Finská premiérka na párty? Boří mýty o státnících, může získat body u mladých voličů

Pojďme nejprve zrekonstruovat, co přesně vyvolalo takový rozruch ve Finsku v posledních dnech?
To, co vyvolalo rozruch - šestatřicetiletá žena, která je shodou náhod premiérka, si vyrazila se svými kamarádkami někam do klubu nebo do restaurace a poměrně vesele se tam bavily. A videa, která během toho natočily, se potom ocitla na sociálních sítích. To je v praxi vlastně všechno, co se stalo, pokud budeme popisovat faktickou stránku věci. To, co se strhlo za debatu, je, jestli premiérka Sanna Marinová měla takto vyrazit. A spustilo se okolo toho poměrně velké haló, které vyvrcholilo na konci minulého týdne tím, že premiérka na základě výzev podstoupila test na drogy. Podstoupila ho proto, že se objevily mimo jiné spekulace o tom, že slaví prý až moc, a tudíž se nedá vyloučit, že je na drogách. Což byla čistě internetová spekulace, nutno dodat.

Slaví až moc. Co to znamená? Co je na tom videu tak problematické? Jaké jsou reakce ve Finsku?
Kdyby bylo po mém, tak na tom videu není problematické vůbec nic. To, o čem se mluví, je, že ona tam bujaře zpívá a tančí s kamarádkami. To je zhruba všechno. Dostává, myslím, od nějakého muže polibek na krk. Myslím, že to je to nejdivočejší, co se na všech těch videích děje. Jestli ale někdo viděl nějaký dámský večírek, tak se to asi neliší ničím od toho, co by si mohl představit. Klidně i pánský, myslím, že tady nemusíme zabíhat do genderových podrobnosti, protože člověk slaví a je to přirozené.

Řeší se ve Finsku, zda je to vůbec téma? Netlumí se tím, protože je to pochopitelně mediálně atraktivní, něco důležitějšího? Neřeší se, jestli to média nevytáhla na objednávku?
Téma to rozhodně je, protože se najednou objevilo v médiích a i média, která tomu ze začátku nevěnovala pozornost, tak ji tomu pak musela začít věnovat, protože o tom píšou jiní. Samozřejmě ve Finsku se toho teď děje dost i v souvislosti s přístupovými rozhovory do NATO, v souvislosti s rostoucí inflací a podobně.

Válka na Ukrajině, Ruskem vyvolaná Putinova válka na Ukrajině jako další téma...
Je to úzce spojené právě s NATO, do kterého se Finsko rozhodlo před nedávnem vstoupit právě na základě té invaze. Proč se to objevilo jako téma? Těch teorií a spekulací je celá řada a jsou v různé míře konspirace. Jedna z takových, která se objevila, je to, že se jedná o ruskou odvetu na objednávku, snaha zdiskreditovat premiérku, která se rozhodla a poměrně úspěšně razí to, že Finsko vstoupí do NATO. Já jsem to konzultoval se svými zdroji, kteří rozumí informační nebo spíše dezinformační scéně, a podle nich to je spíš nepravděpodobné, protože je zatím celá ta kauza příliš klidná, až to neodpovídá těm typickým znakům, které ruské dezinformace mají. Pak existuje další teorie, a to je, že to spustila sama sociální demokracie, jejíž je Sanna Marinová předsedkyní, a to proto, aby přilákala mladší voliče, protože finská sociální demokracie spíš typicky přitahuje starší voliče a tímto způsobem se premiérka může více připodobnit nebo přiblížit mladším voličům – a spíš ještě voličkám. Pro to svědčí třeba i to, že se spousta finských žen na podporu Sanny Marinové někde natočila, jak se veselí, jak tancují a dávají to na sociální sítě. Dávají najevo, že to je přece normální, že něco takového ženy dělají. A proč by se za to Sanna Marinová měla stydět. 

