'Vadí mně, když se politici litují. Zvolili si to dobrovolně,' říká politický komentátor Jindřich Šídlo
„Jako novinář zažívám už osmé volby. Viděl jsem už během kampaní ledacos a stále mě baví a beru je vážně. I celé volby. Když už to jde do finále, je toho moc. Říkám si, když vidím často politiky, kteří jsou starší než já, kde na to berou sílu. Zápřah kampaně je obrovský. Sám – a to ji jen komentuji – toho mám večer plné zuby,“ říká novinář a politický komentátor Jindřich Šídlo, host Barbory Tachecí.
„Uvědomil jsem si to, když soupeřili v druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman, oba sedmdesátníci. Říkal jsem si, v respektu vůči nim, jak je udržují v chodu. Muselo to být šílené. Myslím, že to kandidáti tehdy zvládli. Přišlo mně to ale už jako týrání seniorů,“ dodává.
Zároveň k tomu ale poznamenává: „Vadí mně ale, když si politici stěžují, jak jsou přepracovaní, že nevidí rodinu a co jim to všechno vzalo. Ono jim to také mnoho dalo, usilují o naše hlasy, žádají o moc, vybrali si to dobrovolně.“
Psaní ve fofru
Otázku moderátorky Barbory Tachecí z Českého rozhlasu Plus, jaké je hlavní, publicisty opomíjené pravidlo pro psaní komentáře, její host nechává bez odpovědi. „To bohužel nevím. Myslím, že žurnalistice teď obecně škodí hrozný fofr, ve kterém se odehrává. Není to jinak možné, ale cítím, že jsme často rychlejší, než bychom být mohli a měli. Doba sítí a mimořádného spěchu může často ovlivnit kvalitu toho, co píšeme. Když jsem sám musel někdy v Hospodářských novinách reagovat textem na nějakou událost během půl hodiny, přišlo mi to potom jako výroba cviček,“ komentuje Šídlo neduhy současné novinařiny.
Sebeironie jako obrana
Podle novináře je dobré se pro život i práci obrnit sebeironií: „Dělám žurnalistiku už dvacet pět let a jsem na ledacos zvyklý. Když říkám, že mají být solidní hranice mezi novináři a politiky a mezi novináři a čtenáři, patří do toho i to, že musíte být ochotný občas něco přijmout, což není příjemné. Hrozně nemám rád, když mě někdo kritizuje, na facebooku nebo na twitteru, ale s tím nic nenadělám.“
Jindřich Šídlo
Novinář, redaktor a politický komentátor Jindřich Šídlo se narodil 21. října 1972 v Turnově. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 1992 krátce pracoval v Českém deníku, devět let působil v týdeníku Respekt a v letech 2001 až 2005 byl členem redakce deníku Mladá fronta DNES. Od listopadu 2005 do dubna 2009 vykonával funkci vedoucího redaktora domácího zpravodajství deníku Hospodářské noviny. Od května 2009 řídil domácí zpravodajství České televize a byl také jejím hlavním politickým analytikem. Od listopadu 2010 pracoval opět jako redaktor Hospodářských novin. V létě 2016 ohlásil odchod z pozice šéfredaktora politického zpravodajství a názorové sekce tohoto deníku a ke dni 1. září a přechod do vznikající redakce videozpravodajství na portálu Seznam Zprávy. Za svou žurnalistickou práci, zejména zaměřenou na oblast lidských práv, získal v roce 2007 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V roce 2013 vyhrál Novinářskou cenu v kategorii Nejlepší komentář – psaná žurnalistika. Ve stejném roce byl také v anketě Tweet roku zvolen „Osobností roku“ českého Twitteru.
