Ruský prezident Vladimir Putin navrhl zavedení přechodné správy Ukrajiny pod záštitou Organizace spojených národů, která by umožnila uspořádání, cituji: „Demokratických prezidentských voleb v zemi (na Ukrajině). A následné vyjednávání mírové dohody mezi Kyjevem a Moskvou.“ Napsala to agentura Agence France-Presse. Jestliže občas říkáte, že sledujeme pohyby na politické šachovnici, co je tohle za hru?
Toto je mistrný tah ruské diplomacie ve formě úspěšného absolventa Dzeržinského akademie KGB. Cílem je snaha o rozdělení Západu a vražení klínu mezi západní státy.

Přehrát

00:00 / 00:00

„V tuto chvíli národní bezpečnost podle mého názoru patří mezi nejdůležitější priority vůbec. A u nás vzniká diskuze, zdali je efektivní mít účinnou armádu a účastnit se kolektivní obrany?“ zlobí se bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza

Zároveň je to prezentováno, jako jakási demonstrace dobré vůle iniciativy z ruského úhlu pohledu. Ve skutečnosti je to snaha získat čas a zavést jednání do slepé uličky. Toto všechno v tom musíme vidět. Je to opravdu falešná snaha o demonstraci dobré vůle a snaha o rozdělení Západu. Ve skutečnosti je cíl zavést tyto návrhy do slepé uličky, protože realisticky to nemůže mít žádnou váhu.

Je to pokus o oslabení režimu na Ukrajině, protože tím vlastně Rusko říká, že prezident Zelenskyj není legitimní prezident a přece by měly být volby. Vůbec nezohledňuje to, že je země ve válečném stavu, notabene vyvolaném Ruskou federací, protože je agresor, že tam nemůžou být volby a milion lidí nemůže volit. Mají to v ústavě. Je to, abychom to zarámovali, absurdní, je to perverzní. Ve finále to může mít ten efekt, o kterém jsem hovořil, ale realisticky to je samozřejmě nesmysl.

Když někam chcete nominovat OSN, tak to je už po dekády věc, kterou vlastně chcete zrelativizovat. OSN nemá žádný silný mandát, to je věc, kterou potom můžete krásně salámovou metodou naporcovat. To všechno je v tomto prohlášení prezidenta Putina.

Podívejme se, obrazně řečeno, na druhou stranu šachovnice. Zatím nenastal čas rušit sankce proti Rusku, které pokračuje v agresi proti Ukrajině. Po včerejším pařížském summitu tří desítek zemí podporujících Kyjev to řekli francouzský prezident Emmanuel Macron, britský premiér Keir Starmer a německý kancléř Olaf Scholz. Je to jediný výsledek té včerejší schůzky tzv. koalice ochotných?
Není. Já sám jsem většinou velký kritik kroků Evropské unie či těchto velkých schůzek na podobném formátu. Ale v tuto chvíli jsem optimističtější, protože koalice ochotných nemusí a nejedná jednomyslně v zásadních otázkách.

To je velký rozdíl oproti Evropské unii, protože tam se nikdy nemáte šanci shodnout. Ať už jsou to rebelské státy typu Maďarsko, Slovensko nebo v jiných případech to budou jiné státy, tak to je výhoda koalice ochotných. Nejedná jednomyslně, zároveň nepotřebuje ani většinu.

Je podstatné, že se tam schází pouze státy, které chtějí pomoct. To už samo o sobě o něčem svědčí. Chtějí pomoct po své linii svým způsobem, a to možná zní kontroverzně, ale není.

Takže to pojďme rozdělit. Jsou státy typu Francie, Velká Británie, možná severské státy, které říkají, že jsou schopni pomoct Ukrajině dokonce tak, že tam vyšlou vojáky.

Potom jsou další státy typu Polska, případně Německa, které by tam poslaly zbraně, další vybavení, případně budou cvičit ukrajinské vojáky.

A pak jsou státy typu Španělsko, které vypadá, že nepomáhá. Ale pozor, Španělsko se zavázalo k tomu, že pomůže ukrajinské armádě na platformě elektronického boje. Španělské jednotky jsou v této oblasti zkušené.

Takže paradoxně, ač jsem skeptický k těmto platformám, které se stávají z desítek členů, tak v tomto případě bych chtěl učinit výjimku v tom dobrém slova smyslu.

Navíc vždy na tato jednání je pozván ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který separátně může vyjednat ještě bonusové momenty vhodné a výhodné pro Ukrajinu. Když jednali v předvečer onoho summitu Zelenskyj a Macron, tak se dohodli na konkrétních zbraňových systémech, které nemohou být zveřejněny na té velké platformě. Já řeknu příklad letouny Mirage 2000, které budou nebo již byly Ukrajině částečně dodány, tak budou podvěšeny speciálními komponenty pro elektronický boj a speciálními raketami.

To je věc, která podléhá utajení, není důvod ji řešit na této široké platformě, ale přesto v rámci ní můžete vyjednat i tuto pomoc.

Když jste popisoval roli jednotlivých států na té politické nebo bezpečnostní šachovnici, jaký tah nebo jaké tahy dělá Turecko?
Je to regionální mocnost, tak na to musíme nahlížet. Ona nejenom, že je regionální mocností, aspiruje na to být mostem mezi Západem a Východem. Je velmi dobře, že je v NATO. Buďme rádi, že tam je, protože to postavení a geostrategická, geopolitická poloha je tak zásadní, že je opravdu milníkem na světové šachovnici.

Turecko lavíruje mezi Ukrajinou a Ruskem. Když si to zúžíme na ten konflikt, ono se otevřeně nepostavilo ani za jednu stranu. Zároveň neříká: vyšleme jednotky na Ukrajinu, které budou vynucovat mír. Mluví pouze o tzv. peace keepingu, to znamená udržování míru, nemluví o vynucení míru tzv. peace enforcementu, takže lavíruje mezi Ukrajinou a Ruskem. Aspiruje na to být regionálním hráčem, respektive je regionálním hráčem. Viz konflikt v Sýrii, ovládnutí de facto severní Sýrie a konflikt proti Kurdům.

Dále na to musíme nahlížet tak, že je to velký přínos pro NATO, nejenom z hlediska polohy, ale z hlediska armády. Ta armáda je osvědčená bojem, je velmi dobře vycvičena a velmi dobře vybavena. To znamená, že v případě ohrožení zájmů NATO, řekněme i článku pět, by sehrála a mohla sehrát důležitou úlohu, protože to není jenom papírová armáda jako některé armády členských států NATO. Taková je v tuto chvíli role Turecka.

Jan Pokorný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít