Dekarbonizace je jen nástroj. Konečným cílem je blahobyt lidí, říká exprezident Kostariky
Změna klimatu a škody s ní spojené jsou stále závažnější. Plán, jak ji řešit, se v EU jmenuje Green Deal. Ten je v Česku pod velkým tlakem. Odpůrci argumentují mimo jiné potřebou zbrojit nebo konkurenceschopností. Carlos Alvarado Quesada to vidí jinak. Do roku 2022 byl prezidentem Kostariky, která v mnohém může sloužit jako vzor klimatické politiky. Rozhovor pro iROZHLAS.cz dal na Tuftsově univerzitě v Bostonu, kde je profesorem politické vědy.
Coby prezident Kostariky jste v roce 2019 rozjel ve své zemi program dekarbonizace velmi podobný evropskému Green Dealu. Svět se ale za posledních šest let hodně změnil. Jak vnímáte snahu o dekarbonizaci teď? A jak reagujete na volání po oslabení nebo zrušení těchto plánů?
Myslím, že musíme hlavně ctít zásadu, že jde v první řadě o lidi. V minulosti jsme se často soustředili na tu hlavní, zelenou část příběhu. Já jsem to dělal taky. Je to takové to: „Chceme solární panely, chceme dekarbonizovat.“ A pro budoucí generace je to nezbytné. Jenže jsme neukazovali, jak to pomáhá lidem tady a teď.
Soudržná komunita, absence stresu a bezmasá strava. V modré zóně v Kostarice se lidé dožívají přes 90 let
Číst článek
A ono to pomáhá, to je na tom právě zajímavé. Když dekarbonizujete, zlepší se kvalita ovzduší. Energie z obnovitelných zdrojů je ve většině případů levnější. Udržitelná energetika zároveň pomáhá nezávislosti. Nemusíte dovážet fosilní paliva ze zemí, které toho mohou zneužívat.
Celá tato transformace taky vytváří spoustu pracovních míst – a to nových a lepších. Takže musíme jasněji ukazovat, jak dekarbonizace zároveň přímo pomáhá lidem. Samozřejmě existuje spousta tlaku na to, aby se postup v ochraně klimatu zastavil. Ale pokud zdůrazníme, že nejde jen o životní prostředí, ale o nás, tak objevíme mnoho zásadních důvodů, proč je potřeba, abychom dál postupovali tímto směrem.
Jak to tedy zafungovalo v Kostarice? Co jste dokázali? A nenarazil jste s tím?
V roce jsme 2019 odstartovali náš dekarbonizační plán, který byl velmi ambiciózní a stále přináší výsledky, protože poběží až do roku 2050. Když jsme s tím začínali, hodně lidí tvrdilo, že to poškodí ekonomiku, že je to k ničemu, že se to zaměřuje na záležitosti, které nejsou pro lidi podstatné a zajímavé. Ale studie ukázaly, že je to ekonomicky výhodné.
32:39
Hladík: Kdo nevidí krizi klimatu, je politikem minulosti. Neřešme cíle Green Dealu, ale cestu k nim
Číst článek
Kostarice to celkově přinese čistý užitek v hodnotě padesáti miliard dolarů. Ten program Kostarice otevřel nové zdroje financování, ke kterým jsme neměli přístup. Kromě toho to vytváří i ta pracovní místa. Takže kdybyste se mě zeptali teď, v roce 2025, tak bych asi změnil jen název toho programu.
Dekarbonizace je totiž jen nástroj – konečným cílem je blahobyt lidí. Lidi musejí být ve středu toho, čeho se snažíme dosáhnout. Chceme, aby se dařilo dětem, to ale nebude možné na planetě plné požárů či povodní.
Je to tedy velká zodpovědnost ekonomická, společenská i morální ve vztahu k těm, které máme rádi. Udržet směr je klíčové, ale možná se zamysleme nad tím, jak to formulujeme.
‚99 procent‘
Jak jste zmínil, lidský mozek žije hlavně přítomností, je to přirozené. Vaše popularita během prezidentství poklesla, i když roli mohly hrát různé faktory. Byl jste prezidentem během pandemie covidu. Ale dovedl jste před Kostaričany dekarbonizační plán obhájit, nebo vás to stálo politické body?
