Ve svém článku popisujete pohyb agentů speciální jednotky GRU a uvádíte, že se do vrbětické akce zapojil i velitel jednotky generál Averjanov. Jakou trasu podle vašich zjištění před operací absolvoval?
Výbuch ve Vrběticích se odehrál 16. října, generálmajor Averjanov přiletěl do Vídně 13. října, vypnul si mobil a zapnul si ho až 16. října při odletu ve 22.42. O jeho pohybu tak neexistují žádné přesné informace. Stejně tak jako v celém případu, který je složený z řetězce indicií, které do sebe zapadají, se vychází z přítomnosti jeho podřízeného Ježova ze stejné jednotky 29155, který přiletěl do Vídně dva dny předtím, půjčil si auto a najel s ním určitý počet kilometrů. Z tohoto údaje vyplývá hypotéza, že Ježov s generálmajorem Averjanem odjeli do Ostravy, kde se mohli setkat, a pravděpodobně se i setkali s dalšími příslušníky skupiny.

Jakým způsobem bylo možné takto zmapovat cesty ruských agentů, včetně jejich totožnosti, i zapojení dalších nadřízených? Mohl byste alespoň hrubě nastínit, z jakých zdrojů a dat se vychází?
Zdroje se nedají prozradit. Na článku jsme spolupracovali s dalšími investigativními týmy. Podstatná jsou zjištění investigativního týmu Bellingcat. Ten má neskutečný a vynikající přístup do ruské reality a je schopný z telefonních čísel a z registrací pasů vyčíst mnohé. Tahle jeho práce je známá několik let. Dokážou se dostat k pasům, telefonům, umí zmapovat pohyb pomocí GPS trasy, zjistit, kde si půjčovali auta apod.

Indicií, kdy tu byli, je hodně. Bezpečnostní služby disponují i řadou technologických možností - jednou z nich je rozpoznávání obličejů. Tady je velmi pravděpodobné, že od okamžiku, kdy byly jejich tváře známy, a to právě od akce v Salisbury, tak se začaly ztotožňovat s pasy. Pohyb příletů a odletů je potvrzený.

Jakou úlohu měl generál Averjanov? Proč musel přiletět do střední Evropy? Vy navíc píšete, že šlo pouze o jednu ze dvou operací, do kterých se přímo zapojil.
Tu druhou operaci neznám. Pokud byl u této akce velitel této utajené skupiny, která má podle The New York Times 20 lidí, musela být důležitá. Diverzní akce proti bulharskému obchodníkovi se zbraněmi, který obchodoval s lidmi a se zeměmi, které se Moskvě nelíbily, mohla být pro GRU významná, ale nevím, jak, proč a co se dělo. Přítomnost velitele každé jednotky na místě ale znamená, že má akce velký význam.

Je možné odhadnout, proč nevyšla operace podle plánu?
Nejsem odborník na munici a roznětky. Spekulace je, že byl do materiálu a do munice instalován přístroj, podle něhož měla dodávka vybuchnout až později. Šlo asi o nespolehlivou roznětku a vybouchlo to v nesprávný okamžik. Běhá mi z toho mráz po zádech. Jsou po tom dva mrtví, ale ta munice se nějak převáží, například vlakem, a pokud by se tato nehoda stala jinde a ve větším městě, mohla z toho být větší katastrofa. Byl to neskutečný hazard.

Mohly bezpečnostní složky už tehdy zaznamenat pohyb generálmajora Averjanova nebo to bylo vyloučené?
V tu dobu to bylo prakticky vyloučené. V roce 2014 jednak nebyla jednotka známá, a navíc po výbuchu byla řada policejních hypotéz. A to samotné místo se dalo ohledat až o dva roky později. To skončilo až v roce 2020, v roce 2016 to bylo velmi nebezpečné.

Skupina 29155 byla známá až po útoku na Sergeje Skripala a jeho dceru v Salisbury. Tehdy tajné služby, ale i některé investigativní skupiny vypátraly totožnost těch, kteří se tam pohybovali, a teprve od té doby je možné jejich fotky používat.

Krátce jsem mluvil s jedním z policistů, kteří to tehdy vyšetřovali, a říkal, že měli práci s tím jen zjistit, co tam bylo, co tam bylo legálně a nelegálně, a vyznat se vůbec v dokumentech firem, které tam munici skladovaly. Jestli přiletěli tito lidé do Vídně a do Prahy v roce 2014, jejich obličeje podezření nevzbuzovaly. Technika rozpoznávání obličejů byla navíc v podstatě v plenkách.

Tomáš Pavlíček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít