Bojů se jihosúdánský koordinátor Člověka v tísni bát nemusí. Trápí ho spíš hadi a štíři
Hadi, štíři, přepadení i pokračující boje. S tím vším se musí vyrovnat pracovníci humanitárních organizací působící v Jižním Súdánu. Právě tam pomáhá i Člověk v tísni, který má svou základnu v odlehlé oblasti na severozápadě Jižního Súdánu. Pomoc tam koordinuje Jakub Smutný.
Čtyřicetistupňové horko je ale tím nejmenším, co Jakuba Smutného, koordinátora pomoci Člověka v tísni v obci Nyamlell v Jižím Súdánu právě trápí. Vyhořela elektřina a spálené jsou jak nabíječky k počítačům, tak i router. Základna je tudíž bez internetu a je nutno vše objednat. Což ale znamená několik dnů, z metropole Juby vše musí přivézt letadlo do města Aweil a pak ještě dvě hodiny autem.
Rodák z Liberce působí v obci v Jižním Súdánu už půl roku a kromě technických potíží ho v uplynulých dnech trápily i zdravotní problémy. „Dostal jsem docela špatné střevní potíže. Byl jsem v posteli 3 dny. Musel jsem navštívit kolegy a Lékaře bez hranic,“ pousmívá se Jakub Smutný.
„Vždycky jsem se chtěl zapojit do práce Člověka v tísni. Když přišla nabídka podílet se na projektu v Jižním Súdánu, řekl jsem si, že to může být zajímavá zkušenost,“ vypráví 29letý koordinátor.
Jeho dočasným druhým domovem se tak stal malý tábor oplocený ostnatým drátem s dvěma kruhovými domky, jeden slouží jako kancelář, druhý ke schůzkám s místními či jako jídelna.
V objektu nechybí toalety, zděný domek s ložnicí, postel má samozřejmě moskytiéru, dále malá kuchyňka a stan pro hosty. Přepadení tu zatím nehrozí, stát Bahr el Ghazalu je totiž jediným z celkem deseti, kde se nebojuje.
Přesto musí být připraven na nejhorší: „Kdyby se cokoli stalo, víme přesně, co dělat, kam jít, komu zavolat. Máme seznam leteckých společností, které sem mohou přiletět. Po sedmé hodině je zákaz vycházek,“ vysvětluje.
Větším nebezpečím jsou ale hadi a štíři, proto prý je nezbytné vždy ráno pořádně vyklepat boty i kalhoty, než se oblékne. Večer pak baterkou prohledává trávu, aby ho nepřekvapila třeba kobra.
Běžný pracovní den mu začíná v devět ráno a končí kolem šesté, tedy přesně v době, kdy díky solárním panelům funguje elektřina.
Během dne se setkává místními koordinátory humanitární pomoci, kteří učí obyvatele okolních vesnic třeba to, jak léčit průjmová onemocnění, nebo rybáře, aby věděli, jak uskladnit ulovené ryby v oblastech, kde není žádný proud, takže ani ledničky.
Práce má tak dost a dost minimálně do dubna, do kdy má v Jižním Súdánu zatím působit, přesto na něj občas dolehne samota. „Když zrovna funguje generátor a nejsou jiné problémy, vyrobím si malinko elektřiny, připojím se na internet a volám si se známými.“
„Na Vánoce se strašně těším. Jedu domů, po dlouhé době uvidím rodinu, kamarády, známé. Samozřejmě to bude velký odpočinek“ užívá si probíhající přestávku Jakub Smutný.
