‚K vraždám dochází denně, zapalují stany s lidmi.‘ Co se děje v táboře pro rodiny teroristů Islamského státu?
Situace v táboře Al-Húl v severovýchodní Sýrii, kde žijí ženy a děti zahraničních bojovníků teroristické organizace Islámský stát, je chaotická, zoufalá a nebezpečná. Nad přelidněným stanovým městečkem se tyčí strážní věže, oplocené jsou ostnatým drátem a na bezpečnost dohlížejí ozbrojení kurdští strážníci, píše zpravodajský web BBC.
Uvnitř rozlehlého pouštního tábora se pohybují ženy oblečené v černých hábitech s nikábem, závojem, který zakrývá celý obličej, vidět jsou jen jejich oči.
Islámský stát se stává sílící hrozbou pro Tálibán i Západ. Rekruty nabírá také mezi afghánskými vojáky
Číst článek
Některé působí chladně a odtažitě, jiné se vyloženě chovají nepřátelsky. Na rohu nedaleko stánku se zeleninou postává ve stínu skupinka žen z východní Evropy.
Zpravodajka BBC se jich ptá, jak se do tábora dostaly. Nejsou však moc sdílné. Vydat se do Sýrie a žít pod vládou takzvaného Islámského státu, který mučil, vraždil a zotročoval, bylo podle nich rozhodnutí jejich manželů. Mnohé z nich trvají na tom, že jejich jediným proviněním bylo zamilovat se do špatného muže.
Jejich odpovědi nejsou pro manželky bojovníků Islámského státu netypické. Mnohé z těchto žen se snaží distancovat od režimu, který dával jasně najevo své cíle a netajil se svou brutalitou.
Manželé těchto žen jsou buď mrtví, uvěznění nebo se pohřešují, zatímco ženy a děti zůstávají v táboře.
V Al-Húlu žije asi 60 tisíc lidí, včetně 2 500 rodin zahraničních bojovníků Islámského státu. Mnozí z nich zde žijí od porážky v Baghúzu v roce 2019.
Ženy mluví opatrně, obávají se, že by na sebe upoutaly pozornost, což by pro ně mohlo mít vážné, ne-li smrtelné, důsledky. Strach ale nemají ze strážců tábora, nýbrž z ostatních žen. Těch, které v táboře stále prosazují pravidla islamistů. Táborem se totiž ta zpráva rozšířila rychle: brzy ráno byla v Al-Húlu nalezena zavražděná žena.
Odtržení od matky
Násilí a radikalizace v táboře jsou hlavní výzvou pro Kurdy vedené Syrské demokratické síly, které zařízení spravují.
Abdalkarím Umar, který odpovídá za zahraniční agendu kurdské správy na severovýchodě Sýrie, přiznává, že v táboře Al-Húl stále vládne takzvaný Islámský stát. Za většinou násilí podle něj stojí zradikalizované ženy. „K vraždám dochází každý den, zapalují stany s lidmi, kteří nenásledují jejich ideologii,“ řekl. „Tyto radikální postoje předávají svým dětem,“ dodal.
Al-Húl je plný dětí z Asie, Afriky a Evropy, které jejich rodiče vzali do Sýrie, aby společně žili v režimu Islámského státu. V táboře děti nemají co na práci. Některé na novináře projíždějící zahraniční sekcí tábora házejí kameny. Jeden roztříští okénko u spolujezdce. S ostrahou v autě to skoro ani nehne, podobné incidenty jsou zde běžné.
Německý soud uložil desetiletý trest exčlence Islámského státu. Nechala zemřít pětiletou holčičku
Číst článek
Jiné děti se chovají zcela pasivně, sedí před stany a zírají do prázdna. Mnohé z nich viděly nepředstavitelné hrůzy a byly neustále na útěku, když se radikálové zoufale snažili bránit poslední území pod svou kontrolou v Iráku a v Sýrii. Řada z těchto dětí nezná nic než válku a nikdy nechodila do školy.
Některé mají viditelná zranění. Novináři míjí chlapce s amputovanou nohou, který klopýtá po nerovné prašné cestě.
Traumatem si prošly všechny z těchto dětí, většina přišla o nejméně jednoho rodiče.
Kvůli narůstajícímu násilí se v táboře konají pravidelné bezpečností razie. To ale není vše. Starší chlapci jsou vnímáni jako potenciální hrozba. Po dosažení adolescence jsou proto přemístěni do záchytného centra, kde již nežijí s rodinou.
„Když dosáhnou určitého věku, stanou se hrozbou pro sebe a ostatní, takže jsme neměli na výběr a museli jsme pro tyto děti vybudovat nápravné centrum,“ uvedl Umar. Dodal, že tito chlapci udržují kontakt se svými matkami prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže.
Už malují květiny
Severně od Al-Húlu se nachází menší tábor Rúdž, kde rovněž žijí ženy a děti bojovníků Islámského státu. K násilným incidentům tam nedochází tak často.
V táboře je mnoho Britek, včetně Shamimy Begumové. Novináři tam potkávají skupinu žen z Trinidadu a Tobaga, kde míra lidí rekrutovaných do řad takzvaného Islámského státu byla jednou z nejvyšších na západní polokouli.
V Rakousku odsoudili muže, který podporoval atentátníka z Vídně. Sháněl mu peníze i posílal zprávy
Číst článek
Jedna z žen má desetiletého syna. Děti vzala do Sýrie a po smrti svého manžela s dětmi zůstala na území ovládaném islamisty až do konce. Slyšela, že správci tábora starší chlapce oddělují od rodin, a má strach, že to čeká i jejího syna. Ten si opodál se svým mladším bratrem a sestrou kope s míčem. Říká, že by mu matka chyběla, pokud by ho odstěhovali. Jeho otec byl zabit při náletu.
Tábor má venkovní záchody a sprchové kouty. O pitnou vodu se musí obyvatelé dělit z nádrží, na což si všechny děti stěžují. Je zde také malé tržiště, kde se prodávají hračky, potraviny a oblečení. Každý měsíc rodiny dostávají balíčky s potravinami. Zajištěno je také oblečení pro děti.
Za vlády Islámského státu některé z žen sdílely manžela a nyní se o děti a domácí povinnosti starají společně.
Francouzské síly zabily lídra Islámského státu větší Sahary, oznámil prezident Macron
Číst článek
Mnoho z místních dětí chodí do polní školy organizace Save the Children. „Slýcháme toho hodně a žádný z těchto příběhů bohužel není radostný. Doufáme, že se jednou budou moci vrátit domů a prožít normální dětství, že budou zdravé a v bezpečí," uvedla Sára Rašdánová ze syrské pobočky organizace.
„Viděli jsme velké změny v jejich chování. Kreslily obrázky destrukce, bombardování a války. Nyní ale malují radostnější věci, jako domovy a květiny,“ řekla.
Kdy děti tábor opustí, se však neví, jejich budoucnost zůstává nejasná.
Mezinárodní problém
Některé západní státy označují ženy bojovníků Islámského státu za bezpečnostní hrozbu. Mnoho z těchto žen naopak tvrdí, že nejsou bezpečnostním rizikem.
Je mezi nimi však rozšířena silná neochota hovořit o obětech Islámského státu: o tisících jezídek, které skupina zotročila, o domnělých odpůrcích IS, kteří byli označeni za kacíře a zavražděni, nebo o těch, kteří zemřeli v boji proti skupině, píše BBC.
‚Děti za to nemohou‘. Německo a Dánsko repatriovaly ženy, které se přidaly k Islámskému státu
Číst článek
Mnohé popírají, že by někdy viděly násilnou propagandu islamistů. Ačkoliv žily v „chalífátu“, tvrdí, že nevěděly o řezání hlav, masakrech a genocidách, které takzvaný Islámský stát páchal. Jde o obvyklý argument lidí, kteří se připojili k radikální skupině připojili. Mnozí z nich nechápou, že s ním ale neobstojí.
Tyto ženy jsou od okolního světa izolovány a málokterá chápe, jak na ni pohlíží společnost v její vlasti. Některé státy, včetně Švédska, Německa a Belgie, mnohé ženy s dětmi repatriovaly. Vzhledem k horšícím se podmínkám v táboře ale kurdské úřady vyzývají další státy, aby si své občany vzaly zpět.
„Je to mezinárodní problém, ale mezinárodní komunita ve věci neplní své povinnosti,“ uvedl Umar. „Pokud to bude takto pokračovat, budeme čelit katastrofě, se kterou se nedokážeme vyrovnat,“ dodal.
