Od zakázané munice po ‚službu‘ ruské propagandě
18 zpráv Amnesty International k válce na Ukrajině

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj zkritizoval čtvrteční zprávu Amnesty International o ohrožování civilistů armádou slovy, že se snaží legitimizovat jednání Ruska v jeho zemi. A nebyl jediný. Na sociálních sítích se následně objevila vlna kritiky, která nejenom odsoudila nejaktuálnější report, ale i dosavadní práci lidskoprávního hnutí na Ukrajině. Server iROZHLAS.cz prošel všech 18 zveřejněných zpráv na mezinárodních stránkách organizace od začátku války, které se dotýkaly přímo bojů a útoků na civilisty.

„Hlavní poselství zprávy bylo zvýšit bezpečnost civilistů,“ vysvětluje zamýšlený účel vydaného reportu tiskový mluvčí české pobočky Amnesty International Erik Bartoš. Zpráva zveřejněná 4. srpna místo toho ale posloužila ruské propagandě, která tím hají své útoky na civilní cíle na Ukrajině. Nejenom kvůli tomu se strhla na organizaci vlna kritiky.

Především je kritizována chybějící metodologie výzkumu, minimum dostupných informací a nevhodně zvolená komunikace s veřejností. Vše vyústilo až k rezignaci šéfky ukrajinské pobočky Oksany Pokalčukové, které vadilo, že do výzkumu nebylo zahrnuto požadované vyjádření ukrajinské strany a místní pobočka byla vynechána při diskusi o prezentaci výsledků, které mohly v rámci špatné komunikace Ukrajině spíše ublížit. Což se skrze následné reakce Ruska ukázalo jako pravdivé.

Další debata se rozhořela po zveřejnění zjištění ukrajinského Centra pro strategickou komunikaci a informační bezpečnosti, které uvedlo, že výpovědi svědků použité pro výzkum mohly být zkreslené. Rozhovory totiž měly být údajně provedeny s lidmi z filtračních táborů a věznic, často i pod nátlakem, a některé měla kontrolovat také ruská kontrarozvědka FSB. Následně pak centrum přišlo i s informací, že výzkumníci Amnesty International ani nebyli na místě a rozhovory získali přes dobrovolníky a novináře.

Proti těmto tvrzením se ale mluvčí české sekce Bartoš ohrazuje. Na výzkumu se měla podílet nejenom ukrajinská pobočka, včetně její dnes už bývalé šéfky, ale i experti, kteří v zemi vypracovali již předchozí reporty. „Co se týče odkazování na současné ukrajinské zdroje o tom, že jsme údajně měli vyslýchat jenom lidi na okupovaných územích na ruské straně – je to lež. Není to pravda, mám to potvrzené od kolegů,“ negoval tvrzení mluvčí.

Všechny informace pro výzkumy podle vyjádření Bartoše Amnesty ověřuje a co je nemožné potvrdit, do svých závěrů nezahrnuje. To platí i pro rozhovory: „Probíhá ověřování výpovědí z dalších zdrojů. Pokud důkazy nemůžeme ověřit, tak je nebereme jako relevantní. Vždycky se opíráme jenom o to, co jsme schopní ověřit.“

Česká pobočka přiznává, přestože stojí za zprávou jako takovou, že v jejím případě opravdu došlo k chybě v komunikaci a chybí i informace, které u jiných reportů byly. Důvodem by měla být podle výzkumníků nejenom bezpečnost respondentů, ale i samotné ukrajinské armády. Proces vypracování zprávy by se ale neměl lišit od všech předchozích, které byly o válce na Ukrajině v rámci organizace zveřejněny.

„Metodologie i postupy při tomto konkrétním reportu byly v zásadě úplně stejné jako u všech předchozích, které jsme vydávali šest měsíců o ruských válečných zločinech na Ukrajině. Byl to stejný tým Crisis Evidence Lab, podíleli se na tom stejní odborníci, specialisté ze sekce práva, kteří posuzují jednotlivé právní rozměry a jsou specialisté na mezinárodní právo,“ uvedl Bartoš.

Dosavadní pokrytí války?

Na sociálních sítích se ale neobjevila jenom kritika kontroverzní čtvrteční zprávy, ale i dosavadní práce Amnesty International na Ukrajině od začátku konfliktu. Zaznívají názory, že organizace „kolaboruje“ s Ruskem nebo že se proti invazi nevymezila.

Server iROZHLAS.cz proto prošel mezinárodní stránky organizace, kde byla kontroverzní zpráva 4. srpna zveřejněna. Na web české pobočky se z obsahu centrály dostane podle mluvčího Erika Bartoše jenom jeho část. Důvodem je obrovského množství zveřejněných informací a také omezené kapacity českých zaměstnanců.

Z vydaných zpráv v angličtině v sekci věnované Ukrajině byly vybrány ty, které se přímo dotýkaly záležitostí armády a obětí na straně civilistů. U nich pak došlo ke stručnému shrnutí jejich obsahu. Kromě zpráv jsou na webu ale k dispozici i vizualizace míst po útocích, fotografie a další články.

24. února

Organizace Amnesty International varovala před dopady války na lidská práva ještě před začátkem konfliktu. Hned po prvním útoku na konci února informovala o použití nedovolených zbraní ruskou stranu a útoku na Kyjev a další ukrajinská města. „Jak rakety padají na ukrajinské vojenské základny a přicházejí první zprávy o použití náhodných zbraní ruskou armádou, Amnesty International znovu apeluje na všechny strany, aby striktně dodržovaly mezinárodní humanitární a lidská práva,“ zaznělo v prohlášení generální tajemnice Agnés Callamardové. Tím organizace zároveň upozornila na možné ohrožení lidských práv civilistů.

25. února

Již následující den po začátku invaze Amnesty International vydalo prohlášení, ve kterém vyvrací ruské tvrzení, že používají přesné naváděcí zbraně. Dochází i k prvním informacím o obětech v rámci úroků na civilní oblasti. Zde navíc ruská armáda použila zbraně, které jsou v obytných zónách zakázané. Amnesty International rovněž skrze laboratoř Crisis Evidence Lab zanalyzovalo digitální dokumentaci, která jejich použití během útoků 24. února dokazují. Už na začátku války tak podle organizace došlo k porušení mezinárodních práv a rovněž se objevují první podezření na spáchání válečných zločinů.

27. února

Další zpráva odsoudila útok z 25. února na severovýchodě Ukrajiny, kdy školku zasáhla kazetová munice, která je ve většině zemích zakázaná. Uvnitř objektu se před nálety ukrývali civilisté včetně dětí. „Není možné žádné opodstatnění pro shození kazetové munice v obydlených oblastech a už vůbec ne poblíž školy,“ uvedla generální tajemnice Agnés Callamardová. Podle organizace se jednalo o čtvrtý jimi potvrzený útok na školu. Na vzdělávací objekty by se ale podle mezinárodního humanitárního práva nemělo útočit, pokud nejsou využívány pro vojenské účely.

1. března

Ruská invaze na Ukrajinu je zjevné porušení Charty Spojených národů a akt agrese, která je podle mezinárodního práva zločinem, začíná další článek. Amnesty International tak volá po potrestání těch, kteří práva porušují. Důrazně odsuzuje invazi, kterou nazývá agresí, a upozorňuje na těžké dopady na obyvatelstvo. Zároveň vyzývá členy OSN k společnému zákroku vůči Rusku.

Organizace oceňuje prohlášení Mezinárodního trestního soudu, který oznámil záměr zahájit vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Amnesty rovnou přislíbila i spolupráci. Rusko ani Ukrajina nejsou členy Mezinárodního trestního soudu, Ukrajina ale přijímá jeho rozhodnutí ohledně údajných zločinů spáchaných na jejich území od 20. února 2014.

7. března

Agenda Amnesty International se netýká jenom dopadů války na civilisty, ale i válečných zajatců, kdy klade důraz na dodržení třetí ženevské konvence. Kritizuje ruské zacházení se zajatci, ale rovněž i ukrajinskou strany. Místní úřady totiž přivedly ruské zajatce na tiskové konferenci, kde se diskutovalo o jejich roli v rámci konfliktu. Na sociálních médiích se rovněž objevila videa, ve kterých vojáci volají rodinným příslušníkům v Rusku. Podobné jednání ale může ohrozit zajatce po návratu do vlasti nebo jejich rodiny.