A to i v případě okolních států. Z Dánska byla taková série videí, co jsem tak zaznamenal, na sociálních sítích. Myslím si, že v rámci Skandinávie ty reakce budou podobné. Ostatně, když se podíváme, tak se těsně minulo to, že měly všechny čtyři státy premiérky. V posledním roce ale každý z těch států premiérku měl, takže tam je to výrazně normálnější. Jednou z teorií je, že to vypustila ona sama. Popravdě, když jsem viděl ty tiskové konference, které poté podstupovala, tak z výrazu v její tváři to úplně nevypadá, že by to byla celé jedna velká připravená lest nebo mediální kampaň, protože ona se tam tváří opravdu nešťastně z toho, že něco takového vůbec musí vysvětlovat. Pak je tady dvojice teorií, které si jsou možná blízké. Jedna z nich je mediální logika. Možná budu střílet trochu do vlastních řad, ale přiznejme si - léto je v některých případech trochu okurková sezona a Sanna Marinová je pro finská média, zejména pro ty trochu bulvárnější, velmi atraktivní.

Jedna z finských komentátorek a odbornic na mediální scénu to komentovala, že Sanna Marinová je extrémně vděčným tématem, protože vystupuje jako normální člověk, což je jedna věc. Druhá věc je, že na rozdíl od předchozích premiérů nebojuje s médii v tom smyslu, že by se snažila chránit si své soukromí. Jednoduše se nějak chová a nekomentuje to. A zároveň tady bylo v minulosti se Sannou Marinovou už jedno téma, kdy před tři čtvrtě rokem, někdy za dob covidu, vyrazila do baru, do restaurace a nevzala si s sebou jeden ze svých telefonů. A právě na ten telefon, který si s sebou nevzala, jí přišla SMS zpráva, že měla nějaký rizikový kontakt a že by se tudíž měla odebrat domů a izolovat se. A ona to zjistila až někdy nad ránem, když se vrátila domů. To tehdy bylo také téma. No a s tou mediální logikou ještě souvisí jedna věc, že noviny, které se tomu vůbec nejvíc věnují a byly první, kdo to zveřejnil, noviny Iltalehti, což je taková bulvárnější část finských novin, tak jsou v různých personálních hlediscích spojené s dvěma největšími opozičními stranami. Je to tuším manželka šéfredaktora a manžel hlavní komentátorky. Teď si nejsem úplně jistý, ale zhruba takto jsou ti lidé spojení právě s opozičními stranami. A ve Finsku se blíží volby, budou někdy příští rok, tuším v dubnu, tak se dá mluvit i o tom, že z tohoto důvodu se to mohlo spíš objevit právě v těchto novinách.

Ty jsi zmiňoval, že Sanna Marinová je vděčným tématem jako osobnost pro bulvární média. Jaký je její obraz ve Finsku?
Ona je jednou z nejpopulárnějších premiérek. Je to tak. Právě proto, že, jak jsem zmiňoval, už je trochu víc lidská a trochu víc boří typické představy o státníkovi, který celý den od rána do večera nedělá nic jiného, než že sedí za stolem a úřaduje. Takový pohled na ty lidi často máme možná i v Česku, ale ona to trochu boří, protože si někam vyrazí a nestydí se za to. To je jeden důležitý faktor. Má mediálně budovaný obraz pařmenky, ale je mnohem víc budovaný médii, než je realita, protože v těch několika případech, kdy ona si někam vyrazila, o kterých tedy víme, tak se toho vždycky nějaké médium chopilo a ona se za to nestydí. Ani teď se nestydí za to, že vyrazila ven. To je důležité říct. 

Jediné, co teď vysvětluje a proč postoupila i ten drogový test, jsou spekulace, že nedostála státnickým povinnostem, že nebyla k dispozici pro případ, že by se něco stalo nebo že tam užívala nějaké nelegální látky, což ona popírá. Mediální obraz je, řekněme, otevřenější, lidštější, než byl u těch předchozích premiérů, a možná i proto je o něco populárnější.

Já jsem narážel i na to, jestli máš ten pocit, tak, jak znáš tu politickou a společenskou scénu ve Finsku, že jsou na Sannu Marinovou kladeny větší nároky, protože to je premiérka, než kdyby to byl premiér?
Je to možné a dost na to v tuto chvíli poukazují především finské ženy. To byl případ té druhé kauzy s izolací, kdy se to stalo i několika dalším finským politikům-mužům a tehdy se o tom zdaleka tolik nemluvilo jako u ní. A možná ještě zajímavější je to srovnání napříč Evropou, když si vzpomeneme na Borise Johnsona, který má také mediální image pařmena a samozřejmě mnohem důraznější. Toto srovnání je možná ještě víc do očí bijící než v rámci více feministického Finska. I k tomu se dostaneme v další části Vinohradské 12, budeme se dál bavit o mediálním obrazu vrcholných politiků v Evropě. Pro tuto chvíli díky, Jakube. 

Test na drogy, který Sanna Marinová podstoupila, vyšel negativně. U tématu zůstaneme i ve druhé polovině Vinohradské 12. Mediální obraz vrcholných politiků teď rozeberu s Petrem Kaniokem z Mezinárodního politologického ústavu v Brně. Dobrý den. 

Pane docente, nejprve váš názor. Může, anebo nemůže si politička na tak vrcholné pozici, na jaké je Sanna Marinová, dovolit užívat si ve volném čase tak, jak jsme mohli vidět na tom uniklém videu?
Já si myslím, že může a že by dokonce měla, protože i politici jsou jenom lidé a myslím si, že by měli mít nárok na svůj volný čas. Ještě bych k tomu dodal, že na tom videu není nic, co by i lidi, co mají vysoké morální žebříčky a laťky, mělo pohoršovat. To je způsob, jak se mladší generace úplně normálně baví. A já tam nevidím nic, co by mělo veřejnost zajímat, protože se bavíme o volném čase a o naprosto nevinné zábavě a myslím si, že to je opravdu hodně nafouknutá situace.

Myslíte si, že to může finskou premiérku ve finále poškodit nebo posílit?
Já si hlavně myslím, že se na to velmi rychle zapomene, že to je opravdu do značné míry způsobeno tím, že jsme v závěru léta, kdy už média a veřejnost hledají, čemu by se mohli věnovat. S tím, jak se znovu rozvíří běžný politický život, tak se na to zapomene. Jestli to může Sanně Marin ublížit, anebo ne? Myslím si, že záleží, o jaké veřejnosti, o jaké části toho segmentu voličů se bavíme. U té mladší generace si myslím, že jí to může spíše nahnat body, protože se chová velmi lidsky. Někteří lidé, kteří jsou spíš konzervativní, se můžou pohoršovat, že to je něco, co by si státník neměl dovolit, protože si s tou funkci politika dávají do kontextu to, že ti lidé jsou opravdu hodně důstojní. Nemyslím si ovšem, že by to opravdu bylo něco, co bude v dlouhodobém hledisku finské politické scény hrát nějakou zásadní roli a že třeba až budou volby, tak si na to nějaká větší část voličů vůbec ještě vzpomene.

Vy dění ve Skandinávii sledujete - je Finsko specifické svými nároky na politické lídry?
Já bych to možná vztáhl na úplně celý sever, protože se věnuji všem severským státům. Jsou to politické systémy vyspělejší v tom smyslu, že když nějaký volený činitel překročí zákonné hranice, tak je veřejnost opravdu velmi důsledná v tom, že chce vyvodit důsledky. Zároveň jsou ty státy velmi liberální ve smyslu, co tolerují, co se týká různých volnočasových činností, sexuálního chování a tak dále. Čili já bych asi rozlišoval nároky, co opravdu souvisí s veřejnou funkci, s tím, co politik smí, co může dělat, a s tím, co si může dovolit ve svém volném čase. V rovině těch zákonných norem si myslím, že ty státy jsou opravdu velmi vysoce nastavené a že se tam nemůže stát, že by třeba v čele země stál politik, co by byl třeba dlouhodobě stíhaný. U té druhé roviny, u volnočasových činností, žádná vyšší očekávání v těchto státech nejsou. A pak jsou tu možná ještě roviny autenticity a nějaké autority, tedy přirozenosti a důstojnosti dané úřadem.

Jak možná balancovat mezi těmito dvěma rovinami?
Já si opravdu myslím, že by veřejnost prostě měla oddělovat to zaměstnání od nějakého volného času. Nehledě na to, že na tom videu se nic, co by nějakým způsobem znevažovalo funkci předsedkyně vlády, nedělo. Bylo by to jiné, kdyby se ta párty, respektive nějaká veselice, uskutečnila v nějaké oficiální rezidenci či v nějakém místě, co má nějakou politickou symboliku. Ale v případě, že jste na místě určeném k veselení, přímo vytvořeném k nějakému tancování, tak to opravdu nemůže nikoho, respektive nemělo by to asi nějak rozčilovat. Nehledě na to, že i ti politikové jsou prostě přece jenom lidé, zvláště pokud jsou to mladí lidé. A myslím si, že je opravdu naivní myslet si, že nemají žádné emoce, že nemají žádnou chuť se bavit a že bychom to ani od nich chtít vlastně neměli. Nechovali by se autenticky.

Neměla by být ale finská premiérka, respektive předseda vlády jakéhokoli státu, 24/7 na příjmu?
Já si to nemyslím, protože kdybychom to přirovnali k funkci vrcholového manažera, což asi bezesporu můžeme, protože řízení vlády je do značné míry management lidí, tak i ten vrcholný manažer prostě musí odpočívat. Musí být schopný vypnout, protože když cokoliv děláte v neustálém zápřahu a neustále se koncentrujete a jste neustále ve střehu, tak tím vzrůstá riziko, že uděláte chybu, že přijmete nějaké špatné rozhodnutí. Čili já si nemyslím, že by lidé ve funkci ministrů a tak dále, neměli mít nárok na svůj volný čas a že by nemohli v tom svém volném čase relaxovat dle svých zájmů, dle svých vlastních chutí. V případě, že neporušují žádné zákony, tak do toho veřejnosti opravdu vůbec nic není.

Není to tak dávno, bylo to letos v lednu, co se na sociálních sítích objevilo video tančícího britského premiéra Borise Johnsona. To ale bylo natočené v době, kdy byl „pouze“ starostou Londýna. Dá se to srovnat s tím, co teď řeší Finsko?
Já si myslím, že ne, protože u Sanny Marinové to přece jen nebyl prohřešek číslo jedna, kdežto u Borise Johnsona je to jeho vystupování, hodně expresivní chování, něčím, co se opakuje. V případě Borise Johnsona navíc některé večírky a eskapády šly do rozporu s tím, co by politik měl dělat, protože on během lockdownů čelil faktu, že v době, kdy se žádné večírky nesměly pořádat, tak se jich Johnson sám aktivně účastnil...

…což už je ale něco, co si politik nesmí dovolit, protože politik nemůže chtít od veřejnosti, aby se chovala nějakým způsobem a sám se chovat jinak. Ostatně i v české veřejné scéně známe ministry, co během lockdownu porušovali nařízení, která sami vyhlásili. Já bych opravdu odlišoval, když ten představitel dělá něco naprosto nevinného, co může pohoršovat někoho, kdo třeba nefandí tancování, anebo si může říct, že takovou zábavu by sám nevolil, od toho, kdy se ten představitel veselí v situaci, v níž by se veselit neměl a nesměl by, protože to sám všem ostatním zakázal.

Ještě se vás zeptám na hodnoty politických lídrů. Co my jako občané od našich volených zástupců očekáváme?
Já si myslím, že očekáme, že politikové budou lepší, než jsme my. To je do značné míry úsměvné, protože v případě, že žijeme v zastupitelské demokracii, tak by politikové měli být do značné míry zrcadlem názoru, nálad a postojů veřejnosti. Je faktem, že od politiků čekáme, že budou lepší, že budou bezchybní. S tím pak souvisí i to, že část veřejnosti stále hledá nějaké mesiáše, co je zachrání. Myslím si ale, že bychom si měli zvyknout na to, že politici jsou lidé jako my, že jsou politiky tím, že my je volíme a že do značné míry zrcadlí i ty stránky, co se nám úplně nelíbí. A v případě, že dovedeme pochopit, že politikové mají své chyby, nedostatky, tak k nim možná budeme přistupovat více realisticky a dovedeme více žít své vlastní životy. Protože od nich budeme méně očekávat, že budou těmi mesiáši.