Chudé kandidátky? Lidé politiku vnímají jako divadlo, vztah k ní je poškozený, soudí komentátor

Matěj Skalický mluví s Patrikem Eichlerem, politickým komentátorem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

26. 8. 2022 | Praha

Za necelý měsíc budeme volit své zástupce v komunálních volbách. Výběr se ale od těch minulých ztenčil. Proč mezi Čechy chladne zájem kandidovat? Jaké to může mít dopady na fungování zastupitelstev? A jak se mají lidé zorientovat v zájmech nestraníků, kterých naopak přibývá? Otázky pro Patrika Eichlera, politického komentátora a zástupce ředitele sociálně-demokratického think-tanku Masarykova demokratická akademie.
 
Editace: Janetta Němcová
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Zuzana Marková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Většina politických stran a hnutí půjde do letošních komunálních voleb s menším počtem kandidátů. (Radiožurnál, 23.8.2022)“

„Nejvíc jich ubylo sociální demokracii a taky komunistům. Kandidáti ubyli taky ODS nebo Lidovcům.(Plus, 23.8.2022)“

„Naopak přibývá těch, kteří se řadí mezi nezávislé (Plus, 23.8.2022)“

„V některých obcích žádné hlasování nebude, protože tam o práci zastupitele nebo starosty nikdo zájem nemá. (Události, 20.7.2022)“

Za měsíc budeme znát výsledky komunálních voleb. Lidé ale budou vybírat z menšího množství kandidátů než dřív. Jak ukázala data kolegů z iROZHLASu, datového týmu ČRo, bude jich 195 tisíc. V roce 2018 bylo kandidátů 216 tisíc, v roce 2014 234 tisíc, takže ten odliv je znatelný. Čím to podle vás je, že se lidé do politiky hrnou méně než dřív?
Možná je to tím, že politické strany oslabují. Například komunistická strana, ale stejně tak lidová strana, už nestaví kandidáty v každé vesnici, jako to bylo na začátku 90. let. A pak je to také krize reprezentace, to znamená krize zastupování zájmů ve společnosti. A ve chvíli, kdy nemáte funkční struktury, které vám umožní zastupovat zájem, který jako občan máte na nějaké věci, ať je to v obci nebo na celostátní úrovni, tak to demobilizuje i vaši samotnou politickou aktivitu.

Takže to je i sociologický problém?
Určitě je to i sociologický problém, ale těch příčin je celá řada. Je to proměna vztahu k politice. Když jsme dělali sociologické průzkumy, tak vidíme, že vztah k politice u velké části veřejnosti je silně poškozený. Politika je vnímaná jako divadlo, kde lidé hrají hru. Myšleno ti politici. Nezastupují zájmy lidí, kteří je volí. Jsou to konflikty, které jsou jenom sehrávané pro oči veřejnosti, ale nemají reálný dopad na fungování politiky. To je obecný pohled velké části veřejnosti na politiku. Ve chvíli, kdy máte takový vztah k politice, tak zastupování zájmů nemůže fungovat. Příčin samotných může být řada. Souvisejí na jedné straně s nezvládnutými politickými konflikty v minulosti, kdy některé z těch stran nezvládly obhájit své vlastní voliče například ve velké parlamentní debatě. Částečně tam hraje roli proměna komunikace na sociálních sítích, úpadek médií s širokým záběrem, která mohla formulovat a vést větší společenské debaty.

Určitě se k těm konkrétním příčinám dostaneme, stejně tak jako k těm konkrétním stranám. Ale ještě se zeptám - čekal jste to? Je to očekávatelný trend? A je jenom český, anebo to můžeme sledovat i v zahraničí?
Je to něco, co se opakuje. Když se podíváme hlouběji do 90. let, tak vidíme, že byl větší počet stranických kandidátů, menší počet nezávislých kandidátů, tedy poměrově, nikoli absolutně. A to je věc, která se vyvíjí. To, že bude méně kandidátů, je předvídatelné a bylo to předvídatelné. Souvisí to ale i s tím, že řada těch stran kandiduje v různých koalicích, ať je to ČSSD třeba v Praze v té koalici Budoucnost, ať je to koalice SPOLU, která v různých podobách, ne vždy se všemi třemi členy, kteří jsou ve vládní koalici, kandiduje společně. A tím pádem, když máte v hlavním městě kandidátku, která má 65 míst, jste tam tři politické strany, no tak holt neobsadíte sami všechna ta místa.

Nejvíc jmen ubylo na kandidátkách tradičních levicových stran. Třeba ČSSD bude chybět oproti minulým volbám 62 % lidí, u komunistů je to zhruba polovina. Proč ztrácejí nejvíc právě partaje na levici?
To souvisí s jejich systémovou krizí v poslední době. Kdybychom se podívali na dějiny například ČSSD po roce 1990 v komunálních volbách, tak měla relativně slabší období do roku 1998, pak relativně silné období řekněme do roku 2014, kde měla třeba dvojnásobné volební výsledky oproti tomu předcházejícímu období na počátku 90. let a teď jsme zase v přibližně stejně slabém období, jako bylo to na počátku 90. let. A to souvisí samozřejmě i s tím, jak je ta strana etablovaná na celostátní úrovni. A souvisí to také s tím, jak se proměňuje kádr té strany v jednotlivých okresech nebo krajích, protože my také vidíme velkou proměnu geografické podpory. A to jistě nesouvisí pouze s tím, jak dobrou nebo špatnou politiku tam který starosta prováděl, ale souvisí to i s tím, jakou podobu strana v tom místě má, jakého věku lidé jsou, jak jsou zkušení, jak jsou vnímaní svým okolím.

U KSČM, u ní je odliv kandidátů dlouhodobý trend a zároveň jí stárnou kandidáti. Skutečně je to strana na vymření?

„Pokud se podíváme na přesná čísla, tak tam je pokles z 15 tisíc na 7 700 jmen. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná řekla, že jde o obecný ústup politických stran: „I když se nám to snižuje, tak pořád, přestože nejsme parlamentní strana, tak se nám podařilo v řadě míst ty kandidátky postavit.“ (ČRo, Plus, 23.8.2022)“

„Komunisté vymírají, ta strana se potýká dlouhou dobu s tím, že má přestárlou členskou základnu i voliče a komunistům se nedaří získávat nové členy. (ČRo Plus, 23.8.2022)“

Josef Mlejnek

Víte, to souvisí s tím, jestli se stranickému vedení, to znamená paní předsedkyni Konečné a dalším lidem, podaří s tou stranou nějak manévrovat. Ono se jim to nedaří dlouhodobě a tak či onak můžeme předjímat, že se ta situace příliš nezlepší, ALE…

To první ale je, že komunisté se už před řadou let snažili – protože identifikovali ten problém – vytvořit možnost síťování mladších členů komunistické strany mezi sebou navzájem bez ohledu na místní nebo okresní organizaci, ve které působí. To se nezdařilo. Jeden z důsledků je, že ti mladí lidé v komunistické straně nejsou příliš etablovaní, přestože nominálně jich tam není malý počet, ta strana pořád je velmi početná, ale tím pádem nedochází k omlazování celé té stranické struktury. Ta strana komunistická je silně přestárlá, je pořád založená na struktuře okresních krajských výborů, které mají řídit tu stranickou práci, ale už se proto nedostává lidí. Co se může změnit? Jenom si představme hypoteticky, že přijde energetická krize, vysoké ceny potravin, velké zálohy na energie, nějaké sociálně motivované protesty třeba už během podzimu…

