Na Pražském hradě se s Havlem loučili lidé všech generací
Václav Havel naposledy opustil Pražský hrad. Rozloučit se s ním na Hradčanské náměstí a na II. hradní nádvoří přišly tisíce lidí. Byl pro ně výjimečnou osobností a vzorem.
Lidé na Pražský hrad přicházeli už dopoledne a po jedenácté hodině prakticky zaplnili II. hradní nádvoří i velkou část Hradčanského náměstí.
Příchozí Havlovi přišli poděkovat za to, že si ho vážili nejen jako prezidenta, ale hlavně jako člověka, a také za to, že jeho zásluhou skončila v Čechách a na Slovensku komunistická totalita a už 22 let mohou žít ve svobodném světě.
Václav Havel byl pro ně podle jejich slov výjimečnou osobností a vzorem.
„My jsme přišli i předevčírem i předpředevčírem, nejsme tu poprvé k poctě pana Havla. Vážíme si ho, byl to jeden z mála prezidentů, který byl opravdu slušný člověk a uznával hodnoty, které jsou shodné s mými,“ uvedla jedna z účastnic.
„Byl to prezident, na kterého se nezapomíná. Proti garnituře, která je tam teď, je to velký rozdíl,“ míní další.
Páteční rozloučení veřejnosti na Hradčanském náměstí i ve svatovítské katedrále sledoval redaktor Jan Herget
S pohnutím, často s trikolórami na klopách a se slzami v očích se přišli lidé rozloučit. V tisícihlavém davu byla i skupinka skautů: „Přišli jsme uctít památku Václava Havla. Nemáme šanci dostat se až do katedrály, ale je nám velkou poctou, že můžeme být vůbec tady a reprezentovat skauty, ke kterým i on sám patřil.“
„Máme takovou národní vlastnost, že si moc nevážíme autorit a osobností, svět to asi vnímá trošku jinak a těch špičkových lidí si váží víc než my,“ říká starší muž.
ČTĚTE TAKÉ: Pohřeb Václava Havla jsme sledovali ONLINE
Atmosféra na hradě byla pietní a zároveň upřímná a spontánní. Přišli lidé všeho věku – senioři, rodiče s malými dětmi a hodně mladých lidí. Přišli také cizinci. Lidé hodně fotili, navzájem si o Václavu Havlovi vyprávěli a rozdávali si trikolóry s černou stužkou.
Asi nejemotivnějším momentem bylo pravé poledne, kdy se rozezněly zvony chrámu svatého Víta a v celé zemi se také ozvaly sirény. Lidé mlčky a stáli a mnoho z nich plakalo.
Silné emoce ještě umocnily záběry na velkoplošných obrazovkách, na kterých se střídaly pohledy do interiéru katedrály, na nádvoří a na posmutnělou Prahu.
Na obrazovkách lidé pak dál sledovali celý smuteční obřad. Vyslechli dopis od papeže Benedikta XVI., osobní vyznání arcibiskupa Dominika Duky a Dvořákovo Te Deum v podání České filharmonie.
Česká hymna a 21 dělových salv, které byly vypáleny z nedalekého Petřína, poté obřad ukončily. Pohřební auto s rakví Václava Havla opustilo Pražský hrad a zamířilo ke krematoriu ve Strašnicích. Tisíce lidí ho doprovodily spontánním potleskem a cinkáním klíčů.
Štáby z celé Evropy
Organizačně se vše podařilo, prostory určené pro veřejnost byly dobře přístupné a dostatek místa byl i pro přijíždějící limuzíny zahraničních delegací.
Přes pietní atmosféru byly na Pražském hradě i lidé, pro které dnešní den znamenal maximální pracovní vypjetí - stovky policistů a desítky novinářů. Na Hradčanském náměstí vzniklo rozlehlé tiskové centrum s 15 přenosovými vozy a snad 10 reportérských stanovišť, odkud živě vysílali reportéři českých i zahraničních médií.
