‚V Afghánistánu jeden nikdy neví, jak dlouho mír vydrží.‘
Jaký byl první rok tálibánské vlády?

Dobytím Kábulu islamistické hnutí Tálibán před rokem završilo nečekaně rychlé převzetí moci nad Afghánistánem. Jeho vládu ale dosud žádný jiný stát na světě neuznal. Nejčernější scénáře v podobě kolapsu celé ekonomiky a hladomoru se sice nenaplnily, přesto země chudne. „Změny jsou společensko-ekonomicky víceméně negativní, mír je jediná pozitivní změna, která to vyvažuje,“ vysvětlil pro iROZHLAS.cz Tomáš Kocian z organizace Člověk v tísni.

Tálibán ovládá Afghánistán. V čele správy ale není ve všech oblastech, protože se mu dosud nepodařilo podrobit celé území. Musí počítat s „konkurenčními představiteli“ zastoupenými zejména Frontou národního odporu – skládající se ze členů bývalé vlády a aktivistů z více světských i etnických pozic – roli sehrává také Islámský stát.

Jak se hnutí dostalo do čela? Když v srpnu loňského roku finišovalo ohlášené stahování vojáků Spojených států a jejich spojenců, přešel Tálibán do mohutné ofenzívy a převzal kontrolu nad zemí, kterou spravoval už v letech 1996 až 2001. Úspěšné dokončení mise se datuje k jejich vstupu do hlavního města Kábulu. Jak hnutí postupovalo od dubna do srpna, ukazuje grafika agentury AFP.

Přestože se jednalo o nenásilné převzetí moci, pohoda v následujících dnech nezavládla. Místo toho nastoupil chaos a nejistota. Ke kábulskému letišti přišly desetitisíce lidí s jediným přáním: dostat se ze země.

Důvodem vyhrocených scén u letiště byl především strach, co druhá vláda Tálibánu, která se v 90. letech ukázala jako ultrakonzervativní a krvavá, přinese. Po roce jejího působení se obavy podle Kociana z Člověka v tísni ukazují - zatím - jako ne zcela opodstatněné.

„Drastické záběry z kábulského letiště nevypovídaly o situaci v celé zemi. Shromáždily se tam desítky tisíc lidí, které chtěly využít možnost jakýmkoliv způsobem se dostat z Afghánistánu. Velká část z nich neměla faktický důvod se obávat nějakých hrozeb plynoucích ze strany Tálibánu,“ řekl pro iROZHLAS.cz.

‚Chceme mír, prosperitu a skutečný islámský systém.‘ Tálibán po stažení USA slaví vítězství

Číst článek

Navíc je odchod vojsk podle Kociana vnímán mezi Afghánci pozitivně. „Velká část populace, ať už pod vlivem propagandy, nebo zkušeností, jejich přítomnost vnímala jako okupaci. V prvních letech to tak nebylo, ale dvacet let byla příliš dlouhá doba.“

Konec dvacetiletého angažmá spojeneckých vojsk znamenal také nutnost evakuace místních spolupracovníků západních armád, ambasád nebo humanitárních organizací, které Tálibán považuje za zrádce. Odvoz ohrožených Afghánců ze země provázel chaos, v jednu chvíli muselo být dokonce kábulské letiště zcela uzavřeno. Evakuační záchranné akce některých zemí se kvůli tomu ocitly v problémech, blíže jsme o tom informovali zde.

Česká republika během tří evakuačních letů zachránila 195 lidí, z toho 170 Afghánců. Ze země odletěl i český personál ambasády. Nyní je český zastupitelský úřad v Kábulu uzavřený a velvyslanec působí z pražského ústředí, sdělilo serveru iROZHLAS.cz ministerstvo zahraničí.

Už během postupu Tálibánu v průběhu léta se objevovaly zprávy o tom, že se mstí těm, kteří se západními vládami spolupracovali například jako tlumočníci pro vojáky - ačkoliv hnutí slíbilo, že to dělat nebude a po převzetí moci v polovině srpna vyhlásilo amnestii.

