Americká podpora Ukrajiny je slabá. Evropě může být s Trumpem hůř, říká Bushův bezpečnostní expert
„Administrativa Bidena a Harrisové selhává v pěti základních bodech podpory Ukrajiny. S Trumpem v Bílém domě ale hrozí Putinovo vítězství a s tím nebezpečí pro Evropu i zhoršení situace ve světě,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál Ian Brzezinski, bezpečnostní analytik Atlantic Councilu, který měl ve vládě republikána George Bushe mladšího na starosti NATO a Evropu.
Co je v sázce v těchto volbách amerického prezidenta, pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku?
Máme na výběr mezi dvěma kandidáty. S týmem Kamaly Harrisové se budou Spojené státy i nadále angažovat v mezinárodním dění, budou aktivním lídrem ve spolupráci se spojenci a partnery. Půjde o administrativu, která si zřejmě bude připouštět, že naší hlavní výzvou je střet autokracie a demokracie.
A co to znamená pro budoucnost svobody a vlády práva? Donald Trump nabízí velmi odlišný přístup k mezinárodnímu dění. Více ho určují osobní vztahy mezi ním a ostatními lídry a méně mu záleží na mnoha našich spojencích a skoro na všech mezinárodních organizacích. Přináší pocit, že naši partneři s námi zacházejí špatně a že zneužívají naší dobré vůle.
A skoro to vypadá, že by mohl lépe vycházet s našimi nepřáteli, jako jsou prezidenti Číny a Ruska Si a Putin nebo severokorejský vůdce Kim. Tohle je volba, před kterou teď Amerika stojí. Vůdčí úloha na mezinárodní scéně, obrana našich hodnot, zájmů a spojenců, spolupráce s nimi. Nebo prezident, který s sebou přináší pocit, že nás mezinárodní systém i naši spojenci poškozují. A příklon k bližší spolupráci s našimi nepřáteli.
Trumpovi blízcí a vysoce postavení spolupracovníci z prvního období v Bílém domě v čele s jeho někdejším šéfem kanceláře Johnem Kellym bijí na poplach. Tvrdí, že Trump projevoval obdiv k loajalitě Hitlerových generálů, mluví o něm jako o fašistovi, muži s diktátorskými choutkami, jako o nebezpečí pro americkou národní bezpečnost. Trump to odmítá. Jak vážně máme brát takovéto výroky těsně před volbami?
Ty výroky, které jste zmiňoval, jsou důvěryhodné.
Generál John Kelly je vysoce respektovaný čtyřhvězdičkový důstojník námořní pěchoty. Není důvod, proč by si tohle vymýšlel nebo o tom lhal. Podobně se vyjádřili a to znepokojení s Kellym sdílejí i další přední členové první Trumpovy administrativy. Ministr zahraničí Rex Tillerson, ministr obrany Mark Esper, jeho předchůdce Jim Mattis, poradce pro národní bezpečnost John Bolton… ten seznam je dlouhý. Ale ono stačí si připomenout výroky Trumpa samotného – že chce být během prvního dne ve funkci diktátorem, že chce využít armádu k nahánění nelegálních přistěhovalců.
Trump žaluje televizní stanici CBS. Tvrdí, že měla klamavě sestříhat rozhovor s Harrisovou
Číst článek
Volá po stíhání svých politických nepřátel. Některé politiky nazývá vnitřním nepřítelem, třeba Nancy Pelosiovou (demokratka, bývalá šéfka Sněmovny reprezentantů – pozn. red.). Jako republikán tedy říkám, že si stačí poslechnout Trumpa samotného, aby to vyvolalo znepokojení, že mu chybí respekt k vládě práva a že pochlebuje autoritářům a autoritářské moci.
Trumpovi zastánci o tom často říkají, že to je jeho styl, pouhá rétorika. Že za jeho prezidentství USA na mezinárodní scéně zůstaly v táboře demokracie, zůstaly v NATO, že nezačal žádnou novou válku. Nejsou tedy ty obavy přehnané?
