužel potíže nekončí tím, že mají po prodělané nemoci negativní test a jsou vyléčeni. Část z nich se potýká s problémy i několik dalších měsíců. Špatně se jim dýchá, jsou velmi unavení. Podle lékařů mají virem poškozená srdce, plíce a někdy i ledviny.

„Z našeho výzkumu vyplývá, že každý druhý člověk, který prodělal covid, tak má za tři měsíce od nemoci obtíže s dýcháním, menší výkonností a větším zadýcháváním při námaze,” líčí přednosta plicní kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové Vladimír Koblížek, jehož tým zkoumá dlouhodobé následky koronaviru. „U některých lidí už změny zmizely, ale u některých přetrvávají i po půl roce, ale zatím jsme viděli jen pár lidí, takže o té druhé skupině nemůžeme nic usuzovat.”

Většina lidí si podle Balíka celoživotní následky neponese. „Ale lidé, co byli na intenzivní péči, si mohou nést i její následky. Mají nervosvalový syndrom, jsou unavení a dušní.”

Koblížek odhaduje, že do roka by mohly obtíže zmizet. Usuzuje tak na základě zkušeností s chřipkou. „I když se spíše bráním srovnávání covid se chřipkou, tak takové srovnání s covid snesou jen ty nejzávažnější formy chřipky. Dlouhodobé následky skutečně někdy vídáme i u chřipek. Každý rok tady na klinice máme deset až dvacet lidí s chřipkovým zápalem plic, u jednotek z nich pak dojde přetrvávání pozánětlivých změn, které trvají i několik let.”

Podobné zkušenosti sbírají lékaři po celém světě. „Máme data ze zahraničí, že po šesti týdnech od covid jsou potíže s dechem skoro u každého. Pak je výzkum z Rakouska, který ukazuje, že po dvanácti týdnech se to výrazně zmenšuje, data z delšího sledování (po roce a dále) pochopitelně zatím chybí” říká Koblížek o hradecké studii.

Následky se nevyhýbají ani lidem, kteří se před nemocí cítili být v kondici. „Máme tam lidi, co hráli tenis, a teď jim dvě patra do schodů dělají problém. Pak tam máme pacienta, který se ozval až později a který běhal před covidem triatlon a teď při malé zátěži začne zvracet a pociťuje dechové obtíže,” popisuje Koblížek s tím, že covid zanechává stopy i na psychice vyléčených.

„Někteří lidé si dlouho po prodělání nemoci stěžují na to, že jsou trochu ‚dementní’ - mají poruchy paměti. Charakterizují to tak, že je to, jako by byli v mlze a špatně jim to zapaluje,” vykládá imunolog Hořejší.

Život s covidem: opakované nakažení a vakcína

Může se vyléčený člověk nakazit po nějaké době znovu? Odpověď je, že ano, i když zatím bylo po světě popsáno jen málo takových případů. Experti míní, že to bude podobné jako u chřipky nebo předchozích koronavirů, u nichž se časem můžete nakazit znovu.

„Z analogie u jiných koronavirů se ví, že proti nim imunita vydrží jen několik měsíců. A víme také, že protilátková imunita proti SARS vydržela asi půl roku, ale to se také špatně ověřuje, protože skončila poměrně brzo,” říká imunolog Hořejší.

Víc protilátek by podle něj mohli mít lidé, kteří prodělali těžší formu nemoci, ale nemusí to být stoprocentní, protože záleží na celkovém zdravotním stavu.

Pokud se prokáže, že se koronavirem lidé mohou po určité době znovu nakazit, ztrácí smysl úvahy o promořenosti či stádní imunitě. Tedy o stavu, kdy už většina populace nemoc prodělala a ta se přestává šířit. V případě koronaviru by šlo tedy o dočasný jev.

„Vždycky to záleží na konkrétní nákaze. Například u spalniček je potřeba, aby kolektivní imunita byla až 95 %. Pro zastavení chřipky stačí přibližně 75 %,“ říká vakcinolog Jiří Beran. „Platí tedy, že čím víc lidí onemocnění prodělá, tím lépe pro populaci a kolektivní imunitu,“ podotýká vakcinolog.

Jedinou ochranou, jako v případě chřipky, by se tak stala vakcína. Lékaři doufají, že by se první ověřené očkování mohlo objevit v první čtvrtině roku 2021. „Teď je střízlivý odhad, že AstraZeneca to nebude mít na trhu v lednu, ale až na konci prvního kvartálu, takže se to zase trochu posunuje. Naše vláda předplatila tři miliony očkovacích dávek. Od léta by mohla být běžně dostupná,” míní virolog a biochemik Grubhoffer.

„Pokud vše půjde dobře, mohli bychom schválit tři vakcíny v prvních měsících roku 2021. Ale vše musí jít dobře. Za každým rohem číhá malá nesnáz," upřesňuje šéf Evropské lékové agentury Guido Rasi. Jde o tři preparáty vyvíjené firmami Pfizer, AstraZeneca a Moderna, které patří mezi neslibnější kandidáty na vakcíny proti koronaviru.