Miluji publikum Colours of Ostrava. Je vnímavé a přijímající, říká končící ředitelka Zlata Holušová
„Mám radost, když mohu otevřít dveře do nových světů,“ říká končící ředitelka Colours of Ostrava Zlata Holušová. Jak vypadaly začátky festivalu před více než 20 lety? Na který koncert se letos nejvíc těšila? A jak se promění její život po Colours? Poslechněte si rozhovor.
Společně se Zlatou Holušovou vysíláme z Dolní oblasti Vítkovic. To je ta oblast, kde probíhají Colours of Ostrava. Do jaké míry je DOV dobrým argumentem pro některé interprety světového jména, aby se sem přijeli podívat a koncertovali? Dělá ta oblast hodně?
Nemyslím si. To už je takový ten profesionální pohled, že někam jedou, ale pak jsou tady nadšení, protože samozřejmě žádný interpret nemá moc rád letištní festivaly, které jsou všechny stejné.
Když máte v sobě hodně ohně a umíte jít za svým snem, podaří se vám všechno na světě. Všechno vychází ze snů a vizí, říká ředitelka Colours of Ostrava Zlata Holušová
Naše „Hradčany“ je opravdu většinou nadchnou, jsou jimi uchvácení. Mnozí si to projíždějí – David Byrne tady dlouho jezdil na kole a byl úplně nadšený. Takže ano, ve chvíli, kdy sem přijedou, tak je místo a genius loci je dostane.
Jaká byla první velká hvězda, kterou jste na Colours přivezla? A jakým způsobem vlastně neznámá žena uprostřed Evropy půjde oslovit Stinga, Davida Bowieho nebo někoho z takových es, aby přijel sem?
David Bowie se bohužel nepovedl, ten už zpívá někde úplně jinde. Ale byla to pomalá, trpělivá práce v té době, která znamenala časté ježdění do Londýna za agenty, objíždění spousty showcasových festivalů… A troufnu si říct, že když přijedete do Koreji nebo na Tchaj-wan a vyslovíte Colours of Ostrava, tak všichni řeknou: „Ano, znám, Zlata Holušová.“ Dneska už jsme velice známá značka.
„Když máte v sobě hodně ohně, máte svůj sen a umíte za ním jít, tak se podaří úplně všechno na světě.“
Mně jde o ten začátek. Kde v sobě člověk sebere tu první odvahu, aby někam šel a snažil se tlačit festival a pozvolna ho budovat?
Když máte v sobě hodně ohně, máte svůj sen a umíte za ním jít, tak se podaří úplně všechno na světě. Divím se, že se na to vůbec ptáte. Všechno vychází ze snů a z vizí.
Chtěla bych, aby posluchači slyšeli vaši první vzpomínku, kdy jste někde rozkopla dveře.
Nemám ji, protože je to pro mě kontinuální práce. Pamatuji si samozřejmě dobu, kdy mi Alex Hardy, velice slavný agent v Londýně, podal malíček a víc ne. A mě se to tehdy hluboce dotklo, než jsem po letech pochopila, že to nebylo z neúcty, ale že je prostě takový. Takže zážitky zejména v Londýně byly různé, ale byli také agenti, kteří byli od začátku přátelští a věděli, že je to symbióza.
Světové popové hvězdy, asijští interpreti i čeští umělci. Festival Colours of Ostrava láká na 120 koncertů
Číst článek
A když jsem jezdila na WOMEX, což byl můj milovaný showcasový festival, kde se každoročně představují kapely z celého světa, a pozorovala jsem tehdejší samuraje, kteří vybírali hudbu, tak jsem je nesmírně obdivovala. No a 15 let nato jsem byla sama samuraj. Takže to roste, což nebylo vůbec jednoduché. Znamenalo to, že si za měsíc musíte poslechnout dva tisíce kapel a vybrat z nich čtyřicet.
Dva tisíce kapel?
Dva tisíce kapel, které se hlásí každoročně na WOMEX. Pak nás zavřeli v Berlíně do jednoho studia, kde jsme museli být dva dny a dvě noci všech sedm samurajů a hádat se o to, které kapely vystoupí. Je to hodně výběrová záležitost. Každoročně jsme z WOMEX přivezli na Colours tři čtyři kapely, a děláme to dodnes.
Jak víte, že se trefíte?
Mám na to asi nějaký barometr, jak najít originální zajímavé věci. A taky to mám strašně moc naposlouchané, protože jsem každoročně viděla tak 500 koncertů, ne-li více. To už potom po první minutě vím, jestli je to dobré, nebo ne.
Vědět kdy odejít
Toto je v uvozovkách váš poslední exekutivní ročník. Jak vám je při tom všem? Neumím si představit odcházení z něčeho, co člověk vybudoval, má k tomu srdeční vztah a asi si bez toho už léto ani nedokáže představit.
Myslím si, že člověk musí vědět, kdy odejít. Své kolegy z dramaturgického týmu jsem vedla hodně dlouho, sjížděla jsem s nimi svět, mnohokrát jsme spali na jedné posteli nebo na zemi.
Zakladatelka Colours of Ostrava Zlata Holušová po čtvrtstoletí končí. ‚Je čas užít si to bez stresu,‘ říká
Číst článek
Jsou s tím projektem tak srostlí a tak chápou principy, na kterém je založen, že si myslím, že to budou dělat stejně dobře. A když dostanou sílu to dělat po svém, bude to jenom dobře.
Užila jste si letos nějaký z koncertů? Šla jste si vyloženě někoho poslechnout, nebo už máte tak moc naposloucháno, že ne?
Vždycky poslouchám, jsem nenasytná, pokud jde o hudbu. Nejvíc jsem byla zvědavá na to, jak vyjde koncert Junga Jaeila. Jak každý říká, jedině Colours si můžou dovolit pozvat korejského skladatele vážné a filmové hudby s takovou projekcí a ještě do toho dát Janáčkovu filharmonii. Vždycky je to s touto hudbou hrozně těžké na velkých pódií, protože akustická hudba se velice špatně zvučí.
Napadlo mě použít dětské nástroje, přibližuje skladatel vznik hudby k seriálu Hra na oliheň
Číst článek
Tento koncert byl pro mě hodně důležitý, protože ukazoval, jak vnímavé publikum máme, jak je schopno přijmout úplně neznámou, v závěru korejskou tradiční hudbu. Byla jsem hodně ráda, že to lidé přijali a že jsem slyšela, že toto můžete zažít jenom na Colours, nikdo jiný si toto nedovolí.
Miluji publikum Colours of Ostrava, protože je zvyklé přijímat neznámé věci a kombinovat je s těmi známými. Přijímá to a věří mi, věří našemu dramaturgickému týmu, že to bude dobré. Teď jsem viděla, jak už do areálu vbíhá stovka fanynek, které se staví do první řady, aby večer slyšely koncert DPR Iana, dalšího velkého alternativního korejského umělce. Z toho mám opravdu radost, když mohu zase otevřít dveře do nových světů.
Jaký má Zlata Holušová vztah k tichu? Kdy na Colours of Ostrava poprvé přijel prezident Petr Pavel? A jak zní techno produkované džunglí? Poslechněte si celý rozhovor výše.
