Poselstvím Havla prý byla hlavně slušnost a život v pravdě
Politika Václava Havla měla dvě tváře. Zahraniční a domácí. Jeho jméno je v cizině dodnes značkou, která otevírá dveře a která vykresluje Čechy možná lépe, než jací doopravdy jsou. Jak ale píše například britský deník Guardian, mnohdy byl oblíbenější za hranicemi než doma. Na bývalého prezidenta Československa a samostatné České republiky Václava Havla, který stál v čele státu 13 let a včera zemřel, vzpomíná i jeho bývalý politický poradce Jiří Pehe a filozof Václav Bělohradský.
Jiří Pehe považuje za hlavní poselství Havlovy politiky slušnost.
„On to často balil do takových vznosnějších pojmů, jako je pravda a láska. Myslím si, že to, co se skrývalo v něm osobně, a to určitě poznali všichni ti, kteří s ním přišli do styku, tak v jeho politice byla prostá lidská slušnost. Myslím si, že i jeho boj proti totalitnímu režimu byl veden z pozice slušnosti. On neměl žádnou skrytou agendu, ale prostě ten režim neměl rád, protože ten režim byl neslušný,“ řekl ve Světě o deváté Pehe.
Na zesnulého bývalého prezidenta Václava Havla vzpomínal ve Světě o deváté na Rádiu Česko politolog a Havlův někdejší poradce Jiří Pehe
Podle Václava Bělohradského se Václav Havel nezapíše do historie konkrétními kroky, ale především ideou života v pravdě.
„On byl figura, on byl osoba, jehož konkrétní kroky, co kde podepsal, nakonec zapomeneme jednou. Ale to, co nikdy nezapomeneme, je jeho největší odkaz, idea života v pravdě,“ řekl Bělohradský.
To podle Bělohradského znamená nekolaborovat s 'maskami zla'. Zlo může být dle jeho slov zamaskované například současnou finanční krizí, ekologickou bezohledností nebo technokracií. „Jeho poselstvím je také jakási tragédie, která spočívala v tom, že struktury jako bylo NATO a tak dále, chtěl pořád vidět jakoby vykonavatele dobra, což oni většinou nebyli, oni jednali technicky,“ dodal Bělohradský.
Havel českou politiku ovlivňoval jako silná osobnost
Přestože má prezident České republiky velmi omezené pravomoci, Václav Havel politiku silně ovlivňoval. Jiří Pehe si si myslí, že z tohoto ohledu byl Havel velmi neobvyklým prezidentem.
„Byl zaprvé prezidentem v porevolučním období, kdy ještě nebyly úplně přesně vymezeny jeho pravomoci, nebyly vymezeny ústavně, ale dost se tam stírala hranice mezi jeho osobním vlivem a těmi pravomocemi. Takže skutečně to bylo období, kdy mohl lecčeho dosáhnout nejenom ústavními procedurami, ale i svým vlivem," poznamenal Pehe a dodal:
„Myslím si, že tak ze začátku činil, později samozřejmě vlastně i v zájmu rodící se demokracie se snažil takříkajíc vplout do těch nejrůznějších ústavních mechanismů a procedur tak, aby je nepřesahoval. Ale bylo to myslím dosti těžké, protože on byl prostě velká osobnost a nebyl to profesionální politik. Byl to šlověk, který byl katapultován do politické pozice historií.“
Podle Peheho vstoupil Václav Havel do české politiky nejrazantněji v době takzvaného sarajevského atentátu, nebylo to prý ale zrovna nejšťastnější rozhodnutí.
„Naneštěstí si myslím, že v té době ne všechno se mu vydařilo, protože on byl v té době, což si mnoho lidí nepamatuje, dosti nemocný, tedy na podzim roku 1997 a pak i na jaře 1998. Myslím si, že některé věci tehdy uspěchal. Například tím, jak trval na vytvoření nepolitické vlády, jak chtěl, aby v té vládě byli především mladí, nadějní politici. Myslím si, že z té krize tehdy nevyšel úplně nejlépe.“
Apolitická politika Havla je aktuální i dnes
Václav Havel razil ale především koncept nepolitické politiky. Politické strany považoval za struktury, proti kterým je třeba bojovat. Jiří Pehe se domnívá, že tato Havlova vize se nepřežila, ale naopak prý bude ještě rehabilitována.
„Žijeme ve světě, ve kterém politické strany velmi rychle ztrácí legitimitu, stávají se nástroji velkého kapitálu, a lidé jsou obecně velmi znechuceni stranickou politikou. Samozřejmě je určitá šance, že strany se budou schopny rehabilitovat, ale dokážou to pouze v případě, že budou spolupracovat mnohem více, než to činily, s občanskou společností, a to nejenom u nás," uvedl Pehe.
S tím souhlasí i Bělohradský. „I v politické straně je nějaká pravda, na kterou nezapomínáme a která se někdy probudí.“
„Navíc si myslím, že ta nejrůznější rodící se hnutí všude po světě – Rozhořčení, Okupujte Wall Street a tak dále, to jsou zárodky něčeho, co nechce mít s politickými stranami příliš moc společného. Přesto jsou to hnutí významná, kde se lidé snaží nějakým způsobem vyjádřit svůj názor na to, jak by měla fungovat moderní politika,“ dodal Pehe.
Občanská angažovanost má ve veřejném prostoru budoucnost i podle Bělohradského. „Znakem současné doby je, že všechny tradice se vyčerpaly, že jsme se dostali do jiné situace. Někteří teoretici hovoří o demokracii zástupů, ne už národů a ne už stran, ale zástupů. Že všichni jsme najednou zástupy před tou globalizační revolucí, která je v pohybu.“