9. března

Vyšetřování leteckého útoku na Černigov 3. března, během kterého údajně zahynulo 47 civilistů, může podle Amnesty International představovat válečný zločin. Podle svědectví a videozáznamů z místa zanalyzované laboratoří Crisis Evidence Lab se mělo jednat o ruskou střelbu, kdy použili nenaváděné, takzvané „hloupé“ bomby.

10. března

„Civilisté nesmí být vystaveni ještě většímu riziku, když se snaží uniknout konfliktu,“ upozorňovala generální tajemnice ve zprávě o nezajištění humanitárních koridorů pro válečné uprchlíky. Na nich se přitom Rusko dohodlo 3. března. Organizace tak apelovala na obě strany, aby zajistily bezpečnou únikovou cestu pro obyvatele a pro zajištění dodávek humanitární pomoci. Rovněž vyžadovala, aby celou situaci mohli monitorovat nezávislí pozorovatelé. Jako demonstraci jejich nefunkčnosti zmínili útok poblíž Irpině 6. března, kdy ruská střelba zasáhla evakuační přechod, a přidali rovněž svědectví obyvatel.

1. dubna

Na začátku dubna došlo ke zveřejnění prvních výsledků vyšetřování, které přímo na Ukrajině provedla Amnesty International. Vyšetřovatelé došli k závěru, že Rusko na místě použilo zbraně jako kazetová munice nebo beznaváděcí „hloupé“ zbraně na hustě obydlených oblastech. Ruské jednotky údajně ničily i infrastrukturu pro každodenní užití, čímž opět porušily mezinárodní právo. Nechyběla ani svědectví obyvatel z místa a infografiky.

4. dubna

Pozornosti Amnesty International neunikly ani události masakru v Buče v Kyjevské oblasti. „Obáváme se, že násilí, které prožili obyvatelé Buči rukou ruských vojáků, není ojedinělé. Tyto incidenty by se měly vyšetřovat jako válečné zločiny,“ vyzývala Callamardová.

7. dubna

Příští pozemní vyšetřování organizace na základě svědectví poukázalo na další válečné zločiny ze strany Ruska včetně poprav a dalšího násilí na obyvatelích v Kyjevské oblasti. Podle svědectví měli vojáci civilisty zabíjet na ulicích nebo v jejich domovech. Objevily se také důkazy o znásilnění.

6. května

Na začátku května organizace Amnesty International zveřejnila report ‚He is not coming back‘: War crimes in northwest areas of Kyiv Oblast ( ‚On se nevrátí‘: Válečné zločiny na severozápadě Kyjevské oblasti, pozn. redakce), ve které shrnula zločiny spáchané ruskou stranou na Ukrajině v únoru a březnu 2022. V případě Borodianky navíc vytvořila i 360stupňovou vizualizaci, kde si může čtenář projít následky bombardování ve městě.

17. května

V souvislosti s dobytím mariupolského Azovstalu Amnesty International vyzývala, aby byla dodržena práva zajatých ukrajinských obránců ocelárny. Obavy vzbudila především ruská mediální propaganda, která vojáky vykreslovala jako „neonacisty“. Náměstek ředitelky pro východní Evropu a centrální Asii Denis Krivošhev upozornil, aby se neopakovaly události z východu Ukrajiny z roku 2014, kdy docházelo k popravám ukrajinských zajatců a vojáků.

Zpráva nedává Rusku zelenou, autoři ji s námi mohli probrat, říká ředitelka české Amnesty International

Číst článek

9. června

Rozhodnutí o trestu smrti pro tři zahraniční vojáky v Doněcké oblasti ovládané separatisty okomentovala organice jako „očividné porušení mezinárodního humanitárního práva v mnoha ohledech“. Odsouzení podle prohlášení spadají pod ženevskou konvenci a Rusko by mělo rozsudek odvolat a jednat s nimi podle mezinárodního práva.

