Lež jako volební strategie? Tenká linie, míní advokát. ‚Nejvyšší arbitr by měl být volič,‘ opáčil politolog
Poslanci při projednávání zákona o volebních kampaních vyškrtli ustanovení, na jehož základě by hrozila sankce za uvádění nepravdivých nebo hrubě urážlivých informací. Jednotlivé případy by měl posuzovat soud. „Problém je dokazování, hodnocení důkazů,“ říká advokát Tomáš Nahodil. „Ten nejvyšší arbitr by měl být volič,“ míní v pořadu Pro a proti politolog Miloš Gregor, poradce premiéra pro informační gramotnost a boj s dezinformacemi.
Pánové, je dobře, že uvádění nepravdivých informací v kampani nebude přestupkem?
Miloš Gregor: Tohle by vždycky mělo být v souladu s nějakou společenskou poptávkou. A ve chvíli, kdy společnosti, nebo minimálně části společnosti, nevadí hrubé lži, rasistické kampaně, tak si myslím, že takové zpřísňování by bylo spíše kontraproduktivní.
Lež jako volební strategie? Debatují politolog a poradce premiéra Miloš Gregor a advokát Tomáš Nahodil
Tomáš Nahodil: Já s tím souhlasím. Přestože se dnešní pořad jmenuje Pro a proti, tak tady nejsme ve sporu.
V čem by to ale bylo problematické? Co by hrozilo, pokud by skutečně takový přestupek byl v našem právním řádu?
Nahodil: Problém je dokazování, hodnocení důkazů. A to si myslím, že je velice tenká linie. Není to něco, o čem jsme nebo musíme být za každou cenu natvrdo přesvědčení, že to tak je.
Předvolební kampaň obecně je tím, jak politici a jejich podporovatelé šíří myšlenky, hesla a podobně, součást svobody projevu. A svoboda projevu není jenom nějaké běžné právo, ale je to právo ústavní.
‚Více potíží než užitku‘
Kde jsou hranice svobody slova? Pane Gregore, vy jste říkal, a teď to možná trochu posunu, že společnost zhrubla a nemá cenu s tím nic dělat?
Gregor: S tou první částí souhlasím. Společnost zhrubla. Já ale určitě nechci být defétistický a tvrdit, že s tím nemáme nic dělat.
24:25
Češi hledají ve volbách lídra, který je provede těžkou dobou. Po politicích nechtějí kázání, říká politolog
Číst článek
Ale přijímání legislativních opatření, změny toho, co zákonem vyžadujeme, aniž bychom to společensky prodiskutovali a připravili společnost na to, co to bude znamenat a jestli to vůbec chceme jako společnost? Myslím, že to by bylo kontraproduktivní.
A to v tom smyslu, že by to bylo částí společnosti, a pravděpodobně přiživováno i některými politickými aktéry, rámováno jako snaha umlčet politickou konkurenci. Takové rámování je podle mě velice nebezpečné a v důsledku by to přineslo více potíží než užitku.
Nedávno soudy řešily dozvuky volební kampaně z voleb v roce 2021. A i tam jsme mohli vidět, jak nějaké pomluvy, byť můžou vypadat na první pohled zjevné, z právního pohledu tak zjevné být nemusí. A to dokazování může být složité.
Ale nedovedu si představit, jak by toto rozhodovalo několik málo jedinců, s prominutím úředníků v úřadu, který posuzuje financování volebních kampaní.
Hrozilo by, pane Nahodile, zahlcení Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran?
Nahodil: Záleželo by na tom, kolik by takových podnětů nebo návrhů bylo. V poslední době jsme byli svědky toho, že i občané – nejenom kandidující subjekty nebo sami kandidáti, ať už zvolení, nebo nezvolení – podávali k soudu různé podněty, návrhy a opravné prostředky.
Jde o to zamyslet se nad tím, kde by se třeba u celostátní volební kampaně takové návrhy koncentrovaly. Protože potom by mohly rozhodovat zřejmě asi krajské soudy různě.
Nepostižitelné lhaní?
Jak je to dnes? Dnes je tedy, řeknu to tvrdě, lhaní v předvolební kampani nepostižitelné?
Nahodil: Zákon nepoužívá slovo „lež“, používá významově víceméně totéž, ale „nepravdu.“ Samozřejmě všechno je to otázka výkladu. Nepravda může být i významově posunutá informace, která má v sobě třeba zčásti faktický základ, zčásti hodnotící soud.
Antivirus: Politické strany využívají AI v předvolební kampani. Jak rozpoznat generovaný obsah?
Číst článek
A ten, kdo by s vámi chtěl soupeřit o to, jestli jste lhal, nebo nelhal, by se ocital na velmi tenkém ledu. Protože jakmile máte součástí svého výroku faktický základ a přibude k němu hodnotící soud, tak je proti tomu víceméně těžká obrana.
Koneckonců Ústavní soud nedávno rozhodl v případu Česká republika proti Ladislavu Vrabelovi, tam to odůvodnění bylo podobné.
Předvolební kampaň už od starověkého Řecka a Říma je heslovitá, zkratkovitá, podbízí se voličům. Podbízí se lidem, tedy je ze své podstaty populistická. A teď jde jenom o tu míru. Jsou politické subjekty, které se k tomu nesnižují, a naopak jsou politické subjekty, které na vlně populismu jedou.
Pane Gregore, jako politolog a poradce premiéra pro informační gramotnost, je ta kampaň, která probíhá před volbami, skutečně tak specifická disciplína, že je v jejím rámci nutné i počítat s nějakou mírou nepravdivosti?
Gregor: Skoro bych řekl, že ano. Rozhodně nechci zastávat pozice, že nemáme s případnými manipulacemi nebo se lží nic dělat, ale opravdu tam vnímám velice tenkou linii. A v tomto by tím nejvyšším arbitrem měl být volič. Zákony by měly pouze vytyčovat mantinely hracího hřiště, když si pomůžu sportovní terminologií.
Termín voleb chce Pavel vyhlásit v květnu. Nechce, aby strany obcházely limit 90 milionů na kampaň
Číst článek
V tomto ohledu nejprolhanější, nejvíce problematická z pohledu legislativy a férovosti voleb byla vždy prezidentská volba. A to zejména v případě kandidatury Miloše Zemana.
Tady máme možná větší problém. Protože ve chvíli, kdy prezident není zodpovědný za volební kampaň, tak pak tu máme poměrně nerovnou volební soutěž v tom, co si kandidáti můžou dovolit.
A toto mi přijde jako větší problém než skutečnost, zda nějaký kandidát zalže a jiný kandidát má právo nebo možnost se vůči tomu vymezit a přesvědčit voliče, že se jednalo o lež.
Opravdu taková pravidla nepotřebujeme? A bereme dostatečně vážně příklad z Rumunska? Poslechněte si celou diskuzi v audiu na začátku článku.
