Cameron: Cílem operací v Libyi je zastavit násilí proti civilistům
V boji proti libyjskému vůdci Kaddáfímu nestojí stranou ani Velká Británie. Britský premiér David Cameron včera v parlamentu řekl, že cílem vojenských operací je zastavit násilí proti civilistům, nikoli invaze a zahraniční okupace země.
Mezinárodnímu společenství včetně Británie jde o ochranu životu civilistů v Benghází, kterým hrozil Muamar Kaddáffí brutálním a krvavým masakrem. Ke spokojenosti Dolní sněmovny se napříč politickým spektrem podařilo koaličním silám sérií leteckých útoků a bombardováním masakru předejít. Podle Camerona ovšem nebezpečí dalších útoků na civilisty na povstaleckém území trvá, a proto také trvá potřeba vojenské intervence.
"Mohu oznámit, že koaliční síly z velké části neutralizovaly libyjskou protivzdušnou obranu a nad Libyí tak byla účinně zavedena bezletová zóna," řekl mimo jiné Cameron během šestihodinové debaty v dolní sněmovně.
Britský premiér se přímé odpovědi na otázku, zda útoky spojenců mají mířit také na samotného Kaddáfího, vyhnul. Poněkud eufemisticky konstatoval, že o osudu plukovníka Kaddáffího musí rozhodnout sami Libyjci.
Mimochodem činitelé britské vlády, ministr obrany a zahraničí, Liam Fox a William Hague tvrdí, že za jistých okolností je libyjský vůdce legitimním cílem náletů. Naopak britští generálové mají zato, že rezoluce 1973 jim k ničemu podobnému nedává právo.
Nelze vyloučit, že vojáci mají v tomto ohledu blíže k americkému výkladu rezoluce OSN, nebo k výkladu, který ji dávají američtí velitelé, kteří operaci řídí. Není možná bez zajímavosti, že včera se vrátily britské stíhačky z letu nad Tripolisem s tím, že neodpálily ani jednu raketu z obav, aby nezasáhly civilní cíle.
Operace by mělo převzít NATO
Podle Camerona by si velení operací měla postupně převzít Severoatlantická aliance. Ale zdá se, že britská diplomacie nemá momentálně dostatek kapacit, aby o tom přesvědčila další země NATO, především Turecko a některé nové členské země ve východní Evropě.
Redakční komentáře britských listů dnes ráno v podstatě připouštějí, že operaci povede Francie a Velká Británie, společně s americkou vojenskou pomocí.
Postoj britské vlády vůči zásahu v Libyi podpořili i opoziční labouristé. Jistou tradicí britské politické scény je, že v zahraniční politice vystupuje vláda i opozice společně, i když v rámci obou stran existují drobné ostrůvky nesouhlasu, ne-li odporu. Podobně konzervativci podpořili tehdy vládnoucí labouristy při britské účasti na operacích v Afghánistánu a v Iráku, a to i když invaze do Iráku neměla souhlas OSN.
