V Česku jako ve Finsku. Podle odborníků je tamní školství vzorové
Když se ve Finsku narodí dítě, dostane do vínku malý balíček od státu. Jsou v něm plenky, krémy, lahve, ale také kniha pohádek. Na té si Finové zakládají nejvíc, protože symbolizuje vzdělávání. To je pro ně na prvním místě. Stejně jako učitelská profese. Kantoři ale učí maximálně 24 hodin týdně. Experti mluví o paradoxech nejlepšího školského systému na světě, který by mohl být vzorem pro Česko.
„Ve škole, kde jsem pracoval jako ředitel, bylo běžné, že jsme používali až pět různých typů učebnice v jedné třídě. Každá byla ušitá na míru jinému typu žáků. Děti zkrátka nejsou všechny stejné, každé má jiné učební procesy.“
„Pokud takto pracujeme, můžeme dát všem stejný domácí úkol? Samozřejmě, že ne. Důraz musí být na výuku takovou, aby se děti naučily učit. A pokud se to naučí, pak je pokrok raketový,“ popisuje Mika Risku, který pracuje ve finském Institutu řízení ve vzdělávací sféře.
Mluví s noblesou vysokoškolského profesora. O finských školách vypráví se střízlivou hrdostí. „Pro nás je důležitá spravedlnost a rovnost. Pracujeme tedy vždycky s různorodými skupinami dětí, protože tak funguje i svět venku a děti se musí naučit fungovat ve škole,“ dodává.
Finové si nemusí vybírat školu. Děti pošlou do té nejbližší, protože systém i podmínky učení jsou všude stejné. Učitelé se zaměřují na podporu slabších žáků. O to se podle ministra školství Petra Fialy bude snažit i Česko.
„Stejná kvalita podmínek a výuky pro všechny. Podle mezinárodních zjištění se zvyšují rozdíly mezi jednotlivými kraji ve výsledcích dětí. Odpovídají až jednomu a půl roku školní docházky. To musíme změnit,“ varuje.
Školský expert Tomáš Feřtek ze společnosti EDUin plány kvituje, upozorňuje ale na možné překážky. „V tomto mají ministr i stínový ministr kupodivu stejný názor, byť jsou z protilehlých politických táborů. Problém je spíše v tom, jak o tom přesvědčit pedagogickou a rodičovskou veřejnost. Ta je naladěna velmi proselekčně,“ říká.
Ředitelka pražské základní školy Eden Jana Churáčková si individuální přístup umí představit, ale za jistých podmínek. „Dostatek asistentů a méně dětí ve třídách,“ zdůrazňuje.
Přitom ale Finsko ve výdajích na žáka - stejně jako Česko - patří k podprůměru zemí OECD. Jejich reforma ze sedmdesátých let byla úspěšná. Žádné dítě nesmí být v učení pozadu. A tak zatímco čeští žáci v mezinárodních testech propadají, finští školáci jsou na předních místech.
