‚Nebyl shledán důvod.‘ Blažek více než 120 let starý proces s Hilsnerem znovu neotevře
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) neobnoví proces s Leopoldem Hilsnerem, který byl před více než 120 lety odsouzen za vraždy v Polné, sdělila pro iROZHLAS.cz mluvčí jeho úřadu. O Hilsnerovu rehabilitaci usiluje advokát Lubomír Müller spolu s vnukem Hilsnerova opatrovníka Charlesem Hellerem, kteří se na Blažka obrátili. Ten ale k obnově procesu nevidí důvod.
„Pan ministr se stejně jako jeho předchůdci případem Leopolda Hilsnera opakovaně zabýval,“ uvedla Markéta Poslušná z tiskového odboru resortu spravedlnosti.
Očištění Hilsnera z Polné by bylo přelomové, dodnes to využívají antisemité, říká vnuk jeho opatrovníka
Číst článek
Žádost o přezkoumání měla na stole třeba bývalá ministryně Vlasta Parkanová, která úřad vedla krátce v letech 1997 a 1998, i Marie Benešová, která byla ministryní během úřednické vlády Jiřího Rusnoka v letech 2013 a 2014 a druhé vlády Andreje Babiše (ANO) v letech 2019 až 2021.
„Všechny podněty ke stížnosti pro porušení zákona byly přitom ministry spravedlnosti odloženy. Ani nyní na základě nejnovějších podnětů nebyl shledán důvod se od tohoto závěru odchýlit,“ podotkla Poslušná.
Dopis pro Blažka
Na Blažka se obrátil advokát Lubomír Müller, který je známý z případů rehabilitací odpíračů základní vojenské služby za minulého režimu nebo jako právní zástupce lidí zraněných nebo zastřelených československými pohraničníky.
Případ v Polné
Aféra známá jako hilsneriáda začala po vraždě Anežky Hrůzové koncem března 1899. Zatčen byl dvaadvacetiletý Leopold Hilsner, který se živil „potulkou a žebrotou“. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy.
V této atmosféře se konal v září 1899 v Kutné Hoře proces, při němž byl Hilsner odsouzen za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti. Rozsudek byl poté zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzen, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové a navíc na vraždě Marie Klímové, která zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.
Proti vlně antisemitismu bojoval tehdy i pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který pomohl ke zmírnění Hilsnerova trestu. Hilsner po mnoha letech ve vězení dostal císařskou milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.
„Pan ministr Blažek to může přezkoumávat na základě dokumentů, které má k dispozici nyní. Protože tam šlo o to, že bývalá ministryně Vlasta Parkanová dospěla k závěru, že zákon porušen byl a že jenom pro formální překážky nelze stížnost podat. Jenže ty formální překážky jsou překonané judikatorně,“ řekl Müller pro iROZHLAS.cz.
Parkanová podle něj došla k závěru, že když byl prvoinstanční soud v Písku a odvolací soud ve Vídni, český ministr nemůže podat stížnost pro porušení zákona proti vídeňskému rozhodnutí, protože je to mimo území České republiky.
„Jenže v lednu 2019 jsme měli případ pana Jána Poláka z východního Slovenska. To byl svědek Jehovův, který v roce 1952 odepřel vojenskou službu a byl za to potrestán vojenským soudem v Brně. On se proti tomu odvolal a odvolací soud byl v Trenčíně. A tehdy byla stížnost pro porušení zákona podána proti tomu brněnském rozhodnutí. A stížnost pro porušení zákona prošla,“ míní Müller.
O tomto posunu informoval advokát později tehdejší ministryni Benešovou. Jenže ani u ní neuspěl: „Ona mi odpověděla, že to je stará věc a že to určitě spravedlivý proces nebyl, ale že už nežijí blízcí příbuzní a že už na tom nikdo nemá zájem.“
Blažkovy důvody
Ministerstvo odmítá, že by judikatorní překážka pominula. „Pokud JUDr. Müller poukazuje na případ pana Jána Poláka z roku 1952, kde rozhodoval bývalý Vyšší vojenský soud v Trenčíně, je třeba poukázat na to, že jak Nejvyšší soud explicitně uvedl ve svém rozhodnutí, byl vzhledem k přechodným a zmocňovacím ustanovením o podané stížnosti pro porušení zákona oprávněn rozhodovat. Taková situace však v případě pana Hilsnera nenastala,“ vysvětlila Poslušná.