Vraždy a lynčování ale podle humanitárního pracovníka Kociana probíhaly do značné míry na osobní rovině: „Je potřeba si uvědomit, že z vězení bylo na amnestii propuštěno spoustu vězňů a ti se mstili, takže často to nesouviselo s hnutím Tálibán, ale šlo o osobní msty.“

Způsob vlády

Předpoklad „vlády pevné ruky“ prostupoval veřejným prostorem. Odborníci oslovení serverem iROZHLAS.cz se ale shodují, že s roční reflexí je třeba přiznat, že k naplnění nejčernějších scénářů nedošlo.

Žádné ženy, kompromisní premiér a bývalí vězni z Guantánama. Jak vypadá vláda sestavená Tálibánem?

Číst článek

Že nastane stažení vojsk, oznámila Bidenova administrativa v dubnu minulého roku. Podmínky nicméně dojednaly v Dauhá Spojené státy s hnutím Tálibán už v roce 2020, tedy ještě za prezidenta Donalda Trumpa. Tehdejší afghánská vláda nebyla přizvána ke stolu, což se zpětně hodnotí jako klíčová chyba. Zároveň to bývá udáváno za jeden z důvodů, proč se neudržela u moci ani několik dní.

V čem Tálibán „nezklamal“ a na co byly a jsou především upřené oči západních pozorovatelů, představuje přístup k omezování práv žen. Nové politické vedení Afghánistánu toho času deklarovalo, že k tomu docházet nebude. „Před rokem jsem byl trochu optimista a věřil jsem, že Tálibán od roku 2021 a dál, je přece jenom jiný, než Tálibán v 90. letech. Ale minimálně v tomto ohledu se příliš mnoho nezměnilo,“ poznamenal akademik Slavomír Horák z Institutu mezinárodních studií na Karlově univerzitě.

Určitý pokrok ale prý existuje – například v tom ohledu, že ženy stále mohou vystupovat na televizních obrazovkách. Byť je to podmíněno zakrytým obličejem. Právě toto nedávné rozhodnutí vyvolalo vlnu solidarity s afghánskými moderátorkami, do které se zapojily ženy napříč světem. Blíže jsme o tom psali zde.

Co slíbil a dodržel, bylo již dříve zmíněné vyhnání „okupantů“. „V afghánském tisku se v této souvislosti mluví především o amerických silách. Přestože my víme, že to nebyli pouze Američané. Je to věc, za kterou Tálibán bojoval už od svého pádu (v nultých letech, pozn. red.) a je to něco, co se mu nyní podařilo,“ doplnil pro iROZHLAS.cz Horák.

Avizovaným krokem, který hnutí převedlo v praxi, bylo sblížení islámského a afghánského práva. Expert zabývající se střední Asií se v této souvislosti odvolal na znovu zprovoznění „ministerstva ctnosti“, které projednává právě tuto problematiku. „Existují další úřady, které dohlížejí na dodržování islámského práva,“ dodal.

Rozdíl oproti minulé tálibánské vládě je pak patrný především ve vnější zahraniční politice. Na domácí scéně je to patrné méně, a to i přestože ideologie zůstala, nastalo však její umírnění. Napomáhá tomu také fakt, že politické špičky jsou veskrze stabilní. „Kádrový stav tálibánského vedení je prakticky totožný s tím, jak jsme ho měli možnost poznat během loňského roku. V tomto ohledu je poměrně konzistentní. Klíčové posty jsou obsazeny stejnými lidmi,“ upozornil expert u Karlovy univerzity.

Rok úřadující vedení Afghánistánu má ale jiný problém: formálně je nikdo neuznává. Pokud by se tak stalo, dopomohlo by mu to k zisku křesla v Organizaci spojených národů (OSN), což je jednou politických priorit vedení. Jedná svým způsobem o neúspěch oproti situaci v 90. letech, kdy byla vláda uznána třemi státy – Pákistánem, Spojenými arabskými emiráty a Saúdskou Arábií.

