Zpráva vyvolala doslova bouři na sociálních sítích, a to i v Česku. Pravda, ozývají se i zastánci tohoto dokumentu. Připomínají mimo jiné, že Amnesty rozhodně neopomíjí zvěrstva, jichž se dopouští na Ukrajině ruská vojska. Proti tomu jde doslova lavina odmítavých reakcí. S tou odezvou v tomto duchu jste asi počítali, ale dá se říci, že předčila vaše očekávání?
Musím říct, že velmi těžce neseme reakci veřejnosti, reakce odborníků a našich podporovatelů. Naším cílem bylo upozornit na zranitelné postavení civilistů ve válce. Mě osobně velmi mrzí, že ta tisková zpráva, která byla vydána, je zneužívaná ruskou propagandou.

Za náš český tým se domnívám, že jsme důrazně nepřipomenuli, že válečným agresorem je Rusko. Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině a páchá tam válečné zločiny. Ta zpráva, která reaguje na nějaké selhání ukrajinské armády, není v žádném případě tím, že bychom dávali zelenou Rusku, že může páchat násilí.

Jsou ale z vašeho pohledu závěry té zprávy jednoznačně doložené? Například tu pasáž, podle níž ukrajinské úřady nepodnikly dostatečné kroky k evakuaci civilních obyvatel z ohrožených oblastí, rezolutně odmítají ukrajinská oficiální místa. Na protest proti zveřejnění toho dokumentu rezignovala ředitelka kyjevské pobočky Amnesty International.
Já bych ještě jenom chtěla dodat, že vlastně to, co kritizujeme, je, že s námi nebyla dostatečně konzultována tisková zpráva, která byla vydána. Nebyla s námi konzultována strategie komunikace před vydáním této zprávy, přestože bychom mohli dodat cenný kontext Česka, našich zkušeností, které máme, a samozřejmě i zkušeností z pohledu ukrajinských uprchlíků, kteří žijí tady v České republice.

To je určitě věc, která nás mrzí. Nicméně v současné době všechny informace, které máme, napovídají tomu, že ten výzkum byl proveden kvalitně, že byly sebrány důkazy, které podporují tvrzení, která jsou v té zprávě. Já myslím, že je to ještě velmi důležité dodat, a možná je to i naší chybou, že to není pro veřejnost dostatečně jasné.

Ta zpráva nekritizuje přístup ukrajinské armády jako celku, ale zaměřuje se zhruba na 19 případů, ve kterých byly nalezeny důkazy, které hovoří o tom, že ukrajinská armáda mohla podniknout ještě něco více na ochranu civilistů.

Jeden z argumentů na sociálních sítích a i v jiných komentářích zní, že Amnesty International není coby lidskoprávní organizace kompetentní k tomu, aby posuzovala vojensko-taktické rozhodnutí ukrajinské armády, jestli některých případech nebyla zkrátka jiná cesta než zřizovat vojenské základny i v citlivých civilních objektech. Tato námitka z vašeho pohledu neobstojí?
Tak i já souhlasím s tím, že úlohou Amnesty International není podávat nějaká doporučení k vojenské taktice. My o to ani neusilujeme. Naší úlohou je dívat se na to, jakým způsobem je dodržováno mezinárodní humanitární právo a vlastně i třeba dopady na civilisty, protože civilisté jsou tou nejohroženější skupinou skupinou ve válce. My chceme, aby armáda přijala maximální nutná opatření k ochraně vlastně civilistů.

Zaznamenal jsem ale třeba komentář Marka Gallase, amerického vojenského analytika, který soudí, že zpráva teď dává Rusům nástroj, jak ospravedlnit ještě intenzivnější útoky na civilní cíle, protože je podle Amnesty zneužívá ukrajinská armáda.
Ne, tohle rozhodně není zelená pro ruskou armádu, že může páchat válečné zločiny. Rusko by především mělo ukončit tu válku, a to je jasné ze všech předchozích i současných vyjádření nejen Amnesty, ale i dalších lidskoprávních organizací. Nám jde opravdu o to, aby civilisté měli co největší možné bezpečí v této šílené situaci.

Vladimír Kroc, jca Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít