Expert: Rusko se teď ve válce cítí více v kramflecích, zmenšilo se tím riziko eskalace jaderného konfliktu
Svět si připomíná 80. výročí svržení atomové bomby na Hirošimu, události, která se stala symbolem ničivé síly jaderných zbraní. V posledních měsících ale napětí opět stoupá. „Nejde o zvyšování počty jaderných arzenálů, ale o jejich vylepšování. Všech devět jaderných států vynakládá obrovské prostředky v rámci kvalitativních závodů ve zbrojení,“ upozorňuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus bezpečnostní expert Michal Smetana z Univerzity Karlovy.
Rusko v souvislosti s válkou na Ukrajině opakovaně naznačuje možnost použití taktických jaderných zbraní. Jak vážně bychom měli tyto hrozby brát? Co je jejich skutečným cílem a jakou roli hraje americká jaderná páka pro bezpečnost evropských spojenců?
Jaderné hrozby ze strany Ruska zaznívají poměrně pravidelně. Částečně už se začaly objevovat ve veřejném prostoru po roce 2014, po anexi Krymu, ale výrazně zintenzivněly po únoru 2022, tedy po provedení plné invaze Ukrajiny.
Poslechněte si rozhovor s Michalem Smetanou o Hirošimě, Nagasaki a jaderných zbraních v současnosti
Řekl bych, že první rok byl v tomto ohledu nejkrizovější. Ve Washingtonu i dalších západních hlavních městech byla ta hrozba v roce 2022 vnímána skutečně jako akutní a byly tam velké obavy, že by k tomuto kroku mohlo dojít.
Rétorika i hrozby pokračují, ale do jisté míry se deeskalovaly. Možná si částečně všichni i Západ na to zvykli a nepřikládáme tomu takovou váhu.
A možná ještě důležitější než vývoj rétoriky je fakt, že ten konflikt má svoji vlastní dynamiku. V říjnu nebo září roku 2022 tam byly ze strany Ruska obavy z dílčího kolapsu sil na nějakém úseku fronty, a tím pádem s tím byla i spojená obava, že v tu chvíli by Kreml mohl sáhnout k prostředku, jako jsou jaderné zbraně.
Aktuální situace nenapovídá tomu, že by se Kreml „necítil dostatečně v kramflecích“. Tím pádem se riziko jaderných zbraní zdá být méně pravděpodobné, než tomu bylo v prvním roku invaze.
Rusko už se necítí být vázáno moratoriem na rozmisťování raket kratšího doletu
Číst článek
K tomu zbytku otázky, jakou roli zde hrají Spojené státy... Spojené státy jsou samozřejmě aktérem, který od začátku Rusko velmi intenzivně skrz různé své diplomatické kanály upozorňuje, že použití jaderných zbraní by bylo to největší překročení červené linie, čeho by se mohl Kreml dopustit.
V tu chvíli by Spojené státy už nedodržely svoji představu, že se do konfliktu nezapojí přímo, ale že by tam skutečně zvažovaly přímé zapojení do útoků, minimálně konvenčních, proti ruským silám.
Odstrašující potenciál Spojených států je rozhodně jeden z faktorů, které pravděpodobně Vladimir Putin musel zvažovat ve chvíli, kdy jaderná karta byla na stole.
Světový jaderný arzenál
A když to vezmeme z globálního pohledu, je vůbec za současné situace reálné, že by docházelo ke snižování jaderných arzenálů? Nebo se bude dít spíš naopak opětovné rozšiřování jaderných kapacit?
Geopolitický vývoj posledních let nijak nenapomáhá tomu, aby docházelo k zásadnímu snižování jaderných arzenálů.
Hlavní dynamika teď není kvantitativní – tedy nejde o velké nárůsty arzenál, i když v případě Číny je to i co se týče počtů.
Trumpův ‚nejvýznamnější nátlakový prostředek vůči Rusku‘. Co čekat po vypršení jeho ultimáta Kremlu?
Číst článek
Ale ve většině států jde především o kvalitativní vylepšování. Všech devět jaderných států, které v současné mezinárodní politice máme, se snaží výrazně vylepšovat své arzenály a zlepšovat svoje prostředky, kterými jsou schopny dopravovat jaderné hlavice na cíl. Všech devět států v tomto ohledu vynakládá obrovské prostředky v rámci kvalitativních závodů ve zbrojení.
Jak je na tom vůbec americký jaderný deštník nad Evropou? Je to realistická ochrana? Nebo se na ni Aliance nemůže plně spoléhat?
Termín jaderný deštník se ve veřejném prostoru používá pro dvě velmi rozlišné věci. Klasické pojetí jaderného deštníku je slib Spojených států amerických, že v případě, že by některý z jejich spojenců byl vojensky napaden, tak dávají do hry možnost odpovědět pomocí svých jaderných zbraní.
Obecně se předpokládá, že by se tato karta zahrála v případě, že by došlo k napadení jadernými zbraněmi. V americké doktríně se říká, že fundamentální důvod je jaderné odstrašování.
Ale Spojené státy nikdy nevyloučily, že by jaderné zbraně použily třeba v případě masivního konvenčního útoku, který by byl existenční, nebo v případě nasazení jiných zbraní hromadného ničení, jako jsou chemické nebo biologické zbraně. Tento slib je to, čemu se říká jaderný deštník.
Ale občas se to trochu míchá dohromady s deštníkem ve smyslu protiraketové ochrany, kterou USA nepřetržitě budují od 60. let minulého století a velmi často se to diskutovalo v 80. letech v kontextu iniciativy Ronalda Reagana, takzvaných hvězdných válek. A stalo se to pak velkým tématem v 90. letech a po roce 2002, kdy Spojené státy odstoupily od smlouvy s Ruskem.
Kompletní ochranný systém ale aktuálně nemá žádný stát. Do nějaké míry jsou Spojené státy schopny zabránit omezeným hrozbám ve velmi malém rozsahu, ale rozhodně ne masivnímu útoku například ze strany Ruska.
