Evropský soud pro lidská práva označil události v ruské Katyni za válečný zločin
Evropský soud pro lidská práva označil zastřelení tisíců polských důstojníků sovětskou tajnou policií NKVD v roce 1940 za válečný zločin. Štrasburský soud to uvedl v reakci na žalobu polských příbuzných obětí katyňského zločinu, kteří si stěžovali na postup ruských úřadů. Nevyzval ale Moskvu k dalšímu vyšetřování událostí, které patří dodnes k nejcitlivějším momentům v polsko–ruských vztazích.
Evropský soud pro lidská práva došel k závěru, že vražda tisíců polských důstojníků, policistů, duchovních a intelektuálů sovětskou NKVD byla válečným zločinem. Soud poukázal na to, že postup sovětských úřadů odporoval tehdejším úmluvám mezinárodního práva, k nimž se země zavázala.
Zároveň ale nevyhověl stížnosti polských pozůstalých na neefektivitu vyšetřování zločinu současnými ruskými úřady. Soudci nicméně uvedli, že Rusko nedostatečně informovalo polské rodiny o osudu zesnulých příbuzných. Rozsudek není pravomocný, ruská strana se tak proti němu může odvolat.
Odborník na Rusko Libor Dvořák z ČRo 6 přibližuje rozhodnutí Evropského soudního dvora v otázce katyňského masakru
Moskva přiznala zodpovědnost za zločin poprvé až v roce 1990, předtím vinu svalovala na nacistické Německo. Až 20 let poté ruské úřady předaly polským vyšetřovatelům odtajněnou část dokumentů.
Před dvěma lety se začaly rusko-polské vztahy v otázce katyňského masakru zlepšovat. Premiér Vladimir Putin se v Katyni sešel s premiérem Donaldem Tuskem a odsoudil zločiny stalinismu. Od tragédie polského vládního speciálu se ale zdá, že dochází k opětovnému zhoršení, rozhodnutí Evropského soudního dvora pro lidská práva proto zřejmě situaci nijak nezmění, říká odborník na Rusko Libor Dvořák z ČRo 6.
„Já si bohužel myslím, že znamená jen znovu připomenutí hrůznosti stalinského režimu, protože pro ruská úřední místa vlastně jeho rozhodnutí žádnou faktickou sílu nemá. A také ruský zástupce Alexej Fjodorov řekl, že ruská strana bude s tímto verdiktem spokojená, protože především nenutí ruskou stranu, aby obnovila vyšetřování, které bylo ukončeno v roce 2004,“ vysvětluje.
Nejsou známy osudy asi čtyř tisíc z celkových 22 tisíc obětí. Prezident Medvěděv slíbil a posléze předal polské straně další údaje. V krabicích ale byly dokumenty, které byly většinou známy.
„Co je v dalších krabicích, to se můžeme bohužel pořád jenom dohadovat. Pořád chybí takzvaná Běloruská listina a očekávalo se, že možná budou dokumenty v krabicích, které by vysvětlily osud dalších obětí,“ říká historik Mečislav Borák.
Jsou známy oběti, které ležely v katyňském lese, které odtajnila už německá armáda v roce 1943.
„Po roce 1990 se našly další čtyři tisíce v Charkově, šest tisíc obětí leželo v Medném a asi 3,5 tisíce se našlo na takzvané Ukrajinské listině a ti leží někde na předměstí Kyjeva. O těch, co leží na jiných místech, patrně u Minska a možná ještě na dalších místech v západním pruhu někdejší ruské hranice, tak o těch bohužel nevíme nic,“ dodává Borák.