..to už tady všechno je kromě těch protestů.
A teďka si představme, že i komunisté dokážou najít nějaký jazyk, kterým budou schopni oslovit část toho elektorátu, který bude chodit na protivládní demonstrace. Pak samozřejmě ta proměna je možná. Já si nemyslím, že KSČM v dnešní době je ideální nosič, ona má prostě nevhodnou strukturu, z různých důvodů špatné způsoby komunikace, má taky špatnou reputaci, poškozenou značku, ale to neznamená, že tady nemůže být část toho antisystémového elektorátu, která bude nakonec oslovena, protože si řekne: aha, tak přece se za těch komunistů před rokem 1989 žilo lépe, čili proč to s nimi zase nezkusit, když třeba za Okamury se nám nějak nezlepšil ten život, i když jsme ho v minulých volbách volili? A druhá věc je, že komunistická strana, ale samozřejmě i nějaká jiná politická strana, může vzít ještě úplně jiný typ rétoriky. A to je ten typ rétoriky řekněme autenticky levicový. To je typ rétoriky, který staví na emancipaci člověka jako na hodnotě. Protože základem levicové politiky je, že každý člověk má právo vyrůst a stát je povinen mu k tomu zajistit prostředky, otevřít cestu. Myslím, že pro řadu lidí, kteří se věnují kulturním otázkám, ať jsou to práva sexuálních menšin, různá práva, která se týkají vnímání dekolonizace, teď se mluvilo o kulturní apropriaci v kauzách, které prošly i českým mediálním prostorem, tak ten emancipační slovník nakonec může být lákavý. A proč by ho nemohli nést komunisté? A zároveň - proč by se ti komunisté museli jmenovat KSČM?

„Dlouhodobě na tom KSČM – jak také zjistil náš datový tým ČRo – není s úbytkem členů nejhůř. Větší podíl kandidátů od roku 2006 opustil Zelené, a to 81 procent, TOP 09 ztratila 78 procent lidí, ale oproti roku 2010, protože v roce 2006 ještě neexistovala. Na třetí pozici je ČSSD, které kandidátky zchudly za posledních 16 let o 73 % a konečně komunisté, ti přišli o 67 % kandidátů. (iRozhlas, 23.8.2022)“

Napadá mě ještě jeden důvod, proč by mohly tradiční strany, které buď skončily v opozici nebo vypadly z Poslanecké sněmovny, přicházet o kandidáty. Nechtějí lidé prostě kandidovat za úspěšné strany?
Víte, to může být součástí příběhu, ale lidé mají kandidovat za strany, které reprezentují jejich zájem, a proto my máme politiku. My máme politiku jako nástroj na nenásilné řešení konfliktů ve společnosti. Ty konflikty vznikají, protože lidé mají různé zájmy, ale myslím si, že to, co by velmi prospělo, i třeba kultuře české politiky a nakonec i zájmu lidí o politiku, je, abychom obnovili schopnost zformulovat si každý jeden nějaký svůj zájem, to znamená, co od politiky očekávám. A pak, abychom rozvinuli a možná trochu demytizovali celou šíři možností, se toho společenského veřejného života účastnit, ať je to kandidatura nebo členství v politické straně, ale ať je to třeba podpis petice, účast na demonstraci nebo organizace nějaké veřejné přednášky. To všechno jsou legitimní způsoby vystupování.

„Ztrácíme zájem o politiku a angažovanost. Zájem o účast v okrskových volebních komisích sestavovaných pro volby do zastupitelstev obcí je zatím nízký, platí to i v Praze/na některých radnicích je zájem lidí z řad veřejnosti asi o třetinu nižší než bylo pro volby do obecních zastupitelstev běžné v minulých letech (Radiožurnál, 23.8.2022)“

Základní politická dělení známe - když se podíváme třeba do Evropského parlamentu, který není tak roztříštěný z hlediska počtu velkých frakcí, tak vidíme, že jsou tam nějací křesťanští demokraté, nějací zelení, nějací komunisté, nějací sociální demokraté, nějací liberálové, nějací, řekněme, extrémní konzervativci. No a zhruba v tomto poli by se v podstatě našel každý občan. To základní dělení levice-pravice by se dalo zjednodušit na to, že levice je strana pro ty, kteří se živí prací a pravice je strana pro ty, kteří se živí z majetku, který mají. Ale samozřejmě těch charakteristik přesnějších nebo podobně obecných bychom našli řadu.

