Česko čeká boj s igelitovými sáčky, Brusel chce snížit jejich podíl v odpadu
Evropané musejí omezit používání igelitových pytlíků na jedno použití. Myslí si to Evropská komise, která dnes navrhla kroky, jak toho dosáhnout. Každá členská země by si podle Bruselu měla vybrat z několika možností. Na sáčky může uvalit zvláštní daň nebo je třeba úplně zakázat.
Komise v návrhu nechává rozhodnutí, jak spotřebu igelitových pytlíků snížit, na členských státech. Ty budou moci zákonem lehké igelitky úplně zakázat. Ale mohou se také třeba dohodnout s obchodními řetězci, aby je stáhly z nabídky, nebo na igelitky mohou uvalit zvláštní daň.
Používání igelitových pytlíků podle Evropské komise zbytečně zatěžuje životní prostředí.
Každý Evropan ročně použije v průměru 500 sáčků a velká část z nich skončí v mořích. Jen v tom Středozemním jich prý nyní plave tolik, že dohromady váží 500 tun.
Jak si Česko vede v boji s igelitovým odpadem, zjišťovala redaktorka Květa Moravcová
Přitom jsou velké rozdíly mezi jednotlivými státy. Třeba v Dánsku nebo Finsku spotřebují jen čtyři lehké igelitky na osobu ročně, v Polsku, Portugalsku nebo na Slovensku to je ročně 466 tašek na osobu.
Podíl sáčků v odpadech je až příliš velký i podle českých ekologů. „Problém je koncentrace těchto odpadů v moři. Víme, že na planetě je několik míst, kde vznikají plastové ostrovy, kde jsou kilometry čtvereční plastů,“ říká za všechny Milan Havel z hnutí Arnika.
Ministři životního prostředí všech zemí unie před dvěma lety rozhodli, že používání igelitových pytlíků znamená vážný problém. Komise svými dnešními návrhy na tuto výzvu reaguje.
O možném omezení používání plastových tašek diskutovali europoslanec za ODS Milan Cabrnoch a Ivo Kropáček z Hnutí Duha
Na jaký způsob snižování igelitových odpadů Česko kývne, ještě není jasné. Podle mluvčího ministerstva životního prostředí Matyáše Vitíka je nejdůležitější to, aby onen způsob vyvážil potřeby životního prostředí i člověka.
„Z našeho pohledu je důležité, aby odpady příliš nezatěžovaly životní prostředí, na druhou stranu zde musíme promítnout i faktor člověka. Není možné na něho uvalit nějakou přílišnou regulaci, protože to by ve finále negativně dopadlo i na životní prostředí,“ podotýká Vitík.
Kolik se v Česku ročně vyhodí igelitových sáčků, nikdo přesně neví. Ekologové přesto doporučují je nevyhazovat hned po prvním použití. A když už sáčky doslouží, vyhodit je do plastů.
Tašky zadarmo už skončily a jejich spotřeba klesla
Zatímco omezení igelitových sáčků Česko dosud nijak neřeší, dosáhlo už ale snížení množství igelitových tašek. Před zhruba třemi lety si zákazníci z obchodních řetězců poprvé odnesli nákup v zaplacené igelitce.
Cílem zpoplatnění tašek bylo snížení množství igelitového odpadu. A to se, jak se zdá, podařilo. Podle Judity Urbánkové ze společnosti Ahold kupují zákazníci o polovinu tašek méně než před jejich zpoplatněním.
„V okamžiku, kdy jsme zpoplatnili základní plastové tašky a přestali jsme je dávat zdarma, se jejich spotřeba snížila zhruba na polovinu,“ potvrzuje Urbánková.
Stejného výsledku teď chce Evropská komise dosáhnout i v případě igelitových sáčků. Může je třeba zatížit speciální daní. To by ale podle analytika Home Credit Michala Kozuba nebylo ekonomicky efektivní.
„Ve výsledku to znamená, že například náklady na výběr takové daně se de facto rovnají celkovému daňovému výnosu. V tu chvíli zjistíme, že sice platíme víc, ale daňový výnos z toho není žádný,“ upozorňuje analytik.
