Hotel na vrcholu Ještědu byl podle Binara výjimečný tím, že součástí stavby byly i návrhy interiérů. Jiné hotely a restaurace totiž bývaly za socialismu vybavované dodatečně standardním nábytkem. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Vzpomínka na architekta Otakara Binara

Binar navrhl nábytek pro Ještěd tak, aby ladil s tvarem rotačního hyberboloidu.

„Vycházelo se samozřejmě z toho, že je to záležitost kruhová. Projevila se tam převaha oblých tvarů,“ vysvětlil v rozhovoru pro Český rozhlas Liberec. 

Bylo to obtížné, přiznával. „Dodavatelů a výrobců interiérů nebylo mnoho. Generálním dodavatelem byl jeden schopný podnik, ale i ten měl určité podmínky. Například barová židle – sedák z bílé kůže a spodek z jakési trubky ve tvaru odvozeného z tvaru Ještědu. To když viděli, tak řekli, že toho nejsou schopni,“ vzpomínal Binar.

Zakázku nakonec převzala firma Amati, která pracovala s trubkami. „Bylo to dost partyzánské,“ tvrdil architekt. 

Na vybavení Ještědu se podíleli i další význační výtvarníci té doby, například skláři Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová.

Podle Binara byl doslova zázrak, že se netypická stavba nad Libercem prosadila v době, která netypičnosti nepřála. „Myslím, že za tím byla ta obrovská chuť a vitalita architekta Karla Hubáčka,“ soudil Binar. A připomínal, že Hubáčkovi všichni kolegové na stavbě Ještědu říkali „šéfe“ – v době, kdy hlavním oslovením mělo být „soudruhu“. 

Po roce 1989 se Ještěd dostal do privatizace a přešel do soukromých rukou a původní mobiliář byl levně rozprodán nebo zlikvidován. Díky spolku Ještěd 73 se ale podařilo obnovit původní salonek, dva pokoje a legendární plyšová vajíčka. 

Ivana Bernáthová, Iveta Kalátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít