Projekt Mojesmrt.cz má naučit Čechy mluvit a přemýšlet o umírání
Mluvit o smrti je normální, zkuste si to. To je hlavní výzva kampaně, kterou zahajuje pražský domácí hospic Cesta domů. Za podpory řady známých osobností chce přimět mladé Čechy, aby více přemýšleli o problematice umírání.
„Máma nikdy neměla strach ze smrti jako takové, ale z toho, co ji provází. Nebála se bolesti, ale toho, že v nějakém momentu, kdy nebude mít kontrolu nad tím, co se s ní děje, ji začnou brát jako ležáka, kterého někam strčíme,“ popsal už dřív osmadvacetiletý Jakub přání, které není typické jen pro jeho maminku.
Dožít v prostředí svého domova by si přálo až 80 procent Čechů. Jenže realita je jiná. Většina lidí umírá v léčebnách dlouhodobě nemocných, v domovech důchodců nebo nemocnicích. Podle ředitele pražského hospice Cesta domů Marka Uhlíře je jedním z hlavních důvodů to, že Češi nejsou schopni otevřeně mluvit se svými blízkými.
„Mám dojem, že jsme si kolem sebe nastavili bariéry, kterými máme dojem, že chráníme ostatní, možná i trochu sebe, a vlastně by se nám žilo daleko lépe, kdybychom uměli přes ty bariéry občas říct napřímo normální pravdu,“ upozorňuje.
„Stává se nám třeba, že přijdeme přijímat pacienta do domácnosti, a rodina nám říká – hlavně mu neříkejte, že umírá, on by to vzdal, byl by to pro něj konec naděje. A ve chvíli, kdy mluvíme s tím pacientem, tak on řekne – prosím vás, hlavně neříkejte mojí rodině, že umírám, oni by to hrozně těžce nesli,“ dodává Uhlíř.
Vedení hospice Cesta domů proto usiluje o změnu a startuje kampaň s názvem Mojesmrt.cz. Oslovit by ze začátku chtěli zejména mladé lidi ve věku 15 až 30 let.
„Žilo by se nám daleko lépe, kdybychom uměli občas říct pravdu,“ myslí si o tabuizaci umírání ředitel hospice Cesta domů Marek Uhlíř
„Kampaň nebude trvat jen měsíc, ale tři roky. Bude mít tři části. První fází je otevřít téma, aby se o něm začalo mluvit,“ popisuje Ondřej Nezbeda z hospice.
Kampaň cílí na mladší generaci, doprovází ji proto i speciální webová aplikace. V té si budou lidé moct vybrat, jakou chtějí hudbu na svém pohřbu, kdo má při obřadu mluvit nebo zveřejnit svá poslední přání. Formulář pak mohou sdílet na sociálních sítích.
Snahu, aby diskuse o smrti nebyla ve společnosti tabu, odborníci vesměs vítají. „O smrti je třeba hovořit bez nějakých zábran. Je třeba uvědomit si, že smrt je součástí našeho života,“ říká psychiatr Jan Cimický.
Autoři kampaně by později byli rádi, aby se o umírání bavili už školáci - třeba v hodinách občanské nauky. „Je velkou škodou, že do této doby nikdo nepřišel s tím, jak téma zpracovat v rámci vzdělávacích programů,“ chválí myšlenku Jana Páčová, ředitelka pražské základní školy u svatého Štěpána.