Na druhou stranu se Tálibánci účastní celé řady mezinárodních fór a setkání. Naposledy byli v Taškentu na mezinárodní konferenci. Do země naopak přijíždí delegace, třeba z Pákistánu, Číny nebo Ruska. „Okolí vnímá Tálibán už nejen jako teroristickou hrozbu, ale také jako skupinu, se kterou je potřeba počítat a jednat,“ soudí Horák.

Finance

Hnacím motorem, proč jednat s kapacitami ze zahraničí, je vidina přílivu investic. Ty by Afghánistán potřeboval kvůli ekonomické vzpruze. V dobré kondici nebyla ekonomika ani před převzetí moci Tálibánem, a to přesto, že se od invaze v roce 2001, za vydatné západní pomoci, pomalu zlepšovala. V posledních letech byla ovlivněná častými suchy v zemi a – stejně jako ekonomiky po celém světě – pandemií koronaviru.

Významnou, a sice negativní roli sehrály postupný odchod spojeneckých vojsk, což znamenalo odliv byznysových příležitostí a pracovních míst navázaných na pobyt armád, a rychlý postup Tálibánu zemí, který odrazoval zahraniční investory.

Od chvíle, kdy v prezidentském paláci v Kábulu usedla talibánská vláda, přišlo další zhoršení. Došlo k masivnímu poklesu v zahraniční pomoci, která do převratu tvořila podle Světové banky 45 procent Afghánského HDP a zároveň z ní bylo financováno 75 procent vládních výdajů. Následovala izolace od mezinárodního finančního systému, zmražení zahraničních rezerv, sankce na vybrané sektory a „odliv mozků“ neboli emigrace vzdělaných a vysoce kvalifikovaných lidí.

Výsledkem je křehký ekonomický systém, vysoká nezaměstnanost a propad rekordního množství lidí do chudoby.

„Výrazně tady ubylo pracovních míst, státní zaměstnanci v jednu dobu nedostávali výplaty. Řada lidí přišla o úspory, ten, kdo měl peníze v bankách, musel si je vybírat v malých objemech, mezinárodní bankovní transfer nefunguje, což ztěžuje jakékoliv možnosti obchodování,“ vyjmenovával Kocian ekonomické obtíže.

Humanitární krize, která je výsledkem všech výše uvedených „přísad“, přiměla neziskové organizace, které původně po převratu ze země odcházely, k návratu. „Uvědomily si, že bez jejich přičinění v zemi hrozí hladomor,“ hodnotí Horák. O tom, jak současnosti vypadá působení na afghánské misi, vedl server iROZHLAS.cz rozhovor se zdravotní sestrou z Lékařů bez hranic.

„Co se týče objemu pomoci, tak ta je navyšována vzhledem k potřebám, které jsou veliké,“ říká Kocian. Hladomor sice nenastal, v současné době je více než polovina obyvatel téměř čtyřicetimilionového Afghánistánu indikována jako „potenciální příjemce pomoci“. „Je to za posledních dvacet let bezprecedentní číslo, v minulosti ta percentilní částka byla daleko menší,“ poznamenal.

Tálibán se podle Kociana k působení zahraničních neziskových organizací staví pragmaticky, protože ví, že přes humanitární organizace proudí do země značná částka peněz, a neklade proto zásadní překážky pro jejich práci.

Ekonomickým problémem z dlouhodobého hlediska by mohlo mít postupné vypuzení žen ze vzdělávacího systému a ze zaměstnání. Znamenalo by to, že se na ekonomice země nebude účastnit polovina jejích obyvatel.

Zoufalí Afghánci utíkají ze země. Vládnoucí hnutí Tálibán místo toho řeší další omezování práv žen

Číst článek

Život pod Tálibánem

Přístup současného vedení k ženám je samostatnou kapitolou. Z veřejného prostoru sice nezmizely, jsou jim ale kladeny nejrůznější překážky. „Obecně počet viditelných žen se snížil. Přispívá k tomu i to, že ženy se prostě obávají. My sami hledáme na některé pozice cíleně ženy a vidíme, že zájem z jejich strany je menší,“ přiblížil osobní zkušenost z místa humanitární pracovník.

Byla také stanovena vzdálenost, na kterou se ženy mohou pohybovat samy bez doprovodu, tedy bez tzv. mahrama. Ta je v současnosti vyměřena na 72 kilometrů od jejich domova.

Vzdělávání je pak dalším omezením. Letos v březnu mělo dojít k znovuotevření středních škol pro dívky. To se ale nestalo, a jak o měsíc později naznačil český velvyslanec Jiří Baloun, ani se to v brzké době neočekává. Server iROZHLAS.cz před nedávnem o ženských právech v Afghánistánu psal podrobně zde.

Kromě ženských práv jsou potlačovány i náboženské svobody. „Dochází k vytěsnění některých náboženství – ať už to jsou zcela minoritní záležitosti od křesťanských přes židovské. Ale velmi silně se to týká tzv. hazárské nebo šiitské populace,“ upozornil Horák z Institutu mezinárodních studií. Hazárové podle něj na pád předchozí vlády velmi doplatili, přestože Tálibán deklaroval náboženskou volnost minimálně v islámském spektru.

Nespokojenost s aktuálním nastavením čas od času přeroste v místní nepokoje, protesty proti vládě se ale objevují spíše sporadicky. V případě, že se tak stane, dochází k násilnému potlačení a potrestání předních aktérů, často vzetím do vazby.

Klid zbraní

Na to, jak velkou podporu má tálibánská vláda, nejsou data. Potlačováním protestů si nicméně pozici upevňuje. Dopomáhá k tomu mimo jiné i napojení na policii. Pro vládu totiž represivní složky představují bod, o který se mohou opřít.

Podle Horáka, který dění v Afghánistánu dlouhodobě sleduje, to ovšem nevypovídá v zásadě o prorůstání vazeb mezi státem a policií. Spíše to dokládá ekonomickou závislost zaměstnanců na svých postech: „Řada policistů, přestože si mohou myslet něco jiného, raději zůstává ve výkonu služby.“

V obecné rovině se bezpečnostní situace po odchodu spojeneckých vojsk v zemi zlepšila. „Humanitární organizace mají daleko lepší dosah a možnost přístupu do oblastí, které předtím nebyly přístupné z důvodu konfliktu,“ vysvětlil Kocian. Má s čím srovnávat – Člověk v tísni na území Afghánistánu působí již jednadvacátým rokem. Důvodem je úbytek bezpečnostních incidentů a ukončení bojů proti těm, které Tálibán viděl jako „okupanty“.

„Neznamená to, že je tady úplně bezpečno, ale v porovnání s rokem 2021 a předtím je to výrazná změna. Je to logické: ti, kteří vyvolávali útoky, jsou teď u moci a neútočí,“ doplnil pro iROZHLAS.cz Kocian.

Podle projektu Brownovy univerzity Cost of War bylo během dvacetileté přítomnosti zahraničních vojsk v zemi zabito 46 319 civilistů. OSN opakovaně informovalo, že většinu úmrtí mají na svědomí právě Tálibánci a další protivládní skupiny.

Do budoucna se rýsují se dva hlavní problémy, které kromě nízkého výkonu ekonomiky bude muset tálibánská vláda řešit: vnitřní nesoudržnost vlastního islamistického hnutí a možné ohrožení současné vlády ještě mnohem radikálnější skupinou, se kterou Tálibánci bojují na východě země: Islámský stát khorasánské provincie nebo ISIS-K. Ten je například zodpovědný za bombový útok z loňského srpna u kábulského letiště, při kterém zemřelo 13 amerických vojáků a 169 Afghánců, kteří se snažili dostat ze země pryč.

„Změny jsou tedy víceméně negativní společensko-ekonomicky, mír je jediná pozitivní změna, která to vyvažuje,“ hodnotí Kocian první rok tálibánské vlády. „Ale v Afghánistánu člověk nikdy neví, jak dlouho mír vydrží,“ uzavírá pro iROZHLAS.cz.

Anna Urbanová a Kateřina Gruntová

Související témata: Afghánistán, Tálibán, Kabul, ženská práva, stahování vojsk, USA, Západ, islám, islámské právo, šaría