„Mně je hrozně sympatické, když mají hlavy států, které nejsou o nic větší než Česká republika, zdravé a opodstatněné sebevědomí,“ říká prezident Petr Pavel. Se kterými státníky se mu nejlépe vyjednává? Jak v lidech a institucích budovat odolnost? A kdy se seznámil s olympijským medailistou a několikanásobným mistrem světa na divoké vodě Vavřincem Hradilkem? Poslechněte si společný rozhovor z festivalu Colours of Ostrava.

Host Lucie Výborné Ostrava 14:46 21. července 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vávro, z tebe se po olympiádě stala celebrita. Všude tě vodili skoro až jako opičku, to se tak dělá medailistům. Jaké to bylo se najednou vypořádat s tím, že jsi na očích a že všichni vědí, kdo jsi? 
Vavřinec Hradilek: Řekl bych, že to bylo celkem fajn. Nikdy to nepřerostlo přes nějakou únosnou mez. Pokud si dotyčná osoba zachová autenticitu a dokáže se srovnat s tím, co dělá, co říká, s jakými lidmi se potkává, tak si myslím, že to je jednodušší.

Snažil jsem se si všechny příležitosti, které mi to přineslo, užívat a využít jich. Dostával jsem se samozřejmě do jiných situací než jenom ten kajak a branka…

Takže ses stal hercem? Zahrál sis ve filmu skvělého horolezce.
VH: Dostal jsem příležitost ztvárnit hlavní roli ve filmu Tenkrát v ráji, což byla úžasná zkušenost. Za to jsem hrozně rád.

Myslím si, že pokud se člověk ztotožní s tím, co dělá, a pan prezident to taky dokazuje – zrovna jsem mu chválil fotku, která spontánně vznikla na koncertu AC/DC – tak věřím tomu, že i po volbách si dokáže najít čas na motorku i na tyto koncerty. A bude s námi ještě alespoň jedno volební období, ale nechci už do toho zabrušovat, protože vím, že pan prezident to nemá úplně rád a chápu to. Ale samozřejmě nelze srovnávat publicitu s hlavou státu. 

Myslím, že publicita je jenom jedna. Jak se s tím kdo spořádá, tak to ve finále má. Mluvila jsem o příležitostech pro Vavřince Hradilka, ale asi je hloupé ptát se, jestli prezidentovi prezidentování přineslo nějaké nové možnosti, že ano?
Petr Pavel: Samozřejmě že přineslo. Když se mě ptají třeba děti ve školách nebo když se mě teď ptaly děti na příměstském táboře, co se mi na funkci nejvíc líbí, říkal jsem: „No, to setkávání.“ Když jsem byl v armádě, potkával jsem se samozřejmě se spoustou lidí, ale to nastavení bylo jiné.

Když teď jezdím po republice a mám možnost se bavit s tolika lidmi, tak i když to může vypadat, že to je někdy únavné, mě to naopak přináší radost, protože se toho strašně moc dozvím. A to, co se dozvídám, mě naplňuje optimismem. Je obrovský rozdíl mezi tím, jak vnímáme realitu prostřednictvím médií a sociálních sítí, a mezi skutečnou realitou. Setkání s živými lidmi jsou mnohem optimističtější, než je obrázek, který máme prostřednictvím médií. A to mi dělá velkou radost.

VH: Chápete to? Ve čtvrtek u stolu s Donaldem Trumpem, v pátek na příměstském táboře.

USA dodají zbraně Ukrajině přes NATO, které za ně ale zaplatí. Moskva mě zklamala, řekl Trump

Číst článek

U stolu s Donaldem Trumpem

Jsem ráda, že jsi otevřel toto velmi citlivé téma, protože nizozemský král vás skutečně posadil k jednomu stolu s Donaldem Trumpem. Bylo to po setkání s NATO. To je zrovna moment, který vám nezávidím, ale byla bych na něj velmi zvědavá, protože si neumím představit, jak tam ta konverzace plyne. 
PP: Především musím říct, že rozhodnutí nizozemského krále posadit mě hned vedle bylo mimořádně příznivým gestem, kterým dal najevo, že návštěvu, kterou si u nás krátce předtím užil, bral jako přínosnou. Chtěl mi dát najevo, že si toho váží, což bylo opravdu moc pěkné.

To, že mě posadil ke stejnému stolu s americkým prezidentem, byl také silný zážitek. Spíš jsem se snažil nevstupovat do debaty, protože tam bylo několik velice aktivních řečníků, mimo jiné generální tajemník NATO. A král, musím říct, moderoval debatu velice dobře, nenechal ego některých účastníků přerůst přes rozměry stolu.

Užíval jsem si to, protože jsem viděl obrovský rozdíl v přístupu Donalda Trumpa a těch ostatních, a nakonec ta debata byla docela věcná, protože v okamžiku, kdy hovořil o Číně a o tom, jak se mu podařilo zvýšením cel Čínu dostat téměř na okraj bankrotu, jsem nejdřív měl pokušení se mu pokusit dát několik argumentů, které hovoří o opaku, ale pak jsem si říkal, že to využiji trochu jinak.

Řekl jsem mu: „No, vidíte to. Když se vám podařilo dostat Čínu na okraj bankrotu za měsíc, tak když dáme síly dohromady a vytvoříme ekonomický tlak na Rusko, bude u jednacího stolu za týden. A to bude obrovský úspěch.“

Pavel jednal s předsedy sněmovních stran. ‚Členství v EU a NATO nikdo nezpochybnil, válka nás ale ovlivní‘

Číst článek

A nezabral, viďte?
PP: Musím říct, že se hned přidal nejenom nizozemský král, ale i generální tajemník NATO, italská premiérka… Ale byl zdrženlivý. 

Jsou hlavy státu, se kterými se vídáte rád?
PP: S některými státníky se samozřejmě mluví lépe, s některými hůře. Mně se třeba líbí státníci, kteří, jak to říkal Vávra, jsou naprosto autentičtí, a je jich takových hodně. Mně je hrozně sympatické, když mají hlavy států, které nejsou o nic větší než Česká republika – často jsou i menší, a to i počtem obyvatel – zdravé a opodstatněné sebevědomí.

Jsou schopni s názorem, o který se můžou opřít, protože ví, že to je většinový názor jejich země, jít do boje a velice často jsou úspěšní právě proto, že mají podporu. Možná bych mohl zmínit finského prezidenta, dánskou premiérku. To jsou lidé, kteří mají velice jasný názor. A i když se ten názor zrovna nehodí do očekávaného vnímání některých protějšků, nemají obavu ho říct a dobře ho odargumentovat a stát si za ním. Takže s nimi se mi jedná moc dobře.

Pak jsou další, kteří jsou mimořádně zkušení a vědí, jak se dělá politika, vědí, že to je mnohdy o osobních vazbách. Nějaké velké přátelství se ve vysoké politice moc neděje, protože každý zastupujeme zájem svojí země, když se to ale podaří sladit, je to fajn. Řekl bych, že je to vždycky spíš o kolegialitě, dobrém vztahu, ale ne úplně o přátelství. 

Uvažuje Vavřinec Hradilek o vstupu do politiky? Proč odmítl nabídku trénovat v Los Angeles? Jak diskutovat s lidmi, se kterými nesouhlasíme? A kdy se prezident Petr Pavel nebojí riskovat? Poslechněte si celý rozhovor!

Lucie Výborná, krt Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít