Riziko boje o Tchaj-wan je vysoké. Evropa na Číně urychleně snižuje závislost, poukazuje analytička
Čínská vojenská plavidla v minulém týdnu opět obklíčila Tchaj-wan a čínské vojenské letouny nacvičovaly napadení ostrova. Má pravdu francouzský prezident Emmanuel Macron, který při návštěvě Číny řekl, že Evropa se nemá nechat vtáhnout do konfliktů, které se jí netýkají? Má Evropská unie k Tchaj-wanu jednotný postoj? Vladimír Kroc se ptal Ivany Karáskové, analytičky Asociace pro mezinárodní otázky a poradkyně místopředsedkyně Evropské komise.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, která měla Macrona doprovázet, mluvila v Číně ostřeji. I to ilustruje to, co jste řekla, že postoj Evropské unie k Číně evidentně není jednotný. Mimochodem, její návštěva byla zkrácena – proč?
To opravdu nevím a nemohu říct nad rámec veřejně dostupných informací. Když se ale podíváme na rozmanitost Evropské unie, tak to pochopitelně nejsou jenom hlavy států, není to jenom Charles Michel, není to jenom Ursula von der Leyenová.
Macronovi hoří Paříž a odjel do Číny předstírat, že je hlasem EU. Nevypadá to, že by měl promyšlenou strategii, myslí si Ivana Karásková
V zásadě všechny instituce, Evropský parlament nebo jeho frakce, na to také mají nějaký názor. Nejednoznačnost ve vztahu k Číně a různé pozice jsou poměrně široké.
Mně se poměrně líbilo, co Ursula von der Leyenová říkala ve svém projevu před tím, než do Číny odletěla. Ten projev se mi zdál velmi vyvážený, dával na stůl přesně ty argumenty, jakým způsobem Evropská unie Čínu vnímá tak, aby byla pro Čínu čitelným partnerem. Pak pochopitelně přišly ty výroky Macrona a Charlese Michela a celé se to zase zamotalo.
Čína se pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga stává v poslední době represivnější vůči svým obyvatelům a asertivnější směrem do zahraničí. To právě konstatovala šéfka unijní exekutivy ještě před návštěvou Číny. Je to podle vás výstižné?
Určitě. Na poměry Evropské komise bylo její vyjádření velmi tvrdé, přestože se ho snažila vybalancovat tím, že hovořila o dlouhé historii Číny a o úspěších čínské vlády v potlačení chudoby v Čínské lidové republice.
Snažila se vypíchnout i pozitivní aspekty, třeba budoucí spolupráci v klimatických otázkách, ale na stranu druhou se vůbec nebránila tomu vyjmenovat všechny ty kritické body, ať už je to transfer technologií, ať už je to zasahování Číny do voleb v zahraničí, ať už je to zasahování Číny do toho, jakým způsobem žijí svobodné společnosti v Evropské unii.
Takže si myslím, že ten projev byl na evropské poměry hodně kritický i vizionářský v tom, kdy hovořila o tom, co by s tím měla Evropa jako celek dělat. Hovořila o tom, že není možný decoupling, to znamená nějaké totální odtržení od čínské ekonomiky, ale že je možné snížit rizikovou závislost.
Odplata za návštěvu Tchaj-wanu. Čína uvalila sankce na člena americké Sněmovny reprezentatntů McCaula
Číst článek
Jak to ale udělat? Jak například čelit čínskému obchodnímu nátlaku, podobnému tomu na Litvu, když posílila vazby s Tchaj-wanem?
Ona Evropská unie ve svém repertoáru má řadu různých nástrojů, které, kdyby se uplatňovaly důsledněji, tak by určitě byly vhodné a dobré. A pak je spousta nástrojů, které připravuje.
Ohledně toho ekonomického nátlaku chystá nástroj anti-coercion mechanism, což bych řekla, že je nástroj na omezení vydírání či ekonomického nátlaku. Takže i v této oblasti Evropská komise koná.
Za těch 20 let, co se evropským studiím věnuji, a co se dívám, jak rychle Evropská komise připravuje legislativu, tak od roku 2019 až 2020 mám pocit, že se to právě ve vztahu k Číně výrazně zrychlilo, že ty nástroje přicházejí opravdu rychle.
Možná nejsou vždy úplně perfektní, ale zdá se, že prostě Komise má potřebu zvýšit resilienci evropské společnosti.
Hrozba konfliktu
Spojené státy se v posledních letech snaží čelit rostoucímu čínskému vlivu a dávají najevo, že ochrání Tchaj-wan před možnou snahou Pekingu ostrov vojensky ovládnout. Jak velké je riziko, že by mohlo skutečně dojít k otevřenému střetu?
To riziko je minimálně v percepční úrovni vnímáno jako velmi vysoké a je to tak i podáváno a přiznáváno. Myslím si, že všechny kroky, které vidíme v mezinárodních vztazích, to jasně dokazují.
Čína simuluje ‚přesné údery na klíčové cíle‘ na Tchaj-wanu. Armáda zveřejnila i animaci s výbuchy
Číst článek
Já bych možná jenom udělala takovou malou historickou exkurzi k tomu, že Spojené státy americké mají dlouhodobě s Tchaj-wanem smluvní vztah, prostřednictvím Tchai-wan Relations Act.
Ale vždy záměrně nechtěly specifikovat, jakým způsobem by případná podpora Tchaj-wanu probíhala, zda by byly ochotné jít do nějakého vojenského střetu s Čínskou lidovou republikou o Tchaj-wan.
To už tak úplně neplatí, když prezident Biden před několika měsíci v interview řekl, že by opravdu americké vojáky a vojákyně do konfliktu na Tchaj-wan poslal. Řekla bych, že Spojené státy opustily politiku záměrného mlžení.
I v regionu jako takovém, v Japonsku a v Jižní Koreji se obavy o to, že by ke konfliktu mohlo dojít, výrazně zvětšily, zvlášť za poslední rok – poté, co proběhla invaze na Ukrajinu.
Poslechněte si celý pořad Dvacet minut Radiožurnálu výše.