Nejedná se přitom podle ní o jediný argument, proč se Blažek rozhodl nepodat stížnost pro porušení zákona. „Stížnost pro porušení zákona je mimořádný opravný prostředek v trestním řízení, který nebyl zřízen za účelem nápravy veškerých historických křivd bez ohledu na to, jaká doba uplynula od jejich spáchání,“ popsala.
Pro podání mimořádného opravného prostředku je podle ní nezbytné mít postaveny najisto právní a skutkové okolnosti případu: „Což v posuzované věci s ohledem na její stáří ani není možné.“
Charles Heller
Charles Heller se narodil v roce 1946 v Londýně. Jeho otec Otto tam v roce 1939 utekl z Vídně, kde působil jako sbormistr. Hellerův dědeček Siegfried v Polné zastával funkci židovského rychtáře, díky které dostal do opatrovnictví Leopolda Hilsnera. Dnes Heller žije v Kanadě a pracuje jako hudební skladatel.
Zájem o to, aby se proces v Polné opět prozkoumal, má také vnuk Hilsnerova opatrovníka, Brit žijící v Kanadě Charles Heller, který rovněž ministru Blažkovi napsal.
„Ten případ je velmi symbolický a zásadní. Dokud bude totiž v oficiálních záznamech napsáno, že je vinen, vždy se toho někdo chytne. Ve světě jsou stále lidé, kteří o Židech šíří nejrůznější konspirační teorie,“ řekl tento týden v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Ani jeden z nich podle Müllera od ministra ani jeho úřadu odpověď nedostal.
Osobní vztah cítí k případu také badatel Petr Vašíček, jenž se kauzou zabývá od 90. let a snaží se o rehabilitaci Hilsnera. Další osobou, která by přezkum uvítala, je Jan Prchal z Polné, jednatel místního Klubu za historickou Polnou. „Stejné projevy intolerance se objevují i dnes, i když jsou někdy v rafinovanější podobě. Můžeme jen doufat, že se proti nim postaví lidský rozum,“ řekl před třemi lety pro iDnes.cz.
Snahy o obnovu procesu
Již v prosinci 1995 podal Petr Vašíček z Vídně u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně stížnost pro porušení zákona v Hilsnerově kauze. Dostal odpověď, že „nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo závěr, že se Leopold Hilsner nedopustil zločinu.”
Konec stíhání komunistů Štrougala a Vajnara? Smysl to mělo, má to precedenční výstrahu, říká advokát
Číst článek
Obrátil se na ministerstvo spravedlnosti a tehdejší ministryně Vlasta Parkanová podle Vašíčkova sdělení de facto anulovala rozsudky soudů v Kutné Hoře a v Písku. Její rozhodnutí potvrdil 12. října 1999 dopisem ministr Otakar Motejl. Oba se shodli v tom, že definitivní rehabilitace je nyní věcí rakouských orgánů, neboť Nejvyšší kasační soud, který tehdy potvrdil odsouzení k trestu smrti, sídlil ve Vídni.
V roce 2009 ale rakouské ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že rozsudek nad Hilsnerem zrušit nelze.
I Müller se pokusil případ otevřít několikrát po sobě, vždy neúspěšně. V roce 2020 požádal o přezkum českobudějovické státní zastupitelství, to návrh odmítlo. Advokát se pak obrátil i na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Ani to ale nenašlo důvody pro obnovu procesu s židovským mladíkem.
Letos Müller požádal o přezkum Krajské státní zastupitelství v Jihlavě. Svůj podnět opřel o archivní materiály, které dříve soudy neměly k dispozici a v nichž viděl šanci zbavit Hilsnera viny.
„Je pravda, že ty informace (v listinách) zajímavé jsou, ale v podstatě z nich vyplývá jenom to, že svědek (Petr) Pešák, který tenkrát usvědčil Hilsnera, byl, lidově řečeno, pobuda, člověk spíš nespolehlivý,“ řekl k tomu žalobce Jan Fichtner, přezkum ale odmítl s vysvětlením, že by musel nyní posuzovat, zda tehdy soud uznal Pešáka věrohodným správně.
„A já abych teď po více než 120 letech přezkoumával, jestli si to soud zhodnotil správně, když nemám koho vyslechnout? To prostě nejde,“ vysvětlil. Müller ale využil svého práva a na začátku července se obrátil na Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.
