Nechtějí sloužit Putinově armádě, čelí surovému bití. Tlak na nábor vojáků v ruských věznicích sílí
Ve snaze vykrýt obří válečné ztráty Rusko přitvrzuje své donucovací praktiky při náboru nových vojáků. Zaměřuje se mimo jiné na vězně z odlehlých ruských regionů, které se snaží přimět k podpisu smlouvy s armádou nejen psychickým nátlakem, ale také bitím. Motivace získat nové rekruty roste i na straně policie, která za každého naverbovaného z vazby získává vyšší bonusy než dřív. Brutalita proto sílí a dříve přeplněný vězeňský systém se vylidňuje.
Bití, psychické mučení a výhrůžky. To všechno zažívají vězni z odlehlých ruských regionů, když se je bezpečnostní složky snaží zlomit a přimět je k nástupu do vojenské služby. Ukazují to svědectví z věznic v Tatarstánu či Baškortostánu, která shromáždilo Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.
Trumpův ‚nejvýznamnější nátlakový prostředek vůči Rusku‘. Co čekat po vypršení jeho ultimáta Kremlu?
Číst článek
Jak přitom poukazuje ředitelka dobročinné nadace Rusko za mřížemi Olga Romanovová, mnoho podezřelých v Rusku se dnes do vězení ani k soudu vůbec nedostane. K náboru těchto lidí do řad ruské armády totiž dochází už ve vazebních věznicích.
„Policie je nyní oprávněna a také motivována k tomu nabízet armádní kontrakty lidem obviněným i z drobných trestných činů,“ popsala pro web Nastojaščeje Vremja Romanovová, podle které je součástí tohoto schématu i vyplácení bonusů za každého nově získaného vojáka.
Zatímco ještě v roce 2023 činil tento bonus pro policisty 10 tisíc rublů, dnes to je až 100 tisíc rublů, tedy více než 25 tisíc korun.
Nábor nových rekrutů v Rusku prudce stoupá. S vidinou příměří chtějí ‚naskočit do posledního vlaku‘
Číst článek
„Pro srovnání, průměrný měsíční plat provinčního policisty je asi 40 tisíc rublů… Takže si dokážete představit ten tlak,“ popisuje aktivistka za práva vězňů, proč bezpečnostní složky často brutálním způsobem nutí vězně, aby se přidali k armádě.
V mnoha případech přitom osud těchto lidí končí tragicky. Vězni, kteří kontrakty s armádou podepíšou, totiž často končí v nechvalně známých vězeňských jednotkách Štorm-Z, využívaných pro sebevražedné mise na frontě.
S tím, jak jsou obvinění či odsouzení v Rusku hromadně posíláni do války proti Ukrajině, se tamní vězeňský systém pomalu vyprazdňuje. Podle Romanovové bylo od roku 2023 uzavřeno už zhruba 90 ruských věznic.
Se zraněními na frontu
Jedním z těch, kteří za mřížemi zažili brutální formu nátlaku s cílem přimět ho k podpisu kontraktu s armádou, je i přítel Světlany, který je v současnosti držen ve věznici v ruském regionu Povolží.
Zmizeli v boji, úřady je označují za dezertéry. Jak Rusko kryje počty padlých a odpírá rodinám odškodné
Číst článek
„Přivedli přes 100 policistů, kteří bez rozdílu bili každého vězně, dokud (smlouvu) nepodepsal. Můj přítel viděl, jak vytahují lidi se zlomenými žebry a zlámanými končetinami. Někteří byli i s těmito zraněními odvezeni na frontu,“ popisuje pro RFE/RL.
„Těm, kteří (podpis) odmítli, během převozu do jiného zařízení vyhrožovali, že je zmrzačí,“ dodává Ruska. Vězni, kteří se brání vstupu do armády, nicméně čelí i dalším následkům. Mají zakázané telefony a dovolené nemají ani návštěvy.
Nátlaku dlouhou dobu odolával také syn Natalji z města Kemerovo v sibiřské části Ruska, kterého odsoudili za drogovou trestnou činnost. Vyprávěl matce, jak mu kroutili ruce tak dlouho, dokud s podpisem smlouvy nesouhlasil, a pak najednou zmizel.
„Za dva roky měl být propuštěn. A teď je pryč,“ říká Natalja.
Podle server RFE/RL jsou častým terčem takového nátlaku zejména lidé z etnických menšin. Vypovídá o tom také svědectví vězně z Tulské oblasti. Pro RFE/RL popsal, jak bylo celkem 15 „neruských“ vězňů donuceno podepsat smlouvu s armádou, jinak jim hrozilo, že jim přišijí další obvinění, například z extremismu.
Migranty ze Střední Asie a Kavkazu se pak ve věznicích snaží přimět k vojenské službě i tím, že jim slíbí milost, ruské občanství či peníze. V mnohých případech ale nedostanou nic, píše RFE/RL.
Hrozba deportací
Násilné praktiky při náboru lidí původem ze středoasijských zemí popisuje také ruský exilový list Vjorstka. Lidem narozeným v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu či Turkmenistánu ruské úřady často hrozí deportací nebo ztrátou ruského občanství, pokud už ho mají.
Tučné odměny, nábor cizinců i zločinců. Ve snaze obejít mobilizaci Rusko hledá rekruty, kde se dá
Číst článek
„Vyhrožují odebráním občanství či doživotní deportací pro celou rodinu. Říkají, že proti vám něco nastraží a dají vás do vězení, prohlásí vás za extremistu a zabaví vám majetek,“ popisuje aktivista za lidská práva z organizace Tong Jahoni.
„Ti, kdo mají hodně peněz, se mohou vykoupit. Ale pokud se člověk teprve postavil na vlastní nohy, vezmou mu všechno,“ dodává lidskoprávní aktivista pro list Vjorstka, podle kterého v řadách ruské armády bojují desetitisíce lidí ze Střední Asie.
Někteří odešli do války proti Ukrajině pod nátlakem, pro část z nich ale byly hlavní motivací peníze. Těžkostem včetně hrozby deportace přitom mnohdy čelí i po návratu z války.
„Byl případ, kdy voják ze speciální vojenské operace (jak Rusko nazývá válku proti Ukrajině, pozn. red.) dostal občanství, šel do války, vrátil se a občanství mu odebrali. Jen kvůli nějakému výroku a šarvátce s místními. Jsou také situace, kdy nezaplatí slíbené peníze, například v případě vážného zranění. A když pak začnou uplatňovat svá práva, jsou deportováni,“ popisuje lidskoprávní aktivista z organizace Tong Jahoni.
Potrava pro děla
Moskva od počátku války počty obětí přísně tají, nejrůznější odhady ale hovoří o ztrátách v řádech statisíců lidí. Například britské ministerstvo obrany v červnu uvedlo, že podle jeho odhadů už výčet ruských ztrát na bojišti dosáhla jednoho milionu mrtvých nebo zraněných.
Obrovské ztráty tak vyvíjejí tlak na ruské úřady, aby neustále přicházely s novými způsoby, jak nahrazovat vojáky v první linii a zároveň se Kreml dokázal vyhnout velmi nepopulární všeobecné mobilizaci.
Kromě nátlaku či slibovaných vysokých odměn pro nové rekruty se snaží ztráty vykrývat také za pomoci skupin, jako je Redut. Na první pohled se sice jeví jako soukromé žoldnéřské společnosti, ve skutečnosti ale jde o náborovou síť řízenou ruskou vojenskou zpravodajskou službou GRU.
Nedávná zjištění RFE/RL přitom ukazují, že ruská armáda svou náborovou síť opět rozšířila a nechala zřídit nový Dobrovolčeskij Korpus (Dobrovolnický sbor), známý pod zkratkou Dobrokor. Ten má přilákat nové rekruty, kteří odmítají standartní smlouvy s ruským ministerstvem obrany a případně i podmínky skupiny Redut.
Moskva ztrácí významné spojence. Ruský vliv v části jižního Kavkazu slábne, prostor vyplňují jiní hráči
Číst článek
Mezi klasickou smlouvou s ministerstvem obrany a vojenskou službou zprostředkovanou přes Redut nebo Dobrokor přitom tkví poměrně zásadní rozdíl. Zatímco klasické kontrakty se automaticky prodlužují až do konce takzvané „speciální vojenské operace“, žoldnéřské smlouvy platí do konce smluvního období, často šest, osm nebo dvanáct měsíců, a nejsou automaticky obnovovány.
Jak nicméně upozorňuje RFE/RL, vojáci naverbovaní prostřednictvím těchto žoldnéřských skupin čelí většímu riziku, že je vojenské velení pošle na frontu jako takzvanou potravu pro děla, tedy do boje s minimální šancí na přežití. Naznačuje to i loni uniklý rozhovor ruského zákonodárce Alexandera Borodaje, který vede skupinu s názvem Svaz dobrovolníků Donbasu.
Podle uniklého rozhovoru Borodaje s důstojníky ruské armády vojenské velení vnímá dobrovolné vojáky jako „druhořadou pěchotu“, jejímž úkolem je co nejvíce vyčerpat nepřítele, než zahájí útok pravidelné jednotky ruské armády. Podle zveřejněné nahrávky tak jde o lidskou sílu, která je „postradatelná“.