12. června

Další report ‚Anyone can die at any time‘: Indiscriminate attacks by Russian forces in Kharkiv, Ukraine („Každý může kdykoliv zemřít“: Nevybíravé útoky ruských jednotek v Charkově , pozn. redakce) mapuje události ostřelování Charkova, během kterého zemřely stovky civilistů. Na místě opět došlo k použití zakázané kazetové munice. Vyšetřování rovněž odhalilo útok pomocí rozhazových min. Přestože Rusko nepodepsalo dohodu, která použití podobných zbraní zakazuje, vzhledem k tomu, že způsobují újmu civilistům, dochází tak jejich užitím ke spáchání válečných zločinů. V rámci reportu organizace Amnesty International prošetřila 41 útoků a vyslechla 160 lidí v Charkově během 14 dnů v dubnu a květnu včetně přeživších útoků, rodin obětí, svědků nebo ošetřujících lékařů. Došlo i k analýze důkazů z místa.

29. června

Vyšetřovatelé se zaměřili také na vybombardování mariupolského divadla, ve kterém se ukrývali před ruskými útoky civilisté. V rámci rozsáhlého šetření organizace došla k závěru, že v tomto případě spáchaly ruské vojenské jednotky válečný zločin. Report ‚Children‘: The Attack on the Donetsk Regional Academic Drama Theatre in Mariupol, Ukraine („Děti“: Útok na doněcké regionální akademické divadlo dramatu v Mariupolu, Ukrajina, pozn. redakce) upozorňuje, že ruské jednotky zaútočily na objekt, přestože věděly o přítomnosti ukrytých civilistů. Opět došlo k výslechům svědků, analýze digitálních důkazů, kdy se téměř jasně prokázalo, že útok skutečně provedlo ruské vojenské letadlo.

Pro potřeby reportu organizace shromáždila a prostudovala mezi 16. březnem a 21. červnem dostupné ověřené důkazy. Součástí bylo 53 svědectví z první ruky s přeživšími a svědky, z nichž 28 bylo uvnitř divadla během útoku. Rovněž použila satelitní snímky a data z radarů před a těsně po útoku, autentická videa a fotografie od svědků a přeživších a architektonické plány objektu. Rešerše byla doplněna o investigativu Amnesty International´s Crisis Evidence Lab, která zanalyzovala 46 snímků a videí útoku ze sociálních sítích a dalších 143, která byly soukromě poskytnuty vyšetřovatelům.

7. července

Další zpráva se týká útoku na přímořské město Serhijivka během kterého zemřelo nejméně 21 lidí. Organizace opět vyslala na místo svůj tým, který zjistil, že k útoku ruskou armádou na město nebyl důvod. Podle důkazů zde totiž nesídlily žádné složky ukrajinské armády, ruské složky tak provedly další útok proti mezinárodnímu válečnému právu. Podle důkazů z místa navíc zřejmě Rusko použilo protilodní střely, které jsou ale určené pro ničení velkých námořních lodí. „Střílet je do obytných oblastí je extrémně lehkomyslné,“ uvedla hlavní poradkyně Amnesty International pro řešení krizí Donatella Roverová v prohlášení.

29. července

Organizace se rovněž vyjádřila k videu, na kterém muž v uniformě ruských jednotek kastruje svázaného příslušníka ukrajinské armády. Záznam se začal šířit na proruských stránkách na telegramu, odkud se postupně rozšířil na sociálních sítích. Podle vyjádření ředitelky Amnesty International pro východní Evropu a centrální Asii Marie Struthersové se jedná o „další příklad ignorace lidského života a důstojnosti na Ukrajině spáchaný ruskými silami“. Všechny činy by měly být vyšetřovány a v případě potvrzení obvinění na základě průkazných důkazů by pachatelé měli být spravedlivě souzeni před civilními soudy bez hrozby trestu smrti. Opět tedy upozorňuje na práva zajatců v rámci ženevských konvencí.