Výsledky jsou smíšené. Lidé, kteří věří, že je to nezbytné, to podporovali. Hodně jich bylo mezi mladými. Pak byli skeptici. Ale mnoho z nich to začalo podporovat, když se ukázalo, že transformace má ekonomické přínosy. Teď je Kostarika například zemí s nejvyšším zastoupením elektromobilů na západní polokouli.
25:59
Vohánka: Dekarbonizace je megatrend, který se nezastaví. Politici se ale s byznysem musí bavit
Číst článek
A naše elektřina pochází z devadesáti devíti procent z čistých, obnovitelných zdrojů, takže tato flotila znamená lepší kvalitu ovzduší. Kromě toho jdeme příkladem a vytváříme nový trh. Nebo zemědělství – tam byl nějaký odpor k dekarbonizaci, ale pak se ukázalo, že jsme jako země konkurenceschopnější. Zlepšil se náš přístup na evropský trh.
Takže vidíte, že musíme tvrdě prosazovat perspektivu, kterou je živobytí lidí. Musíme mluvit o tom, co je pro ně důležité. Třeba rodiče a prarodiče se strachují o budoucnost dětí. Lidi obecně zajímá tvorba pracovních míst. To všechno tam spadá.
Pokud někdo pracuje třeba v uhelném dole, neznamená to, že nemá budoucnost. Právě naopak! My bychom takové lidi měli aktivně zapojit a tu budoucnost společně zajistit. Je to prostě záležitost širší debaty – a není zbytečná. Musíme najít ty správné cesty, existuje mnoho způsobů, jak dojít k cíli.
‚Realita je složitá‘
Polský premiér Donald Tusk začátkem roku, když jeho země přebrala předsednictví Evropské unie, mluvil o potřebně revize evropského Green Dealu. Taky řekl, že vysoké ceny energií mohou svrhnout demokratické vlády. Někteří čeští politici si to vyložili tak, že je potřeba v zájmu demokracie zabrzdit dekarbonizaci. Je to správný přístup, nebo se dá dělat obojí?
U nás máme přísloví, které říká, že musíte žvýkat za chůze. Nemyslím si, že se to dá postavit takto proti sobě – buď jedno, nebo druhé. Podle mě musíme dělat obojí zároveň – chránit demokracii i planetu, tedy živobytí lidí. Populismus se tohle někdy snaží zneužívat. Ale realita je složitá.
Směřujeme teď podle aktuálních projekcí k oteplení v průměru o tři stupně Celsia. To by znamenalo, že se na mnoha místech světa nebude dát žít. To by vedlo k velké klimatické migraci, do pohybu by se daly i celé ekosystémy. A už se to i děje.
‚Zelený Donald.‘ Trump jde aktivně proti ochraně klimatu, někteří ho ale nazývají radikálním ekologem
Číst článek
Takže já věřím v to, že potřebujeme dělat obojí. Řešit krizi klimatu a životního prostředí a zároveň dát lidi do popředí toho problému a řešit jejich životní podmínky. Je to velmi komplexní, ale nemyslím si, že to vyřešíme tím, že to zjednodušíme.
Pokud řekneme, že nás zajímají jen pracovní místa, a zbytek je nám jedno, tak můžeme přijít jak o demokracii, tak o planetu, a nakonec i o ta pracovní místa. A o život. Pokud se soustředíme jenom na posilování demokracie, jaký to má smysl, když například nezajistíme práci a stav planety se bude dál zhoršovat?
Ale platí to i naopak. Pokud se budeme zabývat jen planetou a nebudeme podporovat demokracii a zaměstnanost, lidi přestanou životní prostředí podporovat. Musíme tohle držet v rovnováze a myslet při tom především na lidi. Pracovat na životním prostředí, na demokracii a na udržitelném živobytí pro všechny.
Bezpečnost
V Evropě je teď velkým tématem zvedání výdajů na obranu a bezpečnost. Mnoho politiků včetně českého premiéra tvrdí, že kvůli tomu musíme přehodnotit, nebo dokonce zrušit Green Deal, tedy ochranu klimatu a související sociální programy. Co si myslíte o takto postaveném dilematu?
Respektuju situaci v Evropě. Není to můj region, ale dokážu se do vaší situace vcítit a chápu, že potřebujete posílit bezpečnost. Vůbec to nepřehlížím. Ale pokud se bavíme o tom, jak zajistit bezpečí lidí, měli bychom do toho zahrnout i stav životního prostředí a dalších míst na planetě.
3:59
S oteplováním přibývá infarktů i krupobití. ‚Musíme to zohlednit,‘ zní z pojišťoven. Co přesně zdraží?
Číst článek
Když tohle z těch úvah vypustíme, tak se může stát, že sice utratíme víc peněz za zbraně, ale bezpečnostní rizika zůstanou. Opravdu si myslím, že vytvářet takovéto dualistické vnímání je možná dobré v politice, když chcete rozdělit lidi a vyhrát na veřejnosti hádku. Ale je to špatný způsob vnímání reality.
Ta je mnohem složitější. Někdy musíte dělat víc věcí najednou a snažit se vyvážit zdroje, které k tomu máte. V demokracii bývá problém i to, že plody dobré práce často nesklidíte během svého funkčního období.
V tom se ale liší lidi, kteří jsou u moci, od skutečných státníků. To jsou ti, kdo slouží nejen současníkům, ale celým generacím své země. To je velmi těžké. Ale myslím, že my politici bychom měli mít vždy na paměti jak současnost, tak budoucnost, když řešíme dilemata, jako je to, co jste zmínil. A není to snadné.
‚Příšerné období‘
Mluvíme spolu na americké půdě. Od partnerství se Spojenými státy Evropa v poslední době hodně odvozovala svou bezpečnost. Tahle vazba teď oslabuje. Co to znamená z vašeho pohledu z Latinské Ameriky?
Já jsem v tomhle coby bývalá hlava státu velmi opatrný. Naučil jsem se, že člověk musí k zahraniční politice jiných zemí přistupovat s velkým respektem, a snažím se o to. Vím, že teď je těžká doba. Ale Evropa dokázala být pozitivním lídrem v mnoha směrech.
Japonsko má nové cíle pro redukci emisí skleníkových plynů. Tamní ekologové je kritizují
Číst článek
Třeba tím, jak se po druhé světové válce zaměřila na mír, lidská práva a na hledání nových způsobů, jak spolupracovat s ostatními světovými regiony. Myslím, že tenhle duch může teď Evropě pomoct a vést ji. Možná teď sledujeme napětí mezi minulostí, která se snaží vrátit, a současností, která se snaží přežít.
Myslím, že to bude příšerné období. Ale Evropa dokázala velkou věc, když se stala tím, čím je teď, pokud jde o práva nebo otevřenost. Dvacet sedm zemí se dohodlo a vytvořilo bezhraniční prostor. To se jinde na světě nepovedlo a mnozí to obdivují a uznávají. A v tom se možná skrývá řešení těch současných výzev.
Jinými slovy prohloubit spolupráci v Evropě, vydat se víc svou vlastní cestou a nespoléhat se už na přátelství se Spojenými státy, když se hodnotově přestáváme shodovat?
Když jsem navštěvoval Evropu, nejčastěji jsem tam slýchal sousloví „snižování rizika“. Týkalo se to mnoha faktorů. Snižování rizika, které vyplývá z ekonomické závislosti na Číně. Snižování rizika na energetické závislosti. Snižování rizika, které plyne z bezpečnostní závislosti na jediném aktérovi.
5:29
Green Deal není v rozporu se snižováním cen. Státy s obnovitelnou energií prošly krizí lépe, říká expert
Číst článek
A já bych si přál, abychom posílili mnohostrannou spolupráci ve světě. Když jsem před lety promlouval na Mnichovské bezpečnostní konferenci, tak jsem v souvislosti s NATO zdůrazňoval, že Atlantik nemá jen severní část.
Když Atlantik vezmete jako celek, máte nejmíň tři celé kontinenty, kde můžete vést dialog o míru a rozvoji. Tohle je podle mě cesta. Je to velmi složité a zní to idealisticky, ale jak řekl (Nelson) Mandela: „Je to nemožné, dokud to někdo neudělá.“
Kostarika je tedy připravená spolupracovat víc s Evropou a podílet se na vzniku nějaké nové aliance?
Já teď nezastávám žádnou funkci, ale Evropa a Latinská Amerika jsou dva regiony, kde je demokracie rozšířená a tradičně silná. Takže podle mě existuje důvod naše partnerství posilovat. A věřím, že to tak bude.
