Stát je nedůsledný v oblasti protipovodňové prevence, říká zástupce ombudsmana
Kancelář ombudsmana kritizuje protipovodňová opatření. K odstranění nedostatků podle ní nevedla ani opakovaná zkušenost s povodněmi a miliardové škody. Ve zprávě, kterou dnes vydal úřad veřejného ochránce práv, se píše, že státní správa, krajské úřady a ministerstva ne dost důsledně prosazují ochranu majetku a životů v oblastech ohrožených povodněmi.
Zpráva poukazuje například na výjimky, které dostávají vlastníci a investoři staveb v záplavových zónách. A také na to, že na řadě míst nejsou vůbec ještě vymezena záplavová území.
Podle zástupce ombudsmana Stanislava Křečka spočívá chyba v tom, že neexistuje žádný centrální orgán, který by se o protipovodňovou ochranu staral.
Stát je podle zprávy veřejného ochránce práv nedůsledný při práci na preventivních protipovodňových opatřeních. Na podrobnosti jsme se ve vysílání Radiožurnálu ptali zástupce ombudsmana Stanislava Křečka.
„Ministerstvo životního prostředí to eviduje, ale bylo by zapotřebí, aby byly zřízeny krajské orgány, aby byl výklad práva stejný. V některých krajích není vymezeno záplavové území nebo aktivní zóna, někde aktivní zóny jsou, někde je řečeno, že se stavby musí odstranit. Čili není tady jednotný výklad, jednotný postup a to je pro právní jistotu občanů velice nebezpečné,“ vysvětluje.
Centrální orgán by měl podle Křečka spadat nejspíš pod ministerstvo životního prostředí, které by nejen evidovalo, ale také metodicky řídilo krajské orgány.
Vrchní ředitel sekce ministra životního prostředí a mluvčí resortu Matyáš Vitík upozorňuje, že pro ministerstvo nejsou tyto podněty ničím novým a komunikace mezi kanceláří ombudsmana a MŽP probíhá již delší dobu. Podle něj je ale vždy potřeba postupovat podle konkrétního případu.
„Čili jedna věc je, zda nějakým způsobem centralizovat veškerou agendu pod jeden úřad nebo odbor na ministerstvu, nebo skutečně nechat kompetenci a odpovědnost na krajských úřadech, na místních pracovištích. Protože ony nejlépe vidí, jaká je situace v jejich regionu, což se kraj od kraje liší,“ říká.
„Pokud by to mělo být zastřešeno nějakým centrálním úřadem, stejně by si musel podklady vyžádat od místních pracovišť,“ dodává s tím, že vytvořením nového úřady by navíc přibylo byrokracie, což by nemuselo vést k řešení problému.