4. srpna

A konečně: zpráva ze začátku srpna o postupu ukrajinské armády při ochraně civilistů vzbudila značné kontroverze, které vedly ke kritice Amnesty International ze strany ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a rezignaci ukrajinské ředitelky organizace Oksany Pokalčukové. Organizace zveřejnila výsledky šetření na 19 zkoumaných lokacích, kde ukrajinská armáda nepřijala maximální možná opatření, aby nedošlo k většímu vystavení civilistů nebezpeční. Výzkumníci kritizovali především vojenské základny v rezidenčních oblastech včetně škol a nemocnicí nebo zahájení útoků z obydlených civilních oblastní. Tím mělo dojít k nerespektování mezinárodního humanitárního práva Ukrajinou, kdy země zvýšila ohrožení svých obyvatel. Přesto ale hnutí zdůraznilo, že se nejedná o ospravedlňování ruských útoků, a poukazovalo na případy, kdy Rusko bezdůvodně útočilo na civilní oblasti bez přítomnosti ukrajinských armádních složek.

Pro potřeby investigace, v rámci které vyšetřovali ruské útoky v Charkově, na Donbase a Mykolajivské oblasti od dubna do července, došlo podle Amnesty k výslechu přeživších, rodin obětí a svědků, analýze zbraní a dálkového snímání.

Jak ukazují výše zmíněné zprávy, Amnesty International několikrát a jasně odsoudila ruskou agresi na Ukrajině a vícekrát obvinila Rusko ze spáchání válečných zločinů. Rovněž vydala vyjádření k hlavním kauzám daného období. Hnutí si zakládalo na správné formulaci, kdy neobviňuje nikoho bez důkazů a reporty jsou podložné metodologií, ve které je jasně popsána práce vyšetřovatelů. V poslední nejvíce skloňované práci podobné náležitosti ale chybí, čemuž se věnovala většina kritiky.

To si uvědomují i zástupci české pobočky. „Za náš český tým se domnívám, že jsme důrazně nepřipomenuli, že válečným agresorem je Rusko,“ uvedla ředitelka Linda Sokačová v rozhovoru pro Radiožurnál.

Její slova následně potvrdil pro server iROZHLAS.cz i mluvčí Amnesty Erik Bartoš. „V předchozích zprávách je situace popsaná v nějakém kontextu. Jsou tam zmíněné dosavadní reporty nebo informace týkající se porušování ze strany Ruska a ruských válečných zločinů.“

Lavina tweetů s kritikou

Sociální sítě po zveřejnění reportu zaplavila řada příspěvků k události, včetně těch od zaměstnanců Amnesty International. Nechybělo ani vyjádření bývalé ředitelky ukrajinské pobočky Oksany Pokalčukové, která skončila ve funkci po sedmi letech.

V posledních dnech byl ale hojně sdílený a citovaný článek Byline Times od Toma Mutche, který popisuje zákulisní informace vytváření reportu pod vedením Donatelly Roverové, čemuž měl Mutch přihlížet. Roverová ale aktuálně čelí ještě další kauze kvůli své účasti v dokumentu CBS Arming Ukraine o dodávkách zbraní na Ukrajinu.

Silné reakce, především na ukrajinské straně, vzbudil tweet generální tajemnice Agnés Callamardové, která napsala, že „ukrajinská a ruská lůza ze sociálních sítích a trolové“ útočí na výstup Amnesty.

Na to zareagoval například ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, který rovněž zpochybnil report a přístup organizace označil jako „falešnou ‚neutralitu“. Dále se ale objevila i petice, která volá po odstoupení Callamardové.

Hlavním výhradou proti zprávě byl, kromě metodiky provedení výzkumu, značný dopad na další boj proti ruské propagandě…

… což může nadále ohrozit občany. I proto se objevilo několik vláken, které se celou problematiku snaží upřesnit.

V českém prostředí se skloňovaly, kromě vyjádření ředitelky české pobočky Lindy Sokačové, i komentáře analytika Andreje Poleščuka, který se objevil následně i v rozhovoru pro DVTV.

Rovněž ale došlo k odsouzení zprávy a jejího kontroverzního vyznění.

Snahou česká pobočky Amnesty International je především situaci uklidnit. Přestože si je vědoma pochybení v komunikaci, zasazuje se o nápravu. Třeba prohlášením, které vydala nebo také článkem, v němž nabízí odpovědi na nejčastější otázky, jež se v rámci výzkumu a její práce objevují.

Zuzana Jarolímková

Související témata: Amnesty International, Rusko, Ukrajina, Ruský vpád na Ukrajinu, civilní oběti, Telegram Feed