‚Je to těžké, čekám, kdy se ozve.‘ Ukrajinka pořádá benefiční akce na podporu manželovy jednotky
Kataryna (30) z Kyjeva je jedna ze statisíců ukrajinských žen, které mají muže ve válce. Slouží u speciálních jednotek, takže Kataryna často neví, kde se její manžel nachází a jestli vůbec žije. Aby se z toho nezbláznila, pořádá se svými kamarádkami benefiční akci, kde propaguje jednotku svého muže a prodává různé osobní věci na podporu vojáků. Benefici uspořádala v kyjevské kavárně Entropa.
Kataryna žije bez manžela už třetím rokem a o jeho práci v armádě nikomu nic neříká, prý ani kamarádkám.
„Jsem na něj samozřejmě pyšná, že brání Ukrajinu a bojuje, po některých operacích dostal medaili a byl dvakrát zraněn. Ale nesmím to nikomu říct. Je to nebezpečné a o mnoha věcech se vůbec nemluví. Někdy ani já sama nevím, co přesně dělá,“ vysvětluje.
Poslechněte si příběh Kataryny, která pořádá sbírku na podporu manžela na frontě
Manžela vidí jen zhruba jednou za tři měsíce. „Je to těžké. Když chci mluvit o tom, co dokázal, musím mlčet. A mezitím čekám, kdy se ozve,“ vypráví Kataryna velmi dobrou češtinou.
Tu se učí dvanáct let, několikrát byla na semináři na Karlově univerzitě, v Česku má kamarády, za kterými byla několikrát na výletě a pracovala také v kyjevském Českém centru.
„Češtinu mám ráda, ale v Česku jsem byla naposledy před dvěma lety,“ vzpomíná. Kataryna zvažovala, že by do armády nastoupila také, například v administrativě nebo v tiskovém oddělení. Nakonec od nápadu ustoupila. „Říkali jsme si, že stačí jeden voják v rodině. Kdybych odešla taky, dostávali bychom různě dovolenou a neviděli bychom se už vůbec,“ doplňuje.
Před týdnem Kataryna oslavila třicáté narozeniny a tehdy ji napadlo udělat s kamarádkami benefici na podporu manžela a jeho jednotky. „Chtěla jsem zkusit charitativní výprodej a tak jsem sebrala spoustu věcí, které vlastně nepotřebuju. A teď jsem tady,“ líčí.
V kavárně hraje hudba, kolem reproduktorů jsou vyskládané gramofonové desky, ženy rozvěsily šaty na ramínkách, poličky zdobí šperky. „Mám kolem sebe kamarádky, které šijí módní oděvy, vyrábějí kosmetiku, fotografují, vážou kytice. Nabídla jsem jim, aby se přidaly. Souhlasily a sto procent vybraných peněz jde na podporu jednotky,“ říká Kataryna.
‚Víte, že peníze jdou vojákům‘
Z malé soukromé akce se stala celodenní událost, která by měla přitáhnout i širší veřejnost. „Udělali jsme kampaň na sociálních sítích. V Kyjevě jsou charitativní prodeje populární, lidé chtějí pomáhat a zároveň si něco koupit. Můžete přijít, pořídit si tričko, parfém nebo knihu a víte, že peníze půjdou vojákům,“ popisuje Kataryna.
Podle ní je čím dál těžší získávat peníze tradiční cestou, a podobné akce jsou pro armádu i rodiny vojáků novým způsobem podpory.
„Manžel chce, abych žila normální život, ale to se mi nedaří. Pořád na něj myslím, řeším věci sama, bojím se o něj,“ přiznává. Benefice jí dávají pocit smyslu. „Je to pro mě uklidnění. Mám pocit, že dělám něco pro armádu. Že nejsem jen doma a nečekám,“ doplňuje.
‚Ukrajina není suverénní země.‘ Orbán zlehčoval stížnosti Kyjeva na zřejmě maďarské drony
Číst článek
Důležitý je i společenský rozměr. Lidé tady mohou na chvíli zapomenout na zprávy z fronty, prohlédnout si hezké věci, dát si kávu. Je to možnost na chvíli žít normálně a zároveň pomoci,“ říká.
Kataryna otevřeně přiznává, že stejně jako mnoho jiných žen zvládá situaci pomocí léků. Ukazuje na malou fenu, kterou si přivezla z útulku. „Je jako malé dítě, bojí se výbuchů a stresu. I ona bere antidepresiva stejně jako já,“ dodává s ironickým úsměvem.
Válka a děti, to je pro Katarynu těžké téma, ale mluví o něm, protože je to podle ní tak lepší. „O dětech mluvíme pořád. Teď nám to ale nedává smysl, protože manžel by chtěl u všeho být, vidět, jak mi roste břicho, jak se dítě vyvíjí. Nechce, abych byla sama, zatímco on je pryč,“ vysvětluje. Podle ní jsou v tom i praktické otázky.
„Naše rodina nežije v Kyjevě. Kdybych měla dítě sama, potřebovala bych pomoc. Někoho, kdo opraví auto, udělá věci v garáži, pomůže doma s rozbitými věcmi. Finančně i psychicky je to složité,“ říká.
„Teď to zkrátka není možné. Chceme, aby to bylo společné rozhodnutí a aby manžel mohl být u toho,“ uzavírá třicetiletá Kataryna a jde se věnovat dalším hostům na své benefice.
