Igelitové tašky, pes, kočka, kanárek, ale i krávy. Policisté a dobrovolníci evakuují obyvatele Vovčansku
Ukrajinští policisté a dobrovolníci dokončují evakuaci civilního obyvatelstva z míst, kde probíhá intenzivní ruská pozemní invaze. Jde hlavně o severovýchod Charkovské oblasti – z tamních měst a vesnic se už podařilo evakuovat asi 12 tisíc obyvatel.
V Charkově fungují dobře organizované skupiny dobrovolníků, kteří jezdí do těch nejnebezpečnějších zón evakuovat civilní obyvatelstvo. S nimi jsem ráno odjel asi 50 kilometrů na severovýchod k Vovčansku.
Zastavili jsme se u jedné z vesnic, kam přivážejí evakuované lidi, protože dál už se našimi auty jet nedá. Je to příliš nebezpečné, takže tady musím počkat na příjezd policistů, anebo pojedu s některým z evakuačních aut.
Auta si máme schovat pod stromy a moc se nepřibližovat. V případě útoku jsou budovy cílem, takže je lepší se také schovat někam pod strom. Nakonec odjíždím s policií do Vovčansku, čeká mě deset kilometrů, které jsou extrémně nebezpečné.
Jsou slyšet střely, když přijíždíme k domu. Kolja vysedá a z auta vybíhá. Ptá se: „Lidi, je tady někdo?“ Rychle se schováme pod strom. Nemůžeme se dostat do domu, protože lidi se tam zavřeli, ale generátor mají puštěný, takže tam asi jsou.
„Dřív Rusové používali jen minomet a vrtulník, teď jsou to klouzavé i neřízené letecké bomby a obrovské množství bezpilotních letadel. Je to vážně strašné, protože nevíš, co letí, odkud a kam to letí a kde to vybuchne.“
„Samozřejmě že mám strach a budu se bát pokaždé. Zbavuji se ho tak, že přejedu do Charkova, zapnu si nahlas v autě hudbu a jezdím po městě.“
Druhá skupina byla úspěšnější a našla živé lidi. Sem do tohoto evakuačního místa do jedné z vesnic nedaleko Vovčansku přivezli policisté a dobrovolníci zhruba 15 až 20 lidí, hlavně vesničanů s igelitovými taškami a s domácími zvířaty. Vidím psa a kočku. Paní Larisa si s sebou vzala i svého kanárka.
Larisu přivezli, ale její dcera s sebou někde vleče dvě krávy, telata, protože je nechtěla v hospodářství nechat. Je ještě někde na cestě, protože to má nejméně 10 kilometrů daleko. Co s nimi bude dál, to neví.
Oni můžou odjet do Charkova, kde mají další příbuzné, ale někde musejí ustájit zvířata, což je další problém, se kterým si policisti přirozeně neví rady, protože tady nejsou od toho, aby evakuovali krávy, ale lidi.
Na tomto místě provádí nejdřív soupis lidí na základě předložených dokladů, aby věděli, kdo je odkud. Berou si telefonní čísla a nakládají je postupně do mikrobusu a odvážejí směrem na Charkov
