Britská návštěva v Moskvě zatím oteplení vztahů nepřinesla
Britský ministr zahraničí William Hague je poprvé od nástupu do ministerské funkce v Rusku. Setkal se už se svým protějškem Sergejem a Lavrovem a měl by ho přijmout i ruský prezident Dmitrij Medveděv.
Vztahy Británie a Ruska jsou už několik let poměrně napjaté. Jednou z příčin je vražda bývalého o agenta sovětské KGB Alexandra Litviněnka z roku 2006. Nicméně v Litviněnkově kauze současná návštěva zatím žádný posun nepřinesla.
Oba dva ministři zahraničních věcí po své schůzce potvrdili své pozice. Žádný průlom se tedy nekoná. Lavrov potvrdil, že platí jeho přístup, že Moskva je s Londýnem ochotná spolupracovat, ale v mezích svých zákonů. Z toho jasně vyplývá, že se v pozicích Moskvy nic nemění. Rusko se zaštiťuje svojí ústavou, která zakazuje státu vydávat své občany do zahraničí ke stíhání.
Británie ještě před Litviněnkovou vraždou, před rokem 2006 udělila politický azyl několika odpůrcům Kremlu. Nic v tomhle směru však na tiskové konferenci nepadlo.
„Ale podle mě tohle určitě nějakým způsobem vztahy ovlivňuje. Už před vraždou Litviněnka se spouštěly takové války různých obvinění ze špionážních aktivit. Moskvu ale udělení azylu některým nepřátelům Moskvy irituje a sama několikrát žádala o jejich vydání. Ale postup je stejný, Británie na tyto výzvy nereagovala,“ uvedla zpravodajka ČRo v Rusku Lenka Kabrhelová.
Británie příkladem ostatním
Lavrov na tiskové konferenci zdůraznil, že Velká Británie i Rusko jsou pragmatické země, které chtějí mít pragmatické vztahy a podle toho se budou chovat.
Oba potvrdili, že se mluvilo o celé řadě jiných otázek a zdůraznili, že se sice na některých věcech neshodnou, ale neznamená to, že se nemůžou shodnout a spolupracovat na jiných. Týká se to například Afghánistánu, mluvilo se i o blízkovýchodních otázkách, o Izraeli a Palestině.
Samozřejmě se probíral i obchod. Pro Británii je Rusko důležité, má tu základnu více než tisíc britských firem. Británie je, co se týče byznysu, dávána za dobrý příklad.
Přestože politicky jsou doteď vztahy téměř zamrzlé, Británii se přesto daří potenciál ruského trhu využívat a zároveň prosazovat i nějaké své politické cíle. Přístup Británie slouží jako důkaz těm, kteří obviňují třeba vlády Německa, Francie či Itálie s přílišných ústupků vůči Rusku v obavě ze ztráty příležitostí v obchodu.