No, pokud to chápu správně, tak, jak o tom mluvíte, tak lidé by měli kandidovat za strany, které hájí jejich zájmy. Jak si tedy vysvětlujete, že přibývá nezávislých kandidátů oproti těm posledním obecním volbám o 7 %?
Já si myslím, že to souvisí s tím, že ty strany nejsou schopny adekvátně strukturovat svoji práci v těch nejmenších obcích.

Anebo vysvětlovat ty zájmy, které hájí.
A samozřejmě i vysvětlovat zájmy. Ale v tomto případě bych vsadil více na tu otázku struktury, protože vy, když chcete v obci, která má 1 000 obyvatel, sestavit kandidátku, tak potřebujete 40 lidí, ze kterých na tu kandidátku vybíráte. O ty lidi se vám musí někdo postarat a v dnešní době, kdy politika je něco, o čem se všeobecně hovoří trochu pohrdlivě, něco, čemu bychom se měli vyhýbat, tak se vám do toho lidé nepohrnou. Základem je zlepšení veřejného obrazu politiky jako nástroje na nenásilnou reprezentaci odlišných zájmů ve společnosti a pak potřebujete lidi řídit. A další věc – teď se hovoří o tom, že se mají někde zvyšovat mzdy, někde má být státní pomoc, veřejné instituce říkají, o kolik peněz více zaplatí za topení, a ono to stejné se týká i politických stran a nikde není žádná velká debata o tom, že by se měly výrazně zvýšit příspěvky politickým stranám, třeba o inflaci, protože mají základní úlohu: udržovat společenský konflikt v parlamentu. A zároveň i zaměstnanci politických stran potřebují platit nájem v domě, ve kterém bydlí.

Ještě stran nezávislých kandidátů. Možná manuál pro voliče - jak se v tom zorientovat, když neuvidím na první dobrou, k jaké straně ten či onen patří? Je nezávislý, tak jakou politiku on zastupuje? Je to pro voliče složitější situace, kdy si skutečně musí dohledávat, co by ten daný kandidát chtěl prosazovat?
To musí říct ty strany, ale zároveň si řekněme, že nezávislé kandidátky jsou v menších obcích a tam ti lidé se tak či onak znají, to znamená, není to otázka psaní velkého programu v obci, řekněme, do 5 000 obyvatel. Také je to otázka průběžné správy obce. A pak tam může být nějaká konfliktní agenda, jako oprava křižovatky, vybudování nebo oprava městského stadionu, může to být otázka třeba i personální - konflikt o ředitele školy, který se tam někde odehrává, a to může být symbolem těch voleb v té v té dané chvíli, v té dané obci.

Ještě jeden zajímavý fenomén. Časté je tzv. přeběhlictví mezi stranami nebo mezi uskupeními. Letos z bezmála 200 tisíc kandidátů asi 20 tisíc lidí v minulých volbách reprezentovalo jiné strany a hnutí. Třeba Jaroslav Foldyna byl před čtyřmi lety trojkou děčínské kandidátky sociálních demokratů, letos bude ve stejném městě lídrem SPD. Dá se v tomto případě mluvit o trendu přesunů staro-levicových politiků na krajně pravicovou část politického spektra?
Jistě bychom našli i další příklady, jako je Jaroslav Foldyna, který se našel v SPD. Vidíte, že tam hájí politiku, která je té straně vlastní a najednou, přesto, že když byl v ČSSD, tak to dlouhou dobu byla velmi viditelná postava a velmi kontroverzně vnímaná, tak když je v SPD, ve straně, ve které zjevně se má dobře, tak už se ta kontroverze vytratila, protože ty názory jsou očekávatelné od kandidáta, který je na kandidátce Svobody a přímé demokracie. Další otázka, kterou kladete, je otázka, řekněme, přechodu staro-levicových politiků na krajní pravici. Zase je otázka, co je to staro-levicový politik. Já si myslím, že jsou to nálepky, které nám samozřejmě mají zjednodušit život, ale ten základ levicové politiky je emancipace člověka. Pokud je politik, který je v politické straně, která říká, že jsou lidé, kteří nemají mít rovná práva, že mají být z nějakého důvodu diskriminováni, ať je to pro rasu, sexuální orientaci, víru, nějakou jinou charakteristiku, kterou nemůžete ovlivnit, tak v tu chvíli to není levicový politik.

Jaké další dopady - třeba na fungování zastupitelstev – může odliv kandidátů mít?
To může mít vliv i na kvalitu lidí, kteří na těch kandidátkách jsou. Komunální volby jsou do jisté míry specifické, protože často kandidují třeba ředitelé škol, muzeí, různých kulturních institucí. Hodně kandidují doktoři, lékaři, protože jsou to známí lidé v místě. A pak kandidují lidé, kteří se té politice v řadě obcí věnují v podstatě od sametové revoluce. A z nich ty kandidátky nějakým způsobem složíte, zastupitelstvo nějak obsadíte. Ale v nových stranách jsou lidé, kteří třeba mají dobrou vůli, to vůbec nikomu neupírejme, ale chybí jim zkušenost s administrativou státu a obce.

Co když tu kandidátku ani neposkládáte? Nebo vytvoříte jednomístnou kandidátku, i to se může stát…
Těch obcí budou jednotky a v každých volbách jsou. Tam přijde zástupce jmenovaný ministerstvem vnitra, který tu obec řídí do dalších voleb a je úkolem těch občanů, aby si sestavili kandidátku.

„V Ohařicích na Jičínsku, ani ve Všeradově na Chrudimsku letos komunální volby v řádném termínu nebudou. Do obcí přijde zástupce jmenovaný ministerstvem vnitra. Bude ji řídit až do mimořádných komunálních voleb. Zajišťuje základní chod, proplácí faktury, připravuje rozpočtové provizorium. (Události ČT, 20.7.2022)“

Nikdo nechce v České republice, i když se to dělo třeba v Dánsku a našli bychom další příklady, zmenšovat počet obcí. A zase je to otázka - je obec, která má 1 000 obyvatel, dostatečně velký samosprávný celek? Nemá být třeba charakteristikou obce, že ze svého rozpočtu udrží základní školu o dvou stupních? Nemá být nějaká jiná charakteristika, o které řekneme - pokud toto nejste schopni naplnit, tak prostě nebudete obec? To je ale opravdu velká debata, protože představa, že zrušíme třeba polovinu obcí v České republice, i když si myslím, že to pomohlo organizaci státu a nakonec i těm lidem v místě, protože by bylo možné alokovat větší finanční prostředky, snáze sestavovat kandidátky a třeba i obnovit politický konflikt na nižší úrovni, tak i přesto si myslím, že nikdo není ochoten tuto debatu v této chvíli započít.

Když opadá zájem kandidátů o to ucházet se o nějaké místo, myslíte si, že za necelý měsíc ochladne i zájem voličů?
Nemyslím si, že by ochladl nějak zvlášť, Myslím, že volební účast v komunálních volbách nebývá velká.

Pod 50 %.
Bývá kolem 50 % a myslím si, že se to zopakuje. Poté si myslím, že se zájem voličů zase zvedne, protože s uzavřením volebních místností v komunálních a senátních volbách začne prezidentská kampaň ve své ostré fázi a tam víme, že volební účast bývá docela vysoká.

Matěj Skalický

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Patrik Eichler, Komunální volby 2022