Myslím, že s obavami to můžete přehnat, jenže nedá se popřít, co Donald Trump řekl a o co se pokusil. Snažil se zahájit vyšetřování tehdy bývalého viceprezidenta Bidena. Tlačil na prezidenta Ukrajiny Zelenského, aby začal vyšetřovat Bidena a jeho rodinu.
Trump také chtěl po ministru spravedlnosti a jeho resortu, aby vyšetřoval jeho politické soupeře. Ti to odmítli, protože jim to nebylo příjemné nebo to považovali za nezákonné. Takže tu máme reálné skutky, které k těm obavám vedou. Ano, můžete zveličovat obavy ve srovnání s tím, co prezident Trump nakonec skutečně udělá, pokud bude znovu zvolen. Ale nemůžete ignorovat, že sám Trump velmi legitimní obavy vyvolává, a to i svými výroky z poslední doby.
Když byl ještě předpokládaným kandidátem demokratů současný prezident Joe Biden, velkým tématem byla jeho fyzická i mentální kondice. Teď je to Donald Trump, kdo se může stát historicky nejstarším inaugurovaným prezidentem USA, mimo jiné s prstem na jaderném tlačítku. Jeho veřejná vystoupení a nekoherentní projevy v poslední době teď také vyvolávají debatu o jeho kondici, zvlášť když nechce zveřejnit zprávu o svém zdravotní stavu. Tohle pro vás je, nebo není znepokojivé?
Pro mě nebyla věrohodná Trumpova kritika Bidenovy připravenosti. Stejně tak mě neznepokojuje zdravotní stav Donalda Trumpa.
Samozřejmě by bylo lepší, kdyby zdravotní dokumentaci zveřejnil. Ale u něj jsem víc znepokojený jeho skutky, výroky, přísliby a tím, jak rozdělujícím politický prvek představuje. Proto je pro mě velmi nepříjemná představa jeho návratu do funkce.
Trumpova možná pomsta
Zmiňoval jste Trumpovy výhrůžky, hledání vnitřního nepřítele, dává otevřeně najevo touhu po pomstě. Máte dojem, že ve Spojených státech už mají lidé i strach se vůči Donaldu Trumpovi vymezovat? Že společnost začíná ovládat strach?
Naše politika se bohužel změnila a je teď nejen polarizovaná, ale agresivní, div že ne násilná.
Lidi raději moc nenosí trička s obličejem Kamaly Harrisové nebo Donalda Trumpa, protože se bojí, že na ně někdo začne křičet, házet jídlem a podobně. Tohle jsem tu nikdy za svého života neviděl, je to poprvé. A bohužel, primárně za tenhle obrat v americké politice může Donald Trump. Takže doufám, že po těchto volbách tuhle fázi překonáme a vrátíme se k přátelskému soupeření mezi politickými myšlenkami namísto házení bahna a výhrůžek násilím.
4:30
Minulé prezidentské volby rozhodlo ve Wisconsinu 20 tisíc hlasů. Důležitou roli bude stát hrát i letos
Číst článek
Na druhou stranu byl to právě sám Trump, kdo se stal v poslední době terčem pokusů o atentát. To taky považujete za důsledek této atmosféry?
Naprosto. On byl samozřejmě obětí těch útoků, ale přispěl k té atmosféře ve společnosti, k tomu kontextu, ve kterém se to odehrálo.
Pokud jde o další vývoj na mezinárodní scéně, máte podobné obavy jako u Donalda Trumpa také u Kamaly Harrisové a jejího možného prezidentství? Někteří její kritici třeba tvrdí, že ji světoví lídři nebudou respektovat.
To je podle mě neopodstatněné. Myslím, že většina světových lídrů respektuje jakéhokoli prezidenta Spojených států, protože byl řádně zvolen. A jsem si jistý, že tohle budou spravedlivé volby.
Pro náš region je klíčové budoucí angažmá USA v transatlantické bezpečnostní politice a v pomoci Ukrajině proti ruské agresi. Povězte nejprve, jak hodnotíte přístup současné administrativy Joe Bidena a viceprezidentky Kamaly Harrisové k Rusku a Ukrajině. Když jsme spolu mluvili krátce po Putinově tažení na Kyjev na jaře 2022, kritizoval jste Bidena, že neusiloval o bezletovou zónu nad Ukrajinou.
Myslím, že americká pomoc Ukrajině je nedostatečná.
Zároveň je potřeba pochválit prezidenta Bidena a jeho tým za to, jak širokou koalici na bezpečnostní pomoc Ukrajině dokázal vytvořit. To byl Bidenův důležitý úspěch, bez toho by na tom dnes Ukrajina byla mnohem hůř, pokud by vůbec existovala. Ale vidím nedostatečné odhodlání tu válku ukončit za podmínek, které by byly skutečně spravedlivé a zajistily dlouhodobou stabilitu v Evropě i jinde.
V čem přesně podle vás to selhání spočívá?
Neposkytli jsme veškerou bezpečnostní pomoc, co jsme mohli. A neposkytli jsme ji dostatečně rychle. Ukrajině by to pomohlo získat zpět mnohem víc jejího území. Nepostavili jsme se dostatečně za válečné cíle Ukrajiny, byli jsme v tom neurčití. Aby získala zpět veškeré původní teritorium – to by měl být i náš jasný cíl při podpoře Ukrajiny. Pokud to neděláme, vede to jen k ukrajinskému rozčarování a posilujeme tím Putina.
Jak hodnotíte americkou politiku právě vůči Rusku po plošné invazi Ukrajiny?
Na Rusko jsme neuvalili takové ekonomické sankce, jaké jsme mohli. Měli jsme to dělat sami a tlačit k tomu i naše spojence, abychom naprosto odřízli ruskou ekonomiku od světových trhů. To jsme neudělali, ruská ekonomika naopak v posledních dvou letech vzrostla a v roce 2025 se předpokládá její růst o víc než tři procenta.
To je svědectví o nepřiměřenosti našich sankcí a jejich vymáhání. Sankce nejsou všechno, ale mohou velmi zpomalit ruskou válečnou mašinu. Taky neděláme žádnou informační kampaň. Za studené války jsme s obrovským úsilím pumpovali pravdu do prostoru Sovětského svazu a Varšavské smlouvy. I to je součástí celkové strategie, která tehdy měla úspěch. Zvlášť když si uvědomíme, jak Rusko a Čína zaplavují náš prostor dezinformacemi, aby naši společnost rozdělily a narušily volby v USA i jinde.
‚Prosím, zastavte tu nenávist.‘ Springfield se po Trumpově lži potýká se záští vůči přistěhovalcům
Číst článek
My máme výhodu pravdy a měli bychom ji využívat jako naši zbraň k tomu, abychom ukončili válku na Ukrajině. A té bychom měli dát jasnou vizi možného členství v NATO. Takže když to shrnu, ve všech pěti bodech jednala současná americká vláda nedostatečně, ať jde o to postavit se za cíle Ukrajiny, o dodávky bezpečnostní pomoci, o ekonomické sankce, o informační válku i o integraci Ukrajiny do NATO.
Přístup k Ukrajině
Jak by se podle vás lišil přístup USA k Rusku a Ukrajině v případě volebního vítězství Harrisové, respektive Trumpa?
U Harrisové se obecně předpokládá, že bude v tomto smyslu pokračováním Bidenovy administrativy. Není jasné, v jakých nuancích by se ten přístup lišil. Harrisová říká, že bude Ukrajince podporovat, že si přeje jejich vítězství. Jenže nevysvětlila, jak toho chce dosáhnout. Jak moc by se její podpora lišila od té Bidenovy. Bude silnější? Nevím. Můžu leda držet palce.
Jak by to podle vás vypadalo s Trumpem v Bílém domě?
Ten naopak řekl docela jasně řekl, jak by na ruskou invazi odpověděl. Chce válku zastavit, ale z jejího rozpoutání obvinil Ukrajinu. Naznačuje, že by bylo chybou přibrat Ukrajinu do NATO. Lidé z jeho okolí volají po odevzdání ukrajinského území Rusku. A po stálé neutralitě, což znamená odebrat Ukrajině právo rozhodovat o sobě samé a o její roli na mezinárodní scéně. To jsou velmi odlišné vyhlídky oproti tomu, co naznačuje Kamala Harrisová.
U Harrisové tedy nedovedete z ničeho přesně vyčíst, jak by ta kontinuita mohla vypadat?
Řeknu to takhle – kontinuita nebude stačit, aby Ukrajincům umožnila zvítězit. Čas není na straně Ukrajiny. Slova o podpoře, dokud bude potřeba – to přesně chce Putin slyšet, protože Ukrajinu vyčerpává a spolu s ní také západní hmatatelnou i politickou podporu.
Ovšem alternativou aspoň k té kontinuitě je teď přístup Donalda Trumpa, tedy že Ukrajina odevzdá území a zůstane neutrální. A historie nás učí, že tohle je appeasement. Vám nemusím vyprávět, že to nás vrací k Chamberlainovi, který přesně takové ústupky žádal před druhou světovou válkou po Československu.
V současném kontextu totéž zaznívá od Trumpa. A znamenalo by to nejen zabrání části Ukrajiny Ruskem, ale i signál ostatním autoritářským režimům a krok směrem k rozvratu mezinárodního řádu a k potlačení svobody a demokracie ve světě. Máme tu nebezpečnou paralelu.
23:35
Politolog: Trumpovi stoupenci urazili kdekoho. U Portorikánců ale zapomněli, že jde o miliony voličů
Číst článek
Přece jen ale asi nejde srovnávat nacistické Německo v plné síle před druhou světovou válkou a vojensky dost vyčerpané Rusko. Na druhou stranu Spojené státy se nakonec v té době postavily jasně na stranu svobodného světa. Podle toho, co naznačujete – měli bychom se tedy i v Česku, dnes zemi NATO, obávat možného zhoršení bezpečnostní situace v případě Trumpova návratu do Bílého domu?
Bezprostřední hrozba pro Prahu je zřejmě trochu vzdálená, právě kvůli vyčerpání ruského vojska. Ale kdo si myslí, že dopřát Putinovi vítězství by znamenalo konec hrozby většího konfliktu v Evropě, tak je podle mě naivní a nepoučil se z historie.
Pokud Putin dostane kus ukrajinského území, využije čas k tomu, aby se oklepal a zkusil to znovu. Navíc by to poškodilo důvěryhodnost NATO. Vyvstala by otázka – jak je možné, že i přes podporu NATO s tak velkou převahou HDP a vojenských rozpočtů se Rusku podařilo brutálně drapnout kus Ukrajiny? Putinovo vítězství by bylo signálem, že transatlantická aliance ztratila politickou vůli a odhodlání, díky kterým byla v posledních 75 letech tak úspěšná.
Trumpova budoucí administrativa
Zůstaňme ještě u možného přístupu druhé Trumpovy administrativy k Rusku a Ukrajině. Ti, kdo se té situace neobávají, zmiňují jako přednost Trumpovu nepředvídatelnost. Je skutečně nepředvídatelný, nebo už něco odhadnout můžeme?
Trump je ze své podstaty nepředvídatelný. On to má rád, rád působí senzace. Neproslavil se jako stratég.
Víme, že mnoho jeho záměrů se během jeho prezidentství nenaplnilo, protože si do Bílého domu přivedl tým, jehož mnozí členové bránili jeho instinktivním reakcím. Tentokrát by si přivedl tým, který by se mnohem víc skládal z loajalistů. Budou najati ne proto, aby přinesli své vlastní myšlenky, ale aby vykonávali Trumpova přání.
Takže nečekejme více strategie a koherence, čekejme méně odporu vůči nápadům, které by se spoustě z nás nelíbily. Mám na mysli třeba politizaci armády, nucení Ukrajiny, aby se vzdala území, plošná cla. Ta opatření budou nepředvídatelná, mezi sebou v rozporu, zato budou vykonávaná s větší rozhodností. To by byl velký rozdíl mezi Trumpem 1 a Trumpem 2. Ten první najal do nejvyšších vládních pozic hodně lidí, kteří byli proti tomu, co chtěl udělat. Tentokrát si lidi vybere právě podle toho, jestli jsou připravení a dychtiví udělat přesně to, co řekne.
4:02
‚Vybíráme z kandidátů, ze kterých nejsme úplně nadšení.‘ Volby v USA mohou rozhodnout mladí voliči
Číst článek
Jaký typ lidí by tedy tvořil Trumpovu druhou vládu? Rozumím tomu, že nikoli mnozí z těch, co tvořili tu první, protože ti teď před ním často varují…
Ne, z takových tam nebude nikdo. Trumpův tým teď ve velkém prověřuje lidi, aby neudělal „chyby“, kterých se dopustil minule.
Republikánský senátor Lindsey Graham na jaře tvrdil, že s Trumpem by americká pomoc Ukrajině mohla dokonce posílit, pokud by mu to připadalo výhodné, třeba obchodně. Považujete to za realistickou možnost?
Lindsey Graham má k Donaldu Trumpovi mnohem blíž než já, takže této možnosti můžu jen držet palce. Problém je v tom, že vnímám, co říká Trump, co říká viceprezidentský kandidát J. D. Vance, co napsal generál Kellogg – je tu dostatek důvodů se obávat, že podpora Ukrajiny by pod Trumpovým vedením nebyla silná.
Jak by to bylo s dalším americkým angažmá v NATO? Trumpův bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton tvrdí, že Trump chtěl, aby USA Alianci opustily. Co by se dělo v tomto ohledu s návratem Trumpa do Bílého domu?
Podle toho, co bývalý prezident Trump a jeho poradci říkají, tak nejsem tak znepokojený jako jiní, že by se pokusil okamžitě vyvést Spojené státy z NATO.
Možná by se to změnilo po dvou letech, pokud by ho frustrovaly vztahy s ostatními lídry v rámci NATO. Rád si připisuje zásluhu na navyšování obranných rozpočtů členských zemí. Volá po tom, aby členové své závazky plnili, zatím to asi osm nebo devět z nich nedělá. Na ty by tlačil. Zřejmě by přišel do NATO a žádal další navyšování obranných rozpočtů – ze dvou na tři procenta HDP, což je zřejmě správné vzhledem k tomu, jaké bezpečnostní situaci čelíme teď a pravděpodobně budeme i nadále.
Měli bychom tedy rozlišovat mezi jeho přístupem k ruské válce na Ukrajině a k NATO?
Ano, měli bychom to rozlišovat. Nemyslím si, že by měl stažení se z NATO na seznamu toho, co chce stihnout za prvních sto dní. Tam bych čekal snahu přinutit Ukrajinu ukončit válku, to v posledních týdnech silně zdůrazňuje. A to, po čem on a jeho poradci volají, by v konečném důsledku bylo Putinovým vítězstvím.
Pokud by se to stalo, Rusko se za nějaký čas zotavilo a povzbuzeno úspěchem zkusilo nějakou formou zaútočit na zemi NATO, jak by Spojené státy pod Trumpovým vedením zareagovaly? Víme, že se Donald Trump rád chlubí, jak varoval evropské státníky zemí, které nemají dost vysoký obranný rozpočet, aby na pomoc USA při napadení Ruskem nespoléhaly…
K tomu máme velmi málo informací, takže předpokládáme. Ale Trump varoval, že nechce podporovat Ukrajinu až do vítězství kvůli hrozbě jaderné války.
Několikrát řekl, že si nemůžeme dovolit jadernou válku s Ruskem. A když to prohlásí o Ukrajině, něco nám tím říká i o své vůli podpořit spojence v NATO, pokud by na něj zaútočila jaderná velmoc Rusko. Když kritizujeme prezidenta Bidena za to, jak ho Putin úspěšně ovlivňuje svými jadernými hrozbami, tak totéž platí o bývalém prezidentu Trumpovi.
‚Labilní člověk posedlý odplatou.‘ Harrisová u Bílého domu varovala před Trumpem
Číst článek
Kdo z dvou hlavních kandidátů by spíš přispěl k uklidnění situace a ke konci utrpení na Blízkém východě?
Myslím, že ke spravedlivému řešení tohoto konfliktu a k vyhlídkám na trvalé smíření by spíš přispěla politika Harrisové. To proto, že se jasně vyjadřuje ve prospěch dvoustátního řešení. Ona silněji vyjadřuje znepokojení z toho, jak přehnaně a bezohledně Izrael používá vojenskou sílu, a zároveň podporuje právo Izraele na sebeobranu. Potřebujeme dál podporovat Izrael, ale zároveň ho musíme donutit, aby nepůsobil vedlejší škody a více dbal na vážnou situaci těch trpících Palestinců, kteří jsou naprosto nevinní.
Mluvil jste na začátku o hlavním globálním střetu dneška – mezi autokraciemi a demokraciemi. Rusku poslala na pomoc vojáky Severní Korea, máme tu Čínu, Írán, objevují se obavy z většího světového konfliktu. Jak důležitou roli v dalším vývoji sehrají americké prezidentské volby?
Největší prioritou nové administrativy v oblasti národní bezpečnosti bude zabránit tomu, aby tyto tři hlavní spory, tři hlavní hrozby pro americké a spojenecké zájmy ve světě přerostly ve světový konflikt.
Mám na mysli ruskou intenzivní válku na Ukrajině, rostoucí násilí na Blízkém východě a zvyšující se agresivitu Číny v Indopacifiku. Před pěti lety šlo o tři různé regionální spory. Dnes jsou propojené a rozpoutává je „osa rozvratu“, jak to někteří nazývají – Rusko, Čína, Írán a Severní Korea. Vidíme severokorejské vojáky na Ukrajině, íránské drony používané Rusy, ruské technologie v KLDR a Íránu. Čína všechny financuje – kupuje íránskou ropu, průmyslově podporuje ruskou válečnou mašinu.
Jde o čtyři mocnosti, které spolupracují, a tři eskalující spory. Výzvou pro příští americkou vládu bude zastavit eskalaci a zamezit, aby se z toho stala globální konfrontace. A bude to těžké. Aby se toho dalo dosáhnout, je podle mě nejprve potřeba pomoci Ukrajině porazit ruskou agresi, a to rychle, rozhodně a ukončit to podle ukrajinských podmínek. Tím v podstatě vyšachujete Rusko. Putin bude mít své starosti doma. Zároveň to ukáže, že světové demokracie jsou stále odhodlané rozhodně bránit své hodnoty a zájmy. Bude to silný vzkaz Íráncům, Číňanům a Severokorejcům.
Jak by se tedy situace celkově ve světě lišila, kdyby se do Bílého domu dostal Trump, respektive Harrisová?
Znovu – jeden kandidát se chce angažovat v podpoře Ukrajiny, protože považuje možné vítězství Ruska za cestu k větší válce v Evropě a zřejmě i jinde. Druhý kandidát chce ukončit boje okamžitě, v podstatě za ruských podmínek, předáním ukrajinského území Rusku a donucením Ukrajiny k neutralitě, což znamená neustálou zranitelnost ze strany Ruska.
Tyto dva přístupy se týkají jak Ukrajiny, tak i té širší situace. Nejsou to oddělené věci. Když se chcete zaměřit na Rusko, souvisí s tím třeba i posílení sankcí vůči Číně. Ani jedna volba tedy není dokonalá, ale jedna z nich je horší. Podle toho, co dává najevo, tak lépe na tom zřejmě budeme s administrativou vedenou současnou viceprezidentkou Harrisovou.